Naqoyqatsi

Káčko si mě získalo maximálně. Pé už tak ne, protože nabízelo jen opakování sebe sama. Enko je ale opravdové zklamání. Zmizely úchvatné scenérie a vizuální nápady a nahradily je hrátky počítačů, které stárnou každou vteřinou. A ani ta Glassova hudba už není, co bývala. Z úcty k předchozím dílům tři hvězdy. Ale víc ani omylem. (05.05.2010)

Takto. Koyaanisqatsi je jenom jedno, Naqoyqatsi s velkým odstupem druhé, asi tak osmkrát působivější než Powaqqatsi a asi tak osmsetkrát než Baraka. Bohužel, na první zkouknutí jsem naprosto přízemně nerozchodil deformaci poměru stran u archivních materiálů, tj. u většiny stopáže. Někde v půlce jsem musel slibný meditační ponor přerušit a jít si vygooglit, jestli to takhle básník fakt myslel (prý ano), čímž kouzlo pro zbytek projekce notně opadlo. Takto informován zkusím někdy zopáknout, pohrávám si i s myšlenkou pustit si to navzdory autorským záměrům sražené zpátky do 4:3, abych se zbavil šíleného pocitu, že koukám někde v hospodě na film pro pamětníky roztažený na celou plazmu. Už jenom kvůli Glassově muzice mi to za to stojí. (O technofobním obsahu, proč si myslím, že je s ním Reggio vedle jak ta jedle, ale stejně mi to nebrání si film užívat, třeba zase někdy jindy.) Zatím ***1/2. (26.11.2021)

Závěr trilogie se zřejmě Godfrey Reggio s Philipem Glassem rozhodli udělat ve velkolepém duchu. Jako zásadní problém však vidím, že klipový ohňostroj přestane člověk po půlhodině vnímat, popř. usne. Jindy fungující Glassův hudební doprovod nenechá odpočinout a nevyhnutelně zahltí. Člověk nemá čas na vydechnutí a vstřebání závažných motivů. Záměr zobrazení postmoderního světa zcela postmoderní formou na mě moc nefungoval a jako celkový dojem se pak u mě dostavilo zklamání. Hodnotím slabými třemi poté, když jsem s úlevou a téměř třeštící hlavou vypnul přehrávač. (28.10.2011)

Opět skvělá symfonie Philipa Glasse, ke které jsou dodány "nějaké" obrázky od Reggia. Silné zaměření tentokráte na západní civilizaci bylo poloviční výhrou. Může se dostat k ožehavým tématům, ale zároveň dlouhé projíždění fotek Castra, Bushe, a spol. je trochu laciné (a také nejnudnější částí filmu). I ty barevné filtry (a hlavně ten negativ) v takovém množství si mohl pan režisér odpustit. 40 % (22.07.2010)

K tomuto dielu som sa dostal náhodným prepnutím na Filmbox, počas nudného popoludnia. Najprv som si myslel že je to klip nejakého sfetovaného DJa. Potom keď nie a nie skončiť, som si ten klip zo zvedavosti vyhľadal na ČSFD. A len zírám "Dokumentární/Hudební" ??? Nemôžem si pomôcť, ale inak sa 90minútový sporič obrazovky hodnotiť nedá... Pardón. (19.11.2011)