Kukačka

Obsahově krásně lyrické, poetické, plné jemného a inteligentního humoru i úsporně načrtnutých postav. Ústřední trojúhelník je sehraný velice uvěřitelně a chemie mezi Rusem-Finem-Laponkou funguje na jedničku. Neodmyslitelné lyrizující celky a důraz na přírodu už k ruskému pojetí potažmo k Rogožkinovi patří, podobně jako povinná sauna a skvělý naivka Ville Haapasalo. Malinkatým zádrhelem Kukušky je formální stránka, která je především v závěru dost neutříděná a díky metafyzické scéně lákání duše zpět do těla působí malinko křečovitým dojmem. Stejně tak zasazení závěrečné pointy mi do jinak velmi autentického příběhu úplně nesedělo. Pokud z větší částí působí Kukuška jako nebroušený drahokam, plný syrovosti a nesouvislých dialogů, její vyvrcholení vnáší do hry možná až trochu příliš schematický element. Přesto jsem se skvěle bavil, protože tenhle rozmarný příběh o lidech, válce a přírodě prostě oplývá jemnou poezií, která mě oslovuje. (29.01.2007)

Náhoda, které pomohla válka, svedla dohromady tři lidi na dalekém severu. Rus, Fin a Laponka. Nerozumějí si ani slovo, ale je zábavné sledovat, jak každý mluví o něčem jiném, a přesto jako by si rozuměli - snad skrz svá srdce. Škoda té příliš rozvleklé a tudíž nudící scény návratu. Minimálně po vizuální stránce ale musí být každý divák uspokojen stejně jako ona Laponka, která neměla čtyři roky chlapa, a najednou jí do "baráku" přijdou hned dva. Záběry severské přírody byly obravdu překrásné. (31.01.2007)

Slyšeli jste už tenhle: „potkali se v jedné chatrči Laponka, Fin a Rus…“? Asi ne, ono se o něm moc nemluví. Ani v něm se moc nemluví. A když se mluví, tak to jako by se mluvilo do větru, neboť jazyková bariéra je nezdolná. Větrem, ale spíše takovým melancholickým, lehce flegmatickým vánkem, se nechává unášet také kamera, kreslící poetické obrázky v duchu (ale bez ducha) nejlepších děl Tarkovského (čili všech). Co si pamatuji, Tarkovského filmy nebyly tak vtipné, měli silnější uspávací účinky a koncentraci symbolů, jež přesahovala rámec intelektuálních možností průměrného diváka. Ve všech ohledech nadprůměrná Kukačka rozšiřuje nepočetnou skupinku dobrých válečných komedií, nad nimiž ční minimálně krásou obrázků a lehkostí, s jakou se dobere milé pointy. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, Rex Mundi, gudaulin, dokktor (22.06.2008)

Tak tento komorní snímek natočený na u jezera kdesi ve Finsku o třech hlavních postavách, kde každý si mluví svou řečí. Rusky. Finsky. Laponsky. Spojuje je jenom život, život jako takový. Krása tkví občas v absolutní jednoduchosti. U filmu jsem se z plných sil zasmál a i se mi dostal pod kůži. Podmanivý romantický snímek. Pšolti. :) (01.05.2020)

Kukuška je skvelá čierna komédia a zároveň veľmi dobrá vojnová dráma. Znie to možno čudne, ale málokedy sa podarí takto namiešať humor aj absurditu s vojnovou realitou. Smejete sa na dialógoch medzi postavami, ktoré si navzájom nerozumejú, ale často hovoria o tom istom - a často nie. V rovnakej chvíli cítite chladnú atmosféru vojny a riziko vyplývajúce z nedorozumení, aké daná situácia prináša. Taktiež môžete študovať troch ľudí a ich vlastné spôsoby vyrovnávania sa s vojnou. Veikkov zápas o prežitie, Annin každodenný stereotyp aj Pšoltiho búrlivé správanie sú úplne sympatické a ľudské. Výborne som sa bavila a zároveň som sa každú chvíľu obávala konfliktu medzi horúcou hlavou Pšoltim a príliš ukecaným Veikkom. A na záver nemôžem nespomenúť čistú erotiku, ktorá prúdi koexistenciou postáv ako rieka, láka aj unáša ich. V ich situácii išlo viac o potrebu, ale cítila som sa ako pri sledovaní ľahko erotickej love story. No a záver...ten je sladkou čerešničkou na torte. Kukušku veľmi odporúčam! (17.04.2005)