Fénix

Velké překvapení od německých sousedů. Nádherný film, děj je dost zajímavý, ale podstatné je dočkat se závěrečné scény, ta rozhodně stojí za to. Jak už jsem kdysi u nějakého díla říkal: "Kdyby někdo nevěděl, jak se dělají dokonalé závěry, tak se podívejte na tohle." Jako třešnička na dortu mi chybí už jen, že to není podle skutečné události. ... ČSFD projekce MK (20.02.2015)

Realita, uzavřená do osobitého dramatického světa s pravidly, na něž je možné přistoupit. Hezká práce s předlohou i s filmovým časem, úsporné hudební přízvuky, vyvážená vizuální stránka. Celkově veledůstojný výsledek s rysy výjimečného zážitku, který dobovému standardu utíká o třídu, i když více symbolické práce bych ocenil. To nejlepší, čemu (zatím?) dávám jen 4*. Kurt Weill a nádherně evropská verze Speak low. (20.02.2015)

Fénix se svým námětem tváří jako neskutečně zajímavý film. Průser je, že ty dvě hlavní role, co v tomto filmu hrály, se tu chováají jak z Jedličkárny. Nelly je celou hodinu a půl za brutální chudinku, její manžel je blbej jak tágo a oba rozjedou vesměs zajímavý drama, u kterého jsem čekal snad jenom na závěr, jak to režisér rozsekne. No a musím říct, že jsem byl zklamaný. Načaté to bylo hodně dobře, ale vůbec se divákovi ten film neotevřel. To abych si to všechno domyslel sám. Takový Chlapec v pruhovaným pyžamu je podobného ražení, ale právě za tu závěrečnou scénu stoprocentně vím, že na něj nikdy nezapomenu. Fénix bohužel tuto závěrečnou scénu nemá. (15.03.2015)

Krásný film, jehož závěr mě emočně hodně zasáhnul. V paměti dosud chovám režisérův předchozí film Barbara, který se mi rovněž nesmírně líbil. Snad není od věci oba filmy porovnat - oba se odehrávají v Německu a jejich hlavní postavou je výrazná žena, s níž se osud zrovna dvakrát nemazlí. Fénix se vrací více do minulosti a stejně jako v Barbaře v něm hlavní role ztvárnili (herecky excelentní) Nina Hoss a Ronald Zehrfeld. Děj filmu se asi trochu zdráhá uvěření - těžko si představit, že by manžel nepoznal svou ženu - mj. po hlase - ale právě o to působivější je to finální rozuzlení. Výjimečný divácký zážitek, který budu z hlavy dostávat dlouho. UPDATE 22.2.2020 - Na podruhé se mi tam sice trochu vkrádala nuda, ale ta závěrečná scéna je prostě tak úchvatná, že stojí za to si ni počkat - cítil jsem u ní vyloženě vítězoslavné zadostiučinění, protože to končí přesně tak, jak si člověk celou dobu přeje - a takové filmy mám rád. (21.02.2015)

Šestá spolupráce Christiana Petzolda a Niny Hoss oživuje odkaz tzv. „troskových filmů“ (Trümmmerfilmen) jako Vrahové mezi námi nebo Německo v roce nula a zároveň jej obohacuje o prvky hitchcockovského thrilleru. Snahu překonat hrůzy války, aniž by bylo vymazáno šest let dějin, se Petzold rozhodl konkretizovat osudem židovské zpěvačky Nelly. První proměna, která ji po návratu čeká, má zatím pouze estetický charakter. Díky plastické operaci by měla získat zpět svou původní tvář. Její manžel ji ovšem nepoznává. Z důvodů, jež nám budou důmyslným dávkováním informací osvětleny později, si odmítá připustit, že by mohla přežít. Stejně jako Scottie v Hitchcockově Vertigu, začíná i hlavní mužský hrdina Fénixe „vytvářet“ svou osudovou ženu. Netuší přitom, že ji má celou dobu před sebou. Nelly poslušně plní přání svého manžela, znovu se učí být sama sebou a doufá, že nakonec, se správnými šaty, účesem a chůzí, bude akceptována v roli, která jí náleží. ___ Zápletka filmu má lehce brakový nádech. Petzold ale žánrovým svodům odolává a za pozvolného dokreslování komplexního psychologického portrétu ústřední hrdinky si připravuje půdu pro emocionálně devastující finále. Nezajímají ho šokující dějové zvraty a svým striktně lineárním vyprávěním nás nechce držet v očekávání, kdy Johnny svou ženu konečně pozná. Napětí snímku je subtilnější povahy a vychází z otázek týkajících se spoluzodpovědnosti za národní dějiny. ___ Diváky znalé německé kinematografie potěší, že Petzold svou mnohovrstevnatou studii lidské (ne)schopnosti akceptovat minulost prokládá odkazy k výmarské kultuře, zatímco stylizací mizanscény upomíná ke stylu filmů noir. Vedle identity jedné ženy a jednoho národa tak před námi jako fénix z popela povstává také filmový styl, který byl stvořen poválečnými traumaty. ___ Petzoldův navenek tichý a nenápadný snímek je mistrně strukturovaným dramatem, které tematicky bohatou síť metafor vyvažuje napínavým vyprávěním, aniž by si vypomáhal formálními či obsahovými klišé. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, MessiáŠ, Madsbender (13.04.2018)