Sicario: Nájemný vrah

Už poměrně dlouhou dobu jsem neviděl film, který by se tak sebejistě a sebevědomě vyjadřoval o určité problematice. Bez skrupulí a bez zbytečných dějových odboček jde k meritu věci, na tento typ filmu sice nezvykle pomalu, ale o to úderněji. Artová story, jejíž rozsah vědění je po většinu doby omezen pouze na postavu agentky Kate, upřednostňuje principy retardace před redundancí. Jinými slovy, pokud divák obdrží nějakou informaci, bude to téměř vždy jednou, nanejvýš dvakrát a to ještě trochu skrytě, jakoby mimoděk. Sicario je mimořádný umělecký počin o tom, jak může probíhat přerozdělování sfér vlivu a moci, jak mistrně manipulovat, a jak precizně naplánované akce trvají v drtivé většině zlomek času. Oscara pro trio Villeneuve-Deakins-Del Toro. (12.12.2015)

Po velmi dlouhé době se fanoušci dočkali Benicia Del Tora. Konečně v dobré roli. I když hru zprvu rozehrávají Bluntová s Brolinem, vedení brzy převezme právě Del Toro a pak už je to jen o něm, alespoň já to tak bral. A můžu jen potvrdit, že jsem si to náležitě užil. Jako bych se ani nedíval na film, ale na okamžik opět stanul na horké mexické půdě. A že tu byla kurva hodně horká. Kurva realistický film. Jako by se ani nejednalo o fikci, ale vstup do reality. A ta pulsující hudba, co to bravurně podkreslovala. Jedním slovem vynikající. No jasně, chvála patří také kameře. Každý si všimne proč. To se prostě musí vidět! (29.12.2015)

Když si esoterický uspávač hadů zobne artová antikokotika, najme kameramana, který za přístrojem výjimečně neusíná a nenechává jej pak sáhodlouze čumět do jednoho bodu, ukecá uhrančivě charismatického Benedikta Býkovského, že to tentokrát opravdu nebude až tak unylá pičovina, a na dort posadí Emilku, z níž mi tvrdne i molitanové čalounění v sedačce, dokáže i on natočit opravdu sugestivní, surově syrové honění mexických dýlerů rostlinných potravinových doplňků. Nezbývá než doufat, že se Denis vzdá zneužívání průmyslových rozpouštědel i do budoucna a bestiální zvěrstva pro pozérské ufony jako Zmizení a Nepřítel už se nebudou nikdy opakovat. Američtí soudruzi evidentně cílí po Alkájdě své píár na nové „světové zlo“ a ta narkovlna posledního roku mi přijde tak trochu jako Tvajlajtovská příjice, ale třeba jim tam brzy taky konečně přistane pár syrských mazlíčků s kalašnikovy, než nám ty furtdokolové kartely stihnout začít pít krev jako Patyzón romanticky založené náctileté kravce. (25.12.2015)

Poprvé mi to přišlo prostě nudné, podruhé o pár let později jsem z toho byl nadšený. Spíš politický než akční thriller o ošklivých věcech, kde nikdo neřekne ani jedno slovo navíc, s krásně znepokojivou atmosférou a přesnými herci. Při jízdě kolony do Mexika až fyzicky cítíte ohrožení. Ale to lezení do tunelu bych trochu prostříhal. (05.06.2021)

Musím přiznat, že na tak zásadní film mi scénář přišel až moc jednoduchý a dějová linka přespříliš lineární. To samé se týká postavy Emily Blunt (neříkám hlavní postavy, protože tou není), nevěřím, že by někdo takhle naivní (pozor, to se nerovná "s takovými morálními zásadami") mohl tak dlouho působit ve svém oboru. Ona tu ale má zastupovat diváka, seznamovat se s prostředím, nasávat jako houba špínu světa drog i boje proti němu a prakticky celý film dostávat deku, fyzicky i morálně. Coby dramatický záměr chápu, postava tím ale ztrácí na životnosti. Skutečnou hlavní postavou je Sicario, osoba toť velmi podobná Joubertovi ztvárněnému Maxem von Sydowem ve Třech dnech kondora (se kterým má Sicario ostatně společný i ten úhel pohledu, ve kterém nejde o dobro proti zlu, ale o pořádek proti chaosu, alespoň v pohledu těch, na jejichž rozhodnutí záleží). Málomluvný del Toro je muž činu v tom smyslu, že jeho akce hýbají dějem. Hlavní myšlenkou pak je ona věta, že dokud se těch 20 % smažek nezbaví svého zlozvyku, nic se nezmění. (30.10.2015)