MY 2

Hrůza. Proboha, to je za trest, i když nemáte absolutně žádné očekávání. Utrpení téměř od začátku až do hořkého konce. Řekněme, že námět by nebyl špatný. Řekněme, že při nějaké zvláště podivné konstelaci by se mohlo stát, že zákaznice zavolá uprostřed noci svému kadeřníkovi, on to nejen zvedne, ale ještě jí dovolí, aby u něj přespala. Tato situace by ještě mohlo být reálná, protože zákaznice je velice rozrušená, a po roztržce s manželem i pohmožděná. Mohlo by se i stát, že mezi touto dvojicí vznikne nějaké přátelské pouto. Ale způsob, jakým je to v tomto filmu prezentováno, selhává, protože všechny tyto situace nejsou podány uvěřitelně. Dialogy by ještě nebyly TAK zlé, ale filmu asi chyběl funkční dramaturg, protože když už replika není zcela stupidní, tak ji zabije intonace či celkový přednes. Plodková hrát neumí, ale na její obhajobu, tak de*ilní a blbě napsanou postavu by asi zahrál dobře málokdo (99% jejích počinů je nepochopitelných - nejvíc asi vyčítání kadeřníkovi-kamarádovi, že střídá partnery, na což jí on musí dennodenně připomínat, že je u něj pouze na návštěvě...). Steinmasslová se snaží, ale role stereotypně myslící snobky jí nesedne, takže nic. Sobota trapně přicmrndává svým obvyklým způsobem. Na druhou stranu se oba zúčastnili nejlepší scény z filmu, lépe řečeno jediné vtipné scény - bitky u kadeřníka v obýváku. A dostáváme se k vrcholu - masturbační scéna! Masturbační scéna bohužel není vtipná, jak bych bývala očekávala. Bohužel se divák (já) až stydí (a nejde o masturbaci, ale o tu scénu) a strká hlavu do písku, nebo pod peřinu. Obsahově je film PLNÝ stereotypů, které bych očekávala ve filmu z rozpětí let '86 - '94, a ne o dvacet let později. Jak jsem psala na začátku, a nevím přesně, kolikrát jsem to nahlas zvolala při sledování: za trest! Jako poslední věc zmíním naprosto otřesný hudební doprovod - zas ty sladkobolné ušeptané melodie s bezpohlavními vokály. Hrůza. (09.12.2015)

Světe div se, ale jako gayovi a vztahovému/manželskému poradci mi to přišlo nakonec autentické (a to se týká i Luďka Soboty). A dobře to tematizuje bifobii, jak v podobě postav ve filmu – kadeřníkových teplých kamarádů a nesnášenlivých tradicionalistických rodičů Emy – tak co se týká některých (nevěřících) komentářů zde na čsfd. (20.08.2017)

Zkusím to jinak, to co zde jmenovaná jako klišé, předvídatelná zápletka, těžko pochopitelné chování atd. mě právě připadá jako záměr, to co se opravdu v maloměstském životě děje. Místy špatně vedení herci, nevyhraná Plodková či jinak skvělý Nosálek. Přidám-li skvěle zapadající naivně diskotékově zženštilý soundtrack od dobrých autorů nestydím se zapsat 4*. (13.06.2018)

nesmyslný a bizarní pseudoumění... v tom, jak se výsledný tvar bere vážně a dojímá nad vlastní ušlechtilostí, MY 2 hodně připomínají KŘÍDLA VÁNOC, symptomatický paskvil o rozervaných duších podivných lidských typů (z nichž nejpodivnější je samozřejmě Vyorálkova postava)... zhmotnění iluzorního předpokladu, že když do filmu nacpete a priori vychýlené charaktery (matka ftw), zápletku za hranicí excesu, moderní hudbu a (možná) nekonvenční vizuální stránku, vypadne vám automaticky "artový" snímek – problém navíc nespočívá v tom, že by se tam nedělo vůbec nic, ale že se toho děje tak moc a natolik divného, až jeden nestíhá zírat... (17.01.2021)

Pro mě úplně mimo. Zpackaná expozice, postavy začnou být protivné, ještě než jsou pořádně oživeny. Snaha o neukecané intimní drama, které ztroskotává na špatném řemesle scénáře a obsazení - pro mě je jedinou dobře obsazenou postavou matka Emy. A co se týká queer rozměru, tak největší sáhnutí mimo: povrchní, prvoplánové... Zajímala by mě ideální cílová skupina, pro kterou režisérka film zamýšlela. (04.04.2016)