Elle

Vcelku obdivuji sebevědomé očekávání tvůrců tohoto filmu, že někdo bude ochotný přes dvě hodiny sledovat výsek ze života hodně zvláštní ženské postavy, k níž si těžko hledat cestu i sympatie a která až do závěru ani na chvíli nevystoupí z role totálně nevyzpytatelného člověka, u kterého netušíte, co v příští chvíli udělá (čímž má být mj. řečeno, že scénář v podstatě zcela rezignuje na nějaký příběh, v jehož průběhu by se Michèle nějak vyvíjela z bodu A do bodu B - osobně mi přišla v závěru naprosto stejná jako na začátku, jen s tím rozdílem, že kolem ní v průběhu těch dvou hodin umřelo několik lidí a rozflákalo se jedno audi). Pokud tedy hlavním zdrojem toho sebevědomí nebyla skutečnost, že roli Michèle ztvárnila Isabelle Huppert, která je zde samozřejmě herecky excelentní jako vždy a má dostatečně vybudované renomé, aby k filmu dokázala přitáhnout náležitě početné (frankofilní) publikum. Protože se k této cílové skupině neřadím, Elle mě moc nebavila, a musel jsem se dost nutit, abych tu úmornou podívanou zhlédl až do konce. Jak jsem už napsal, Isabelle Huppert je zde sice výborná, ale kvalitní herecký výkon mi ještě nedělá dobrý film (podobně jako rádoby kontroverzní obsah), a navíc mi není úplně příjemné sledovat film, v němž v podstatě z jediného záběru nesleze 62 letá herečka, protože mám ve filmu prostě rád mladý hezký holky, a i když Huppert na svůj věk samozřejmě vypadá výborně, tak mi přišlo minimálně nepatřičné (i za předpokladu, že by její postava vědomě lhala), když v jedné scéně mluví o tom, že má menstruaci, protože je evidentní, že menopauzu má dávno za sebou. Celkově to na mě působilo dojmem, že toto je látka, která na stránkách knihy může fungovat velmi dobře, ale ve filmu bohužel ne, a stále jsem nepřišel na důvod, proč ten film vlastně chtít vidět, pokud člověk není bytostný fanda současného francouzsky mluveného filmu nebo Isabelle Huppert. (15.03.2020)

Jedná věc je Isabelle, která to zahrála podle očekávání výtečně, druhá potom Paul. Tenhle starý lišák ukázal, že na to ještě pořád má a troufnu si říct, že tímhle filmem překvapil možná i sebe. Aneb jak být ze spolupachatelky, obětí skoro bez ztráty kytičky. Skoro bez chyby až na ten její údajný věk ve filmu. Na druhou stranu, vypadá pořád velmi dobře, takže těch plus mínus padesát, s mým blbým zrakem? Ale jo, myslím, že to půjde. (31.10.2016)

Je to přesně tak chytré a perverzní, jak to máme my, oddaní Paulovi fanoušci, rádi (už úvodní scéna jasně napoví, s tvůrcem jakého formátu máme tu čest). Škodí tomu jen přílišná stopáž ve spojení s poněkud vlažným tempem. U jiného režiséra by mě to asi tolik nedrásalo, ale u Verhoevena jsem zvyklý na výrazně dravější přístup... 75 % (30.10.2016)

Kokos, vôbec neviem, čo si o tom mám myslieť. Paula Verhoevena poznám asi sto rokov, ale toto je niečo úplne iné, než na čo som od neho zvyknutý. Jasné, chápem, na staré kolená odišiel z Hollywoodu a vo francúzsko-belgicko-nemeckej koprodukcii nakrútil mierne kontroverznú, ale v zásade inak veľmi civilnú a komornú drámu s pár trilerovými okamžikmi, ktoré sú však (schválne?) veľmi zvláštne nakrútené, čiže sa nedá povedať, že by šlo o čistý triler. Ale to bez výraznejšieho spoilerovania nejde vysvetliť. Hlavná hrdinka má otca v base, lebo bol sériovým vrahom – a to je len špička ľadovca. Scenár je dosť zaujímavý a zamotaný, ale pritom prehľadný a keď sa to tak vezme, tak svojím spôsobom zároveň jednoduchý a priamočiary. Je tam pár sexuálnych a gore momentov, ktoré sú explicitné, ale kto pozná Paulove vrcholné diela, tak bude sklamaný, pretože je to oproti jeho najškandalóznejším snímkam veeeľmi krotká záležitosť. Asi chápem divákov, ktorí budú nadšení a dajú 80%, ale ja som sa síce nenudil, ale už to nikdy viac nechcem vidieť. A je to strašne dlhé. Takže 50%. Sorry, Paul. Ale ty to určite pochopíš. (08.01.2018)

Elle se rozjíždí přesně tak, jak jsem doufala. Nepoddává se divákovi, který by vyžadoval sympatické postavy; nutné informace dávkuje postupně, takže význam některých momentů obecenstvu dojde až zpětně. Násilné scény jsou rychlé, nečekané, brutální. Po významnovém zvratu, ke kterému dochází kdesi v polovině, však začal příběh lehce stagnovat – vedlejší dějové linky se násilně uzavřely, zatímco hlavní hrdinka byla ve svých individuálních projevech tak rozproruplná, že ani o několik dnů pozdějí nedokážu dát dohromady její motivaci nebo vysvětlit, čeho vlastně chtěla dosáhnout. I tak ale syrovou Elle z hlavy jen tak nedostanu. (12.02.2017)