Jako ty

Radšej toto ako nezmyslené pobehovanie v štýle DIVRGENCIE. Už samotný námet vyvoláva pochyby a aj počas filmu som si hovoril, že nie každý je Aronofsky či Soderbergh, aby dokázal v bezpríbehovom filme s dvomi hercami zhmotniť zdrvujúcu silu lásky (FONTÁNA, SOLARIS). Lenže ak vezmeme do úvahy, že ide o film pre mládež, je Equals celkom fajn a je vlastne prekvapivé, ako tvorcovia dokázali vykľučkovať zo žánrových stereotypov. Navyše ide o zaujímavý doplnok k EQUILIBRIU - predovšetkým pre tých, korí pri Wimmerovom filme nevedeli pochopiť dobrovoľnosť bratia prozia - stačí, aby sa ľudia niečoho dostatočne báli (je jedno či moru alebo emócií) a spravia čokoľvek, čo im prikáže/odporučí systém... (16.02.2017)

Další totalitní (komunistické) sci-fi o tom, jak vytvořit dokonalého člověka. Tentokrát chtějí udělat z lidí bezcitnou loutku, neschopnou jakéhokoli citu nebo emoce, nedejbože lásky! Kdo přece jen nějaký cit projeví, je bezpodmínečně nahlášen a prohlášen za nemocného. No a kdo se nevyléčí, tak co s ním? Likvidace! Vynikající komorní drama, které opět potvrzuje, že ve sci-fi není třeba vizuálních efektů, startujících raket ani mimozemšťanů, když je tu dobrý nápad a ten nápad je zrealizován tak, jako právě Equals! Strhující závěr s jiskřičkou naděje pro lidstvo. (27.09.2016)

Pokus o antiutopické scifi, které se přiživuje na THX 1138 a 1984 od Orwella. Vizuálně to není vůbec špatný. Minimalistické prostředí mi k tomu velice sedělo, a to i hudba. Tady jsou ale největším problémem herecké výkony a slabší scénář. Takový film utáhnou jen lepší herci, kteří musí umět opravdu zahrát citlivé scény a být pro diváka sympatičtí. Což, když se vám vybaví Kristen Stewart a její výraz - po amputaci mozku,.. nikoho to nemůže ohromit, navíc když má ještě odporně umaštěný krátký a ulíznutý vlasy do zadu,(vypadajíc jak lesba roku) na sexappelu heterosexualní postavy jí to nepřidá. Hoult neni zas až tak špatný, ale vážné role mu nejdou. Škoda.. Mohlo to dopadnout lépe. (10.08.2016)

Film, který ve mě uzrál jako dlouho žádný. Věřím, že pro značnou část diváctva budou Equals děsná nuda. Plynou pomalu, nic moc se v nich neděje, půjčují si hodně odjinud, scénáristicky jsou jednodušší než bulharská striptérka a bílý Apple scifi vizuál už dnes také nikoho neohromí. Ústředním motivem filmu je milostný vztah, respektive jeho vznik a to doslova na zelené (v tomto případě bílé) louce. A na mě to vážně fungovalo. Postupné odhalování celé škály emocí, jež se mezi ústřední dvojicí vyvíjely, zachycení zrodu milostných citů od prvních pohledů, přes počáteční nesmělé dotyky až po výbuchy vášně, byla pro mě radost sledovat, a to především díky skvělé kameře a hudbě. Režisér se od svého hlavního motivu a jeho artového ztvárnění nenechává ničím odvádět či rozptylovat, proto nečekejte žádné vedlejší dějové linie, či hlubší nasínění světa, v němž se vše odehrává. Toto je prostš film o vztahu. Komu je to málo, měl by se porozhlédnout jinde. (06.03.2018)

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)