Angelika, markýza andělů

Angelika je svým bizarním "mýdlovým" způsobem nenapadnutelná. Pět filmů konstantní kvality a provedení, které dávají divačkám přesně to, co chtějí, a pro nás, dospělou mužskou část publika, tu moc nezbývá. Osobně jsem to dlouho neviděl, ale dobře si to pamatuju z dětství, kdy si to neustále pouštěla moje máma. A tenkrát jsem to vnímal jako docela pěknou pohádku... Zvlášť pozdější pirátské a orientální eskapády. Dnes bych u toho pravděpodobně nevydržel, ale rozhodně se tomu nemám potřebu smát... Holt Francie šedesátých let nebyla jen progresivita... (19.10.2012)

Angelika = vynikající koktejl romantiky a dobrodružství. První díl celé série splňuje všechny požadavky na klasiku stříbrného plátna. Mercierová a Hossein rozehrávají partii, která uchvátila všechny filmové fanoušky tehdejší doby, co na tom, že od původní knižní předlohy se filmová Angelika v mnohém odklání, co na tom, že ne vše je realistické a odpovídající své době, Angelika prostě září.... (12.08.2004)

Jako malá jsem vždy přepla na jiný kanál, pokud v televizi běželo něco podobného jako Angelika. Později, jsem ale jako velká romantička zjistila, že příběh velké lásky mezi kráskou a ,,zvířetem" je to pravé pro mě. K tomu ta dokonale rozehraná partie mezi Michele Mercier a Robertem Hosseinem, která uchvátila fanoušky , a to nejen tehdejší doby. Tento první díl je pro mě nejlepší z celé série a vždy budu vzpomínat na ono slavné : ,, O, Joffrei..".. (11.06.2012)

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)

Ale jo. I když na to koukám bez zvuku, protože poslouchám hudbu, je se na co dívat. Dobře natočená historická romanťárna, nad kterou jsem v prostopášném mládí ohrnovala čumáček, však s věkem někdy přichází i moudrost. Dost mi prospěl i remake, u kterého jsem procitla a uznala, že původní verze je vážně moc pěkná. (04.08.2019)