Elle

Verhoeven stále neztratil schopnost nadsázky. Tu navíc dokáže umně kombinovat s motivací postav, která by za normálních okolností byla jen těžko přijatelná. Elle je toho náležitým příkladem. Zábavná hříčka plná podivného chování, které dává smysl jen ve své celistvosti a díky zmiňované nadsázce (a také v téměř jakémkoliv španělském filmu). Isabelle Huppert je navíc opravdu těžký charismatický kalibr a sama tak s přehledem napomáhá té podivné atmosféře nejistoty. Asi to nebude film pro každého, ale pokud máte rádi španělské, nebo třeba korejské thrillery, budete se určitě bavit. 7/10 (11.04.2017)

Jméno Verhoeven je pro mě známka kvality, toto ale nebyla moje dvojka bílého. Mělo to sice znepokojující chvilky, jenže je to více civilní drama o silné ženě, než thrillerová chuťovka. Hlavní hrdinka je docela svině a zbytek osazenstva je složeno z úlisných Frantíků. Přišlo mi, že se tam nic moc neděje a chvílemi jsem se celkem nudil. (13.02.2017)

Perverzné, ujeté, zvrátené, to sú tunajšie komentáre a každý to chváli do nebies. Tak potom aj vy ste asi zvrátení. Dopozerať do konca bolo utrpením. Vráskavá starena tam ukazuje kozy, sexuje alebo masturbuje na okne. Neštíti sa ukázať všetko, veď na ženu po šesťdesiatke sa to náramne hodí. Jej matka nad hrobom je tiež sexuálne aktívna. Jej dementný syn má priateľku, ktorá porodí černocha a jeho ani nenapadne, že to nie je jeho dieťa. Navyše nám tu pridali kvázi kriminálnu zápletku, ktorú rozlúšti malé dieťa za 5 minút. Film je zároveň vulgárny a násilný. Ďalší novodobý francúzsky odpad. (15.02.2017)

S přehledem nejlépe napsaný, nejlépe zahraný a bohužel i vizuálně nejzaměnitelnější Verhoeven. Kamera ani střih nemají ksicht, barvy jsou vybledlé, doostřuje se automaticky v pohybu, takže to vypadá jako fakin současný Dardenni, což si fakt nezaměňujte s pochvalou. Konec je i verhoevenovskému vtěsnávání co největšího počtu informací do jednoho záběru a ono to je možná taky trochu důvod, proč ostatní filmové složky jsou jinak takřka geniální. Isabelle Huppert hraje bezchybně a osobitě jednu z nejlépe napsaných postav, co jsem snad kdy viděl. Je povědomá v pozici matky, zaměstnankyně, milenky i sadistické známé, přesto je v každé scéně naprosto nevyzpytatelná. Verhoeven obvykle nerad nechává herce improvizovat (po tom, co se mu to vymykalo z ruky ve Flesh+Blood), ale Huppert si údajně dost přizpůsobovala roli, protože si s postavou nevěděla rady. Její výkon je pak čistá esence toho, když se prolnou tři silné a zkušené charaktery do jednoho činitele a vznikne něco tak neuchopitelného a přitom skutečného jako je zdejší protagonistka. Nejlepší male-bashing film široko daleko, kterému se současní "strong women (TM) creators" z twitteru nemohou z principu ani přiblížit. Nejednoznačný Verhoeven, nepředkládající jednoduché odpovědi (pokud vůbec) bude v binární době hodně chybět. (05.05.2021)

Je zde několik tematických rovin – manipulace, psychopatie, dominance/submisivita, násilí – na nichž existují duality, které tvoří v jednání postav spíše zdánlivé protipóly. V průběhu děje se poměrně nečekaně některé z nich převrátí, díky čemuž lze na daný konflikt v tu chvíli nahlížet nově. Přesto se až do konce nevyčerpá nejistota ohledně toho, jak do sebe všechny tyto duality správně zapadají – jakou strukturu tvoří. Jasná čitelnost morálky a motivů neexistuje - pro diváky ani pro postavy. Je to proto, že žádná pevná, neproměnlivá struktura zřejmě není, přestože se některé její křivky zdají rýsovat do pevnějších tvarů. De facto mistrný snímek – jak z hlediska herectví Isabelle Huppertové, která – mám postupně sílící dojem – v takovýchto rozpolcených submisivně-dominantních postav s trhanými pohyby hraje tak trochu sama sebe, tak z hlediska režijního. (12.01.2019)