Elle

No tak tímhle jsem se vyloženě protrápil a ani Verhoevenovo jméno mě nepřesvědčilo, abych nepoužil rychloposuv. Upřímně řečeno nějak moc nechápu, o čem to vlastně bylo. Ženskou na hranici důchodového věku kdosi znásilní a ona pak řeší Bůh ví co. Možná jsem na to moc natvrdlej a nepochopil jsem, co tím chtěl básník říci, ale faktem zůstává, že jsem se neměl čeho chytit. Nad vodou film držela jen výborná Isabelle Huppert, ale vzhledem k tomu, že prakticky neslezla ze záběru, začala mi i ona postupem času lézt na nervy. Velké zklamání. 25% (09.03.2017)

Evropský provokatér a mistr erotických thrillerů Paul Verhoeven se (i s ohledem na svůj pokročilý věk) vrátil ve velkém stylu. Žádná senilní báchorka o jedné manipulativní šéfové, ale poctivá a originální podívaná, která by to měla za oceánem podstatně obtížnější než v tematicky otevřenější Evropě. Verhoeven zkoumá lidskou zvrácenost z několika pohledů, hlavní postava je zkažená potvora, kterou všichni poslouchají a která i po sexuálním násilí na vlastní osobě povstane a dělá, jakoby se nic nestalo. Verhoeven se na lidské slabošství dívá zkušenou optikou, předkládá několik dialogově vypiplaných scén, mnohá překvapení i silná sdělení. Není to film, který by přitáhl masy, ale chlapík, který stojí za vysokorozpočtovými kusy, jako jsou Hvězdná pěchota, Základní instinkt nebo RoboCop, dokázal, že by nás měl těšit častěji. Zdálo se, že za oceánem ztrácel inspiraci, odešel domů, kde pak natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry, Černou knihu. Ambice mu nechybí ani tentokrát. Samozřejmě v tom velkou roli hraje odvážná a velmi přesvědčivá Isabelle Huppert, která si řadu scén krade pro sebe. Tempo vlažnější, pár odboček nadbytečných. Místy ale výborně satirické, těším se s Verhoevenem na příště. (31.10.2016)

Byla jsem moc zvědavá na (kdysi) démonického Verhoevena a stále dobrou herečku Isabelle Huppert. Což o Isabelle, ta dokáže zahrát cokoli a čím zápornější hrdinka, tím líp. Jenže tentokrát to moc nefungovalo. Složitá rodinná historie a propletence se míchaly s dravou osobností manažerky a navíc ještě více méně osamělé stárnoucí ženy. Hodně moc psychologických aspektů najednou. A do toho přepadení, znásilnění a šok. Film se mi tedy moc nelíbil, nevyvolal ve mně žádné očekávané emoce. Ani vášeň, ani zlost ani lítost, natož soucit. Jenom zmatek. (02.03.2017)

Verhoevenův velkolepý návrat do první ligy - a zároveň facka všem dětinským provokatérům, kteří si myslí, že čím perverznější výjevy dají na plátno, tím jdou hloub. Paul natočil černou, jízlivou a nesmírně cynickou variaci na rape-revenge movie, který je zároveň brutální komedií o neuvěřitelně manipulativní dámě a jedné velmi specifické terapii. Magnetizující výkon Isabelle Hupert, přesná režie (kolik poloh tenhle film obratně spojí, dost nevídaná věc), nesmírně přesné vystižení zvrácenosti a běžného násilí mezilidských vztahů. Nebýt lehce naivní a naskečované gaming roviny, která odkazuje ke kauze gamersgate a sexismu, bylo by to top. Ale i takhle jeden z nejpodnětnějších filmů roku a nejlepších filmů letošních Cannes. [Cannes 2016] (21.05.2016)

Jméno Verhoeven je pro mě známka kvality, toto ale nebyla moje dvojka bílého. Mělo to sice znepokojující chvilky, jenže je to více civilní drama o silné ženě, než thrillerová chuťovka. Hlavní hrdinka je docela svině a zbytek osazenstva je složeno z úlisných Frantíků. Přišlo mi, že se tam nic moc neděje a chvílemi jsem se celkem nudil. (13.02.2017)