poster

Věznice parmská

  • francouzský

    La Chartreuse de Parme

  • slovenský

    Väznica parmská

Drama / Romantický

Francie / Itálie, 1948, 170 min

  • Jellini
    *****

    Skvělý film na nedělní odpoledne. Taková čerstvá, živá kinematografie, jakoby se po válce znovuzrodila (skvělé kompozice, dobře použité jízdy). Pravda, herecké výkony se podobají více divadlu než možnostem filmu, ale k celkové stylizaci snímku to v tomto případě sedí. Film skoro nemá hluché místo, Stedhalova předloha je tu výborně zkomprimovaná. Skvělá hudba Renza Rosselliniho je vždy na pravém místě.(31.7.2011)

  • jatamansi
    ****

    Tak tohle už bylo jiné kafe, Gérard Philipe jako mladý Fabricio del Dongo je neodolatelný, tady už začalo jeho přeslavné, byť překrátké období. Nebyl ještě okoukaný, byl krásný a měl vždycky smysl pro humor. V té době už jsem měla Kartouzu parmskou (v tehdejším překladu v Odeonu) dávno přečtenou a lásku Fabrizia a krásné Klélie Conti (to není chyba, koukalal jsem se, fakt je tam K) už dávno měla prožitou a oplakanou a vůbec, jako v pubertě. Nevím, jak by film působil na dnešní puberťáky, asi by jim byl spíš směšný, o románu nemluvě, ale pro nás to byla poezie v obrazech.(22.5.2008)

  • Skuby47
    ****

    Brilantní adaptace Stendhalova románu o jejíž úspěch se nemalou měrou zasloužil pohledný romantický hrdina Gérard Philipe v hlavní roli. Tento propletenec osudů a lásek, plný zvratů, krásných žen, nákladných kostýmů a působivé hudby, natočený ve velkorysé výpravě, utrpěl pouze svou délkou a rozvláčným tempem. Dnešního mladého diváka zřejmě neosloví, ale pro nás pamětníky je to vzpomínka na mládí.(13.11.2015)

  • vesper001
    *****

    Nepřipadá mi fér vytýkat filmu, že neobsahuje všechny dějové linie a detaily knižní předlohy. Podle takovýchto kritérií by pak Stendhalova díla (a s nimi většina historických románů) byla nezfilmovatelná. Film je přece film (je přece film). A Věznice parmská je nepřekonaná a nejspíš i nepřekonatelná adaptace slavného příběhu o různých podobách lásky v kulisách postnapoleonské Itálie, zmítané politickými i společenskými otřesy. Gérard Philipe jako Fabrizzio del Dongo odzbrojuje svou krásou, mládím, a vyzrálým hereckým výkonem, mezi ženskými protagonistkami pak jednoznačně vyniká Maria Casares v roli vévodkyně San Severiny, femme fatale nejvyšších kruhů parmského mikrosvěta. Stopáž je velkorysá, díky preciznímu vystavění příběhu i dynamice jednotlivých scén to ale není na překážku. Kostýmy jsou nádherné (v tomto směru opět vede vévodkyně) a typologie vedlejších postav přesná. Christian-Jacque, jehož doménou jinak byly spíše odlehčené kousky (Tulipány :), dokázal, že pro něj nebyl problém ani nejvyšší filmařský level.(24.1.2012)

  • Ligter
    *

    Nedivím se Truffautovi, že kritizoval jistou tendenci (neboli tzv. tradici kvality) francouzských poválečných filmů. Není asi nutné široce polemizovat o tom, natolik byla tato kritika (jistě velmi nesmlouvavá) oprávněná - a ani k tomu nemám dostatek diváckých zkušeností. Věznice parmská je pro mě ovšem tím filmem, který zřejmě musel zapadat do předmětu Truffautovy filipiky. Christian-Jaqueův snímek je jen rutinní prací, který se téměř neobtěžuje ozvláštňovat a jen otrocky (až mrtvolně) opisovat (přinejmenším tak působí) Stendhalovu předlohu. Film, jehož sledování pro mě nepředstavuje absolutně nic opojného - tady nepomůže ani filmové voyeurství. Zároveň není natolik špatná, aby ji šlo brát jako guilty pleasure. Není to vyloženě diletantský jako spíše nijaký film - což je jeho největší minus.(21.2.2013)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace