Tajnosti Paříže

"Svět byl dřív jinačí, slzel a vzpomínal", tak přesně na na tenhle text skupiny Kabát jsem si vzpomněl, když jsem se díval na Tajnosti Paříže. Nádherný ty pařížský uličky, lokály, z toho všeho vyzařoval skutečný život ve svý špatný i dobrý stránce. Kdyby to tak zůstalo, moh bych teď v komentáři galieisky zvolat "a přece se točí", jenže tyhle filmy se už bohužel netočí a točit už nikdy nebudou a tak nezbývá než slzet a vzpomínat na časy, kdy Jean Marais byl ikonou všeho dobra a utkával se s těmi nezlejšími a nejzákeřnějšími lumpy světa, aby zachránil život nebo úhájil čest křehké a krásné dámě. Já na tohle hodně dám a líbí se mě to. Je to všechno tak naivní a přitom upřimný a krásný, že všem těm dobrodružstvím vždy znovu a znovu rád podlehám. Tohle se TV Barrandov fakt povedlo, nebyl by další chod ? (18.11.2011)

Milé děti, žil byl bohatý, chrabrý, silný papaláš, který se Paříží proháněl ve svém kočáru tak náruživě, až srazil nepozorného pěšího účastníka silničního provozu. Převeliké výčitky se zmocnily silničního piráta navzdory zaplacené pokutě, zvláště po zjištění, že následkem jeho nepřiměřené jízdy se v nouzi ocitla mladá dívka, dcera sraženého chodce. I převlékl se boháč do šatu dělnického a vyrazil do ulic páchat dobro (především pomocí svých mocných pěstí), zatímco mu ostatní zazobanci strojili úklady. Tož tak nějak to bylo, děcka, a nebojte se: skončí to jako každá správná pohádka, ryzí zlo je potrestáno a ryzí dobro zvítězí. Film má smůlu, že mě potkal až jako dospělou, hodnotím jej tedy bez významné polehčující okolnosti, kterou bývá nostalgie. Pohádky jsou totiž pro děti, jako stará svrasklá řepa neocením charakterovou černobílost, naivní předvídatelnost, srandovní souboje... no ani ten Jean Marais pro mě nemá zdaleka takové kouzlo, jako když jsem byla děvčátko s prapodivným vkusem. "Tajnosti Paříže" jsou i po padesáti letech od svého vzniku záležitostí vcelku snesitelnou, ale do podprůměru je v mých očích skutálela představitelka zachraňované Marie - strašně nesympatická, zmalovaná ovčí tlama, mizerná herečka k tomu. 49% (14.12.2012)

Hezká dobová francouzská záležitost z prostředí romantické Francie let dávno minulých. Pro svojí romanci děj občas nedává úplně smysl, pro svou atmosféru je to ale kousek, na který se hrozně hezky kouká. Atmosféra dobové Paříže je úchvatná. Děj místy trochu naivní. Co ale pro rok 1962 také chcete, že? (02.09.2022)

Markýz de Sombreuil, dobrosrdečný flamendr a pirát silnic, co je pod tíhou slibu a vlastní kajícnosti nucen infiltrovat pařížskou spodinu, aby očistil své jméno pošpiněné intrikami a vyrváním křehké dívky z pasáckých pařátů omladil svou stáj. Sice chyběl pár žhavých cikánek a Červený bedrník, ale sošný Jean Marais je zastoupil. Je odhodlaný a statečný, nepřátele drtí ocelovými pěstmi, kopy má rychlejší než Jean-Claude Van Damme mezi Lvím srdcem a Double Impact a když hrdinně zachraňuje nebožáky z ohně, aniž by na něm zůstala sebemenší stopa sazí, máte pocit, že jej plameny olizují nejen ze své podstaty. Je fakt, že padouch Lansignac vybavený podlým hlasem Libora Hrušky mohl před smrtí více trpět, ale duše romantického diváka by neměla být nenasytná.. (29.08.2022)

Klasický kostýmový román Made in France o dobrákoch a tých druhých - intrikánoch. Gay Jean Marais typicky v klasickej roli hrdinu, ktorý všetko má (postavenie, peniaze), všetko ovláda (zbrane i pästné súboje), rád rozdáva peniaze chudobným, dostane sa z každej šlamastiky a všetkých navôkol zachraňuje. Slovom až príliš dokonalý chlapík. Teda až na to, že je strašná naivka. Dej filmu je pestrý, rád a rýchlo preskakuje z jednej scény do druhej, aj keď na druhej strane, slušivé tempo a dobrodružný nádych sú jedným z kladov filmu. Síce je to celé také čiernobiele a naivné a ani herecky nijak neoslní, ale v rámci žánru a doby vzniku si svoje zastane a väčšinou nijak neurazí. (04.11.2022)