poster

Osm hrozných

  • USA

    The Hateful Eight

  • Slovensko

    Osem hrozných

  • Kanada

    The Hateful Eight

  • Nový Zéland

    The Hateful Eight

  • Velká Británie

    The Hateful Eight

  • Austrálie

    The Hateful Eight

Western / Drama / Thriller / Mysteriózní

USA, 2015, 168 min (SE: 187 min, Televizní verze: 210 min)

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • H34D
    *****

    Zatímco brilantní Nespoutaný Django v sobě snoubil typickou "tarantinovku" i divácky líbivý film pro mainstream, Osm hrozných své nároky zvyšuje a přibližuje se spíše Gaunerům. Stopáž se prodlužuje, rozmanitost prostředí i dynamika události se snižuje, tzn. čeká nás hodně kecání převážně v jedné místnosti. Fanoušci Tarantina a/nebo kvalitního divadelního dramatu budou tedy nadšeni. Na poli 167 minut je bravurně rozplétán promyšlený podfuk, který měl jen jedinou chybu - nepočítal s negrem navíc... Nečekejte nový kult, Tarantino už natočil zajímavější filmy, ovšem pokud si chcete poslechnout úctyhodnou dávku jeho nezapomenutelných dialogů, nebudete zklamáni. 9/10(28.12.2015)

  • Segrestor
    ****

    Osmi hrozným dávám čtyři smířlivé. Čekal jsem neskutečný náklad, ale nakonec jsem byl rád, že jsme se prožvanili do konce. Během povídání došlo občas k extrémnímu zobrazení násilí, což bylo dosti kontrastní a právě tyto kontrasty mi přišly zábavný asi tak... no, chvíli. Ale jinak samozřejmě pěkná vyprávěnka. Tarantino má vskutku smysl pro detail a poctivý přístup ke klasické filmařině, to se musí nechat, ale pořád čekám, kdy nám teda jako rozkope mozky něčím lepším, než je PF, případně RG a eventuálně ještě KB 1 a 2. Šokovat ustřelenou palicí už dnes není úplné terno, zdá se. Ale stejně jako u IB čekám, že se mi HE víc zalíbí až u druhé sledovačky pěkně doma v klidu, než v kině, kde mi ty krávy zase kopaly do sedačky a chichotaly se pičovinám, nebo diskutovaly, odkud znají Tatuma a jak je ta ženská drsná a co je to vůbec za herečku... No, krávy, fakt. Být v našem provinčním kině málo diváků jako vždycky, demonstrativně odejdu na jiné sedadlo, ale... Nebudu to řešit. Příště vyrazím na něco svižnějšího, co je víc na tom hřadle zabaví.(9.1.2016)

  • castor
    ***

    Nechápu, proč jsou všichni z Tarantina tak připosraní. Chlapík, který kdysi spojil výrazy dětinský a chytrý a dnes jeho práce spojují výrazy dospělý a chytrý, má určitě talent od Boha, ale občas mi přijde, až příliš spoléhá na to, že diváci na jeho snímky čekají jak na flákotu masa po měsíčním půstu. Normální smrtelník to vidí lidověji – Tarantino je skvělý tvůrce, ale krapet přeceňovaný. Svědčí o tom i fakt, že na téhle databázi je podle uživatelů považovaný za (proboha) 12. nejlepšího kameramana, přitom za ní stál jen v případě Auta zabiják. Až za ním se krčí borci jako Conrad C. Hall, Sven Nykvist nebo třeba John Seale. Tentokrát Tarantino vyplýtval hodně papíru, fanoušek osobité tarantinovské nadsázky si nepřijde až tak na své, neladí to tak, jak by mělo. Válet bradou vzhůru na podlaze se nakonec bude hodně chlápků, beru, že to do sebe nakonec i docela fajn zapadne, ale nedokážu se zbavit dojmu, že mnohé neúměrně nastavované scény a nevybroušené kecy musely nudit i nejzarytější fandy. A jestli si mám ucvrknout z jednoho otráveného kafe, tak fakt ne. Platí to, co u Djanga: mnozí prostě plácnou pět hvězd (je to přeci Tarantino!), jenže svou volbu ani moc nedokáží obstojně vysvětlit.(1.1.2016)

  • Cervenak
    ***

    Pokračovanie Djanga, v ktorom zostarnutého Djanga hrá Samuel L. Jackson. :) Asi hodinku je to celkom fail, len hromada zbytočných kecov s peknými obrázkami a pasujúcou Enniovou hudbou. Potom SLJ vytasí historku o veľkom čiernom kokote, ktorú divák doslova... hltá. Ehm. :) Vzápätí vypukne krvavá zábava, v ktorej okrem absolútne démonickej Jennifer Jason Leigh hrá hlavnú úlohu majster gore efektov Greg Nicotero. Celé to príliš nedáva zmysel a je to vlastne ploché žvástanie o ničom, ale rozhodne je to vďaka réžii, hercom a hudbe intenzívny zážitok.(29.12.2015)

  • Matty
    *****

    Velký tarantinovský revival a po dlouhé době film, za který by mi nebylo líto zaplatit vyšší vstupné (ještě raději bych jej ovšem dal za projekci ze 70mm kopie). Tváře známé z předchozích filmů, návrat ke komornímu „whodunit“ pojetí Gaunerů (přestože epické ustavující záběry a nápadité využívání členitosti prostoru vyniknou nejlépe na velkém plátně), odkazování k vlastnímu univerzu (tabák Red Apple), členění do kapitol (které kromě rytmizace vyprávění slouží k odtajňování nových informací a přesměrování diváckých očekávání), nechronologická organizace vyprávění (nerozbíjející film, ale přispívající k jeho celistvosti), vizuální i motivické odkazy ke spaghetti westernům (Jackson stylizovaný jako Lee Van Cleef) nebo westernům Johna Forda, stejně jako ke (slapstick) splatterům nebo Carpenterově Věci, variování vyprávěcích schémat z blaxpoitation nebo samurajských filmů, nikoli jednotlivé scény, ale skoro celý film založený na čekání (nás a postav) na to, co se stane (a když se konečně něco stane, provokativně přichází – v roadshow verzi – přestávka, po které následuje flashback s godardovským autorským komentářem) a zda se v závěru ukáže, že spolu některé postavy byly propojené i jinak než řetězem. Právě neustále oddalování akce a dialogické natahování scén akce prostých, jimž trpělivost svých diváků rád pokoušel již zmíněný Godard (viz výsostně retardační scéna z U konce s dechem s Belmondem a Sebergovou žvanícími v hotelovém pokoji), dělá z Osmi hrozných unikátní film nejen v kontextu současné hollywoodské produkce, nabízející diváckou satisfakci mnohem rychleji, ale i Tarantinovy tvorby. Sadisticky dlouhou předehrou není jen první polovina filmu. Různé zdržovací taktiky režisér uplatňuje od začátku do konce a ještě postavy nechává, aby na to provokativně upozorňovaly (Let’s slow it down). Bez ohledu na množství rozpoznaných (sebe)referencí jde o mistrně napsaný a zahraný film, v němž do sebe nakonec vše elegantně zacvakne, jen to záměrně trvá déle než by bylo třeba, a který by jen zdánlivě fungoval stejně dobře jako divadelní hra (své divadelní aranžmá si film uvědomuje a s chutí jej tematizuje). Většina postav hraje nějakou roli a film velký díl svého napětí těží z nevědomosti postav/diváka, kdo tahá za který konec provazu. Přestože prolhané svině jsou v zásadě všichni (kdo není, dlouho nepřežije), vaše sympatie se budou neustále přesouvat od jedné postavy k další podle toho, co vám o ní Tarantino prozradí. Stejně velký podíl na dynamice filmu jako minuciózní redistribuce moci (tkvící nejen v tom, kdo má v ruce nabitou zbraň, ale také v tom, kdo co ví – viz celá čtvrtá kapitola) mají rychlé dialogy, energické herectví a pohyb kamery (vedoucí naši pozornost k důležitým motivům), nasvícení, přeostřování, práce s hloubkou (výškou a šířkou) prostoru nebo střih (zohledňující, kdo se na koho a jak dívá). Osm hrozných by ještě víc než Nespoutaný Django chtělo být politickou alegorií ve stylu podvratných counterculture westernů ze 70. let, upozorňující nepříliš citlivými prostředky na paralely mezi rasismem a kapitalismem. Doslovnost ideologické roviny filmu (hlášky jako „Když mají černí strach, bílí jsou v bezpečí“, rozčlenění baru na jednotlivé americké státy) kontrastuje s mnohem jemnějšími prostředky, jimiž Tarantino vyvolává napětí, vytváří stísňující atmosféru nedůvěry a sděluje podstatné informace o tom, kdo je čí spojenec nebo nepřítel. Přesto jde o znamenitou alegorii, podávající velmi znepokojivý a ne zcela jednoznačný komentář k různému pojetí práva a spravedlnosti. Tarantino natočil extrémně nihilistický western, který zdárně vytváří ovzduší doby, ve které lidi sjednocuje hlavně nenávist vůči společnému nepříteli. Především ale oplývá vypravěčskou obratností nejlepších románů Agathy Christie. Věřím, že stejně jako ony, také Osm hrozných bude s postupem času jenom zrát. 90% Zajímavé komentáře: Arbiter, Triple H(8.1.2016)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace