Muž na laně

Ačkoliv se scénář snaží do detailů kopírovat stejnojmenný dokument, jeho samotné vyznění zcela nepochopitelně ignoruje. Jakmile tedy potrhlý sympaťák Gordon-Levitt s kontaktními čočkami a mizerným francouzským přízvukem konečně přejde před zeleným plátnem to ocelové lano a úspěšně zakončí svůj velkolepý plán, který téměř sám navrhl, připravil a zrealizoval. Uspokojen z dobré exhibice zajde s partou kompliců na pivečko slavit, všichni se plácají po zádech, vděčnost teče všemi směry a pak se s ním naprosto nepochopitelně rozejde jeho holka a psychická podpora v jednom, on jen smutně hledí na odjíždějící taxík a je konec. Fňuk, fňuk, tlesk, tlesk. Jak to bylo ve skutečnosti? Sobecký sociopat překecal partu lidí, aby mu pomohla splnit jeho dementní náhlý sen, ta mu celý ten sen ochotně splnila skrze detailní naplánování akce, financování, fyzickou dřinu, dokumentaci až po finální natáhnutí a připevnění lana. On po něm párkrát přešel, byl zatčen, po propuštění z cely odchytl první fanynku, kterou šukal pět dní v hotelu bez toho, aby ho kdokoliv viděl, do médií se vychvaloval jak kdyby za celou akcí stál on sám a ti komplicové a jeho holka zatím byli bez fanfár vyhošťovaní ze země, případně sami odjížděli zhnusení jeho chováním a nezájmem. Pokud tedy chci vykrádat dokument, vykradu ho včetně charakterů skutečných (a hlavních!) postav, když už si hraju jak strašně rekonstruující jsem. Rozhodně je nebudu měnit naprosto bezúčelně, když charakter a přechod přes lano jsou dvě zcela rozdílné věci a že celý tento film je zcela bezcenný a stojí jen na tom půlhodinovém přechodu lana, o tom snad žádná. Na filmu mi přišel nejzajímavější Kingsleyho pokus o češtinu, děj mě nudil a závěrečný CGI pohled z ptačí perspektivy na New York to nijak nekompenzoval. 40% (12.02.2016)

110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% (07.10.2015)

Při sledování Rivalů je úplně jedno s jakou postavou sympatizujete, jelikož chápete u obou dvou jejich postoje, názory, motivace, jen každý jde jinou cestou. U Muže na laně nesympatizujete s nikým, resp. nechápete motivace hlavní, ani vedlejších postav (přičemž se nabízí srovnání právě pro silnou vůli hrdinů dokázat "něco" za každou cenu). Tudíž se do nich divák nedokáže dostat a jsou pro něj naprosto ploché a bez zájmu. Koncepcí filmu a lacinými výrazovými prostředky (na dnešní dobu) zůstal Zemeckis zaseknutý někde 20 let zpátky, jenže nepochopil, že doba jde neúprosně kupředu a těhle pokusů už tady bylo mraky. Leč pochopitelně v méně vizuálně vytříbeném podání. Tolik nevyužitého hereckého potenciálu (Levitt, Kingsley), tolik zbytečně okatých scénáristických berliček a nedotažeností - největší zklámání áčkového Hollywoodu letošního roku. Forrest Gump byl od srdce. Tohle je pro amíky sice možná akorát tak do srdce, ale pro normálně smýšlejícího rácio diváka je to jen přehlídka mistrů na efekty. Jinak je to snůška keců, zbytečných slz a patosu. (10.10.2015)

Muže na laně jsem dosti odkládal a pustil si jej až ve chvíli, kdy - dalo by se říci - došla bída na chudáky a já neměl v hledáčku jiný snímek. A dojmy? Nelitoval jsem. Sice v některých pasážích je film nudnější a odvést svoji pozornost od sledování není právě složité, avšak jako ukázka cesty za svým snem a touze po překonávání sama sebe, je Zemeckisův počin vskutku povedený. Jakožto pocta "zesnulým" dvojčatům je Muž na laně jedinečný. Ocenit je třeba nejen herecký výkon Josepha Gordon-Levitta, ale též zdařilé triky. (26.08.2016)

Zemeckis je na podobné neobyčejné lidské příběhy zkrátka machr. Protože vystřihnout z podobně bezbarvého náčrtu s jedinou dramatickou křivkou takhle zábavné, promyšlené a životem tepající příběhové pexeso, to chce opravdu velký kumšt a zručnost. S Levittem a jeho hrdinou se zásluhou vtipné výpravy s množstvím nápaditých prostřihů naprosto sžijeme, přijmeme jeho životní hodnoty a fandíme mu, aby svůj šílený plán dotáhl do zdárného konce, přestože o takovém happyendu nelze ani na chvíli pochybovat. A v momentě, kdy kamera ladně sklouzne z vrcholu World Trade Center do tichých hlubin akrofobie, takřka cítíme tu enormní sílu okamžiku společně s hrdinou. Najdou se určitě nedostatky a osobně mě mrzí, že jsme vlastně nedostali možnost upřímně se strachovat o Petitův život, ale to nic nemění na faktu, že jako neortodoxní oslava lidské vůle a odvahy funguje film snad nejlépe, jak vůbec mohl... 85% (17.12.2015)