Whiplash

Znervózňuje mě přítomnost Whiplashe na Oscarech, protože bych byl rád, kdyby si filmy tohoto ražení zachovaly svojí spontánnost, přímost a jednoduchost a nepropadly akademickým kalkulům. Whiplash je každopádně povedený kousek, hodně precizní. Možná se mohl Chazelle režijně ještě trochu víc odvázat, protože pasáže plné zajímavých obrazů střídají ty až zbytečně umírněné. Možná je to ale na druhou stranu dobře, že se ten film i přes tolik možností nestal ničí exhibicí a především vypráví svůj příběh o posedlosti. (28.01.2015)

Energií nadupaná (reálně hrozí křeče v nohou od nonstop podupávání si do rytmu) "bubenická Olověná vesta dle not prvního Rockyho", která však nejednou (a především zbytečně) sobě sama nesportovně podrazí nohy prvoplánově vyhrocenou emoční vykalkulovaností v chování (záměrně) nesympatických postav/dějových zvratech. A tak se na Whiplash dá aplikovat stejná otázka, kterou sami tvůrci v průběhu stopáže nepřímo divákovi pokládají: Stálo/stojí (jim) to za to? (10.01.2015)

Talent rozhodně není vše, ba naopak, talent je jen začátek, neboť k tomu, aby člověk v něčem dosáhl vrcholu, je zapotřebí mnohem víc... Před rokem tady byli Rivalové, kteří říkali, že k dosažení maximálního výkonu je třeba kvalitní soupeř, nyní zde máme Whiplash, který nade vše vyzdvihuje úlohu trenéra. Jako člověk, který se také snažil být v něčem nejlepší, mohu potvrdit, že oba filmy mají pravdu. J.K. Simmons je prostě číslo a roli ve Whiplash mu zkrátka nezapomenu - je to voják s taktovkou, je brutální, vtipný a ač se to nezdá, dělá to správně. Whiplash určitě není velkolepý (hudební) film, naopak nemá kdovíjak rozvinutý scénář a působí spíš komorně, ovšem píle hlavního hrdiny, přístup jeho trenéra a všudypřítomná soutěživost z něj dělá nefalšovaně zábavný, energický film. Pátá hvězda je pak za to, že mám rád úderný jazz... 9/10 (19.01.2015)

Film, který ve mně probouzí emocionální pocity při kterých jsem si zamiloval kinematografii. A to jsem jazz nikdy neposlouchal. ___ To procítění do melodie, rytmu, citu klepnutím do bubnů, lehkým dotykem na nástroj, vše musí pasovat (nejen ve vážné hudbě) do nejmenších detailů. Každý hudebník má v duši zápal do melodie, je to ten kdo ovládá svůj nástroj a když začne rezonovat, jeho umění proniká do naší duše. Podobný postup má i filmová režie - práci s herci a divákem, tvůrcovi myšlenky přenesení na stříbrné plátno. _______ Démonický J.K. Simmons. Skvělý Miles Teller. Perfektní režie. Whiplash má v mém srdci stejnou váhu jako Billy Elliot. (08.03.2015)

Kam se hrabe Herodes před učitelskými metodami Terence Fletchera. Zplozenec pekla, jak bych ho jistě nazývala já sama, kdybych se k němu do orchestru dostala. I když se mi zdálo, že jeho praktiky sahaly za hranici jeho mentorského vedení, byl tento způsob zatraceně promyšlený. Geniálně promyšlený. Nebýt pár zbytečně zkomplikovaných zvratů kvůli zvýšení atraktivity filmu, byla by to čistá pětihvězda. (14.10.2017)