Fénix

Fénix se rodí z popela spálených kostí v plynových komorách. Kolik popela je třeba na zrození jednoho Fénixe? Na závěr si nicméně nezazpíváme "Speak Low", ale Weillovu a Brechtovu "Surabaja Johnny" v anglickém překladu: "Surabaja Johnny, tohle má být konec? / Surabaja Johnny, co přehluší bolest? / Surabaja Johnny. pálí to jak rána / Nemáš srdce, Johnny, a já tě mám tak ráda." ... Mnoho příběhů je podobných, některé téměř totožené, některé zaměnitelné, jiné mají stejnou pointu. Tohle je jeden z nesčetných příběhů židovských navrátilců z KZ. Dalo by se o něm hodně napsat, ale cosi mě drží na mezi zdrženlivosti. A tak z vlastní nouze použiji cizí postřeh (Marigold *****): "Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze..." Pozn.: Spatřeno znovu po půl roce: zvýšeno hodnocení o *, a přece jen si raději zazpíváme Speak Low: "The curtain descends, ev'rything ends too soon, too soon..." (15.02.2017)

Zatímco filmu Barbara jsem vyčítal až extremní dějovou a postavovou nedoslovnost, tady mě na Christiana přišla až přílišná doslovnost a to jak v dialozích, tak záběrech. Film však disponuje ještě jedním záporem a to naprosto nevěrohodným chováním hlavních postav vůči v sobě v kontextu s danou situací. Ještě mně pobavilo jak Johnny v okamžiku nemusel chodit do práce dělat číšnika a měl čas na vše ostatní. Navic Ronald Zehrfeld pro mě není žádný herec, fakt sorry jako, tady byl sice lepší než v Braboře, ale to proto, že v ní byl naprosto katasrofální, alespon, že Nina odehrála kvalitku. (27.08.2017)

Podobně jako Leviatan Andreje Zvjaginceva působí i Petzoldův Fénix svou literárnosti a románově propracovaným scénářem jako lehce anachronický snímek. Nicméně anachroničnost tu není vůbec na škodu. Německý režisér se hlásí k intelektuální tradici, která už je možná lehce de mode, ale dělá to neobyčejně působivým a sofistikovaným způsobem. Komorní drama postavené na třech charakterech a důsledném důrazu na drobnosti, náznaky a eliptické prvky ve vyprávění je působivé v tom nejtradičnějším slova smyslu - intelektuálním důrazem na vrstevnatý obraz "tváře poválečné německé společnosti", viny, identity a pochopitelně lásky.-úzkosti z druhého. Fénix je jistě jakýmsi židovským Vertigem, ale tam, kde distancovaný analytik Hitch okázale operuje s psychoanalytickými koncepty dává Petzold maximální možnou péči vnitřnímu světu hlavní postavy. Způsob, jakým modeluje zdevastovaný předkamerový prostor a obklopuje Nelly "střepinami zvuků" jedinečně zdůrazňuje její křehkou odevzdanost a nejistotu nad vlastní identitou. Zbytek odvádí absolutně přesná Nina Hoss. Příběh se sice na několika místech ocitá na hraně vykonstruovanosti, ale scenáristická schopnost vzdát se meolodramatických tahů a v literárních dialozích (i obrazech) udržet život i významovou dynamiku neselže. Finále pokládám za brilantní ukázku toho, jak se staví v nejlepším smyslu tradiční katarze s důrazem na všechny dosavadní psychologické nuance. Lepší důkaz Petzoldovy citlivosti a uměřenosti nelze vymyslet. Fénix je kultivované drama, které není hanba obrečet. Protože veškerou tíhu si poctivě vyslouží. (11.02.2015)

„…A NOVÝ OBLIČEJ JE VÝHODA. BUDETE ÚPLNĚ NOVÝ ČLOVĚK…“ /// Pomalý, dramatický a jen tak jako mimochodem slibující, že na konci budete čumět. Aspoň teda já to tak bral, protože normálně se toho zase tolik neděje. Nelly má za sebou traumatizující zážitek a říkám si, jestli vona neměla s voperací ksichtu, podstoupit i voperaci mozku. Po 40ti minutách se zdá, že konečně to pomalý dramatický plynutí, kdy většinu času sledujeme dva herce, začne víc bavit. Ale vono to vlastně zase jen a jen slibuje překvapení. To se nakonec dostaví, bohužel nadšení necáká z obecenstva, nýbrž s osazenstva. Což plní účel dějovej, ale vůbec ne diváckej. Taková natažená historka, která se jistě mohla stát, ale který chybí silnější konec (kterej asi kniha má). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román „Le Retour des cendres“, který v roce 1961 napsal Hubert Monteilhet, číst nebudu. 2.) Vrátila se mně stará a já ji nepoznal. 3.) Thx za titule „Clear“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.06.2015)

Christian Petzold riedi thrillerovú substanciu predlohy až do psychologickej melodrámy. Miesto explicitnosti sa pohráva s náznakmi a dej ponecháva v opare hmlistých spomienok. Do popredia necháva vystúpiť otázku identity a pamäte, a tá skutočná dráma sa odohráva vo vnútri postáv, v nám neprístupných myšlienkach a zákutiach duše. Veľmi tomu napomáha Petzoldov elegantný filmový jazyk a návrat k jeho „tradičným“ prostriedkom - veľký dôraz na herectvo hornej polovice tela a reč tváre, pomalá dramatická výstavba s dôsledne ukotvenými zvratmi, čisté snímanie scény, výtvarnosť a výprava, obozretná práca so zvukom a starostlivo zvolená hudba. Vycibrený štýl s patinou klasického historického rozprávania pôsobí v dnešnej dobe až neobvykle, nie však zastaralo. Petzold si cieľavedome vypožičiava vhodné propriety i ďalších žánrov - menovite noiru, kabaretu a hororu. Viac v recenzii. (30.04.2015)