Hana a její sestry

Woody Allen tak, jak ho mám nejraději - v poloze konverzační tragikomedie rozpitvávající rodinné a milostné vztahy. Píše a točí o lásce, žárlivosti, rivalitě, nevěře, ambicích, výčitkách a o spoustě dalších pocitů a jevů, které nás obklopují. Opírá se o výborné herce, kterým vkládá do úst hodnověrné a přitom velmi kvalitní dialogy. Jeho postavy nešustí papírem, jsou to lidé z masa a krve, kteří dokážou udržet divákův zájem až do konce. Scénář je odlehčen dlouhou řadou vtípků, Allen tradičně zhazuje všechny možné autority a hodnoty ("Nemůžeme to pustit na obrazovku. A proč?, Pedofilie je už dneska banalita, ostatně nikoho jsem nejmenoval, papež není jméno jenom funkce."). Nešetří ani svou osobu, jeho hypochondrický televizní režisér Mickey je dokonalou parodií sebe sama. Důležité je pozitivní vyznění snímku - jeho hrdinové přes všechny průšvihy k sobě nacházejí cestu a dokážou rodinu udržet a rozšiřovat i bez záplavy patosu, laciného sentimentu a mravoučných řečí tak častých v amerických rodinných filmech. Na první pohled nenápadný, ale o to působivější snímek o lidech a jejich životních hodnotách. Jako už několikrát, i tady rozdělil Allen svůj film na řadu kapitol, které oddělil nadpisy. A stejně jako jindy si neodpustil do filmu zarámovat své dvě velké lásky - jazz a New York. Celkový dojem : 95 %. (17.08.2008)

Přiznávám, dle zdejšího hodnocení a nadšených ohlasů jsem čekal víc. Jde o ten typ Woodyho pohodové vztahové konverzačky s výbornými dialogy, ostatně tu má režisér skoro vždy dobře zmáknutou, jenže pak záleží na kvalitě humoru a faktem je, že v Haně a jejích sestrách ho bohužel moc nebylo. Ani pár výraznějších hlášek. A taky mi moc nesedla roztříštěnost děje, chápu sice, že vyprávění prolínajících se příběhů všech 3 sester, navíc rozdělené do kapitol, mělo být zajímavé, ale tady mně to spíš rušilo. Plusem je však kvalitní herecké obsazení, Michael Cane v netypické roli, mnou dlouho nikde neviděná Carrie Fisher (Leia ze Star Wars), pak herečky Barbara Heshey, Dianne Wiest, Mia Farrow a samozřejmě samotný Woody. Vidím to na slabší 4*, holt jsem čekal, že se víc zasměju. "Kdybych měl nádor, zastřelil bych se. Rodiče by to zdrtilo. I je bych musel zabít. A strejdu s tetou. Zkrátka krveprolití." (25.11.2011)

Kdybyste měli zkouknout z celé Woodyho filmografie jen jediný kousek, pak by to mělo rozhodopádně býti právě tohle typicky hořkosladké "sesterstvo putovních partnerů". Nenapadá mě totiž film, ve kterém by slovem i písmem zdatně vládnoucí židovský klarinetista Allan Konigsberg natolik obratně propojil a rozpohyboval všechna svá zamilovaná témata, jakými bezesporu jsou láska, smrt, bůh, ženy, hypochondrie, nevěra, smysl života, náboženství, New York, jazz a bratři Marxovi. A krom jiného taky krásně ukázal, jací alibističtí a přizdiseroucí slaboši a vychcánci dokážou být pánové tvorstva ve své emocionální nahotě. Sám Allen o tom jistě ví své, když po Diane Keaton (a řadě dalších) pustil k vodě i éterickou Miu Farrow a pojal za choť jejich adoptivní dceru... :-) (10.07.2012)

S přibývajícím věkem mě ten Woody začíná přitahovat stále víc a víc. Ty filmy jsou minimálně odžité, člověk postavám prostě rozumí ve 40 úplně jinak než by tomu bylo ve 20 a do těch filmů se zkrátka musí trošku dospět. Příjemná vztahovka, ve které se jednoho dne nevhodně zamiluje samotný Michael Caine. Nejsměšnější scény má na svědomí Woody Allen a jeho po(s)tupné návštěvy doktorů :) 75% (19.02.2024)

Podle ohlasů, výdělků, Oscarů i pozice u fanoušků jeden ze základních kamenů Mistrovy tvorby. K mému překvapení pro mě nepatří k těm absolutním kouskům a přináší také pár změn do režisérova přirozeného žánru, přesto je to pořád nezaměnitelný Woody. Jeho vztahový labyrint je tentokrát povýšen hned o dvě úrovně výš a dá trochu práci vyznat se napoprvé v rošádě vztahů k bývalým partnerkám, současným příbuzným a potenciálním partnerkám, které jsou současnými příbuznými. Novou tvář tu získává i častý motiv hypochondrie, tentokrát z občasných gagů rozvedený do klíčové linie postavy Mickeyho. S ním spojené hledání ideálního náboženství je pak jedním z nejoriginálnějších Allenových bodnutí do manýrů moderní společnosti. Takže i když je scénář díky více hlavním postavám trochu roztříštěný, hrozně mě baví se na Hanu dívat. Hlavně kvůli kousavým monologům a vyznění plnému naděje a optimismu. (24.02.2008)