Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Kdo se skrývá pod maskou záhadného starce? To sama pomsta přichází po letech… Dobrodružný francouzský film Hrbáč byl natočen podle stejnojmenného románu Paula Févala z období sklonku vlády Ludvíka XIV. Statečný šlechtic Lagardere je svědkem zákeřné vraždy Filipa de Nevers, spáchané královým oblíbencem Gonzagou, který se tak chce zmocnit velkého jmění rodu de Nevers. Slíbí umírajícímu, že před Gonzagovými úklady zachrání jeho malou dcerku Auroru. Tajně odveze dítě do Španěl, kde je vychovává, a po patnácti letech je vrátí matce, která nikdy nepřestala věřit, že se jednou se svou dcerou shledá. Do Paříže se Lagardere vrací v masce, ve které ho nepozná ani vlastní schovanka... Hrbáč byl vždy vděčnou látkou pro filmové zpracování. Jedním z jeho legendárních představitelů byl i Jean Marais. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (130)

Stanmi 

všechny recenze uživatele

Rytíř Lagardère (Jean Marais) je svědkem vraždy vévody Filipa de Nevers (Hubert Noël), kterou má na svědomí hrabě Philippe de Gonzague (François Chaumette). Lagardére umírajícímu slíbí, že se postará o jeho malou dcerku Auroru, o jejíž život hrabě také usiluje. Lagardère s Aurorou unikne do Španělska, kde ji vychová jako vlastní. S Aurory vyroste krásná mladá žena a Lagardère se rozhodne pro jejich návrat do Francie, aby se konečně mohla shledat se svoji matkou, ale protože je Lagardére stále hledán, rozhodne se přestrojit za starého hrbáče... Jean Marais už pro mně asi navždy zůstane především hrdinným novinářem Fandorem z Fantomasovy trilogie (kterou stejně jako Hrbáče natočil šikula André Hunebelle), ale pravdou je, že si zahrál také ve spoustě historických filmů, jako je právě Hrbáč. Ten vychází ze stejnojmenného románu Paula Févala a nabízí prakticky vše, co by člověk od dobrodružně-romantického příběhu čekal, ať už je to udatný hrdina, lstivý padouch, krásná "dáma v nesnázích", napínavé souboje muže proti muži, atraktivní prostředí šlechtických sídel a všechny tyto ingredience jsou okořeněné také špetkou lásky a humoru (a také naivity, ale to už k tomuto žánru a také době vzniku filmu tak nějak patří). Jean Marais je jako rytíř Lagardère (a zároveň záhadný hrbáč) výborný (pro tyhle role se prostě narodil), stejně jako Bourvil v roli lehce natvrdlého, ale dobráckého sluhy Passepoila, Sabine Sesselman v dvojroli matky/dcery svou krásou pochopitelně potěší nejednoho muže (včetně mě) a zajímavý výkon podává také François Chaumetter jako intrikánský hrabě de Gonzague. Hrbáč tak je historickým filmem ve stylu Tří mušketýrů, který v sobě má akci, napětí, humor i romantiku, navíc v tom správném poměru, takže za sebe můžu jenom dodat, že se tento filmový výlet do doby Ludvíka XIV. prostě povedl. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý mám tak nejak spojený s 80. rokmi a malými tv obrazovkami, na ktorých naše mamy milovali chrabrého Jeana Maraisa s kordom v ruke. A vo svojej dobe zase roztúžené Francúzsky v kinách. A s novou vlnou, ktorá proti podobným typom filmov brojila. Príbeh je klasický, až šablónovitý a v tom je asi aj jeho pravé kúzlo. Na mňa už ale v druhej polovici desiatych rokov nového tisícročia nefunguje skoro vôbec a pochybujem, že si táto vlna starých šermiarskych a kostýmových francúzskych filmov nachádza stále nových a nových priaznivcov. ()

Reklama

sportovec 

všechny recenze uživatele

I malé žánry mohou mít své velké herce. Honza z bažin, jak zní doslovný překlad jména slavného francouzského herce, patří k zvlášť pronikavým příkladům této konstatace. Celý štáb odborných poradců, pečlivý, důkladný a přitom hranic žánru a jeho možností dbalý režisér André Hunebelle a navazující výborné herecké obsazení jen dotváří skvělou atmosféru filmu z doby posledního vzepětí francouzského "starého režimu". Nemá smysl opakovat to, co tu jiní již vyjádřili přede mnou. Snad jen to, že až virtuózní uchopení postavy Hrbáče je mimořádným činem i u tak skvělého herce, jakým Marais byl a jímž pro své stále početné diváky zůstává. HRBÁČ je dalším klenotem hvězdné doby klasického francouzského historického filmu, která začíná zhruba FANFÁNEM TULIPÁNEM a dala možnost k vyniknutí celé plejádě francouzské Thálie mužské i ženské. Zaznělo-li tu přirovnání k akčnímu filmu - za sebe dodávám, že ne nedůvodné - , je nutno upozornit na důkladnost zpracování, kvalitu scénáře a vůli po kvalitě, která tehdy pojila výrobní štáb, jemuž nebyl cizí ani smysl pro skutečný humor. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Romantickou románovou předlohu jsem coby teenager přelouskal čtyřikrát a Hrbáč pro mě představoval dobrodružnou zábavu, kterou dnes nahrazují u příslušné věkové kategorie např. krváky od Kulhánka. Všechna ta žánrová klišé a nasládlé romantizující prvky naštěstí shazuje humorné odlehčení, díky kterému je film víc než jen snesitelný i dnes. Navíc Jean Marais coby hrdina bez bázně a hany dokazuje, že pro podobný typ rolí se typově výborně hodil a oprávněně za ně získal status hvězdy. Vhodně ho doplňuje i rozený komik Bourvil a nedílnou součástí úspěchu je pochopitelně i přítomnost krásných žen. Dnes už jsem samozřejmě někde úplně jinde, ale se třemi hvězdičkami nemám nejmenší problém. Celkový dojem: 60 %. Ve svém žánru a kinematografii své doby patří k tomu výrazně lepšímu, co nám čas uchoval. ()

Kozlowski8 

všechny recenze uživatele

Jedno z nejlepších děl z těch mnoha klasických francouzských historických snímků 50. a 60. let. Jean Marais k mnohým z nich neodmyslitelně patří a dá se říct, že byly hlavní náplní jeho herecké kariéry. Hrbáč ale není jen prvoplánovitá, hloupoučká a naivní romantika - jako většina z těchto typů filmů. Příběh je vyvážený, má hlavu a patu, není přeslazený ani hloupý, obsahuje skvělé šermířské souboje a má spád a napětí. Moc jsem se bavil. 80%. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (13)

  • V scéne, keď Lagardère (Jean Marais) cvála za vojakmi a ide zhodiť prvého zo sedla, mihne sa v pozadí jazdec. V ďalšom zábere tam však nikto nie je. (ČSFD)
  • Film se natáčel od května do července 1959 ve studiích společnosti Gaumont v Saint-Maurice na jižním předměstí Paříže, exteriérové scény byly pořízeny na zámku Pierrefonds severně od Paříže a sekvence z tržiště ve španělské Segovii byly natočeny ve Villefranche-de-Conflent na hranicích se Španělskem. (argenson)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné knihy Paula Févala. V roce 1959 šlo o již pátou filmovou verzi tohoto příběhu, kterou pak v roce 1997 následovala verze šestá. (Rosalinda)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno