Rocketman

Hudební životopisný film, který se nebojí využít hudbu, odlepit se z okovů reality a dát prostor i fantazii. Díky tomu je zábavnější než velepopulární Bohemian Rhapsody. Navíc je tu skvělý Taron Egerton, který se nesnaží Eltona imitovat, o to lépe ho ovšem zahrál. V ději nutně dojde na jistou nudnou životní fázi, ve které filmu spadne řetěz, ale jinak je to opravdu dobrý film. A to mě hudba Eltona Johna moc neoslovuje, i když pár z těch písní použitých ve filmu už jsem samozřejmě slyšel (70%). (31.05.2019)

Marně u Rocketmana hledám nějakou velkou chybu, do které bych se mohla navážet. Egerton je snaživý a ostatní mu snažně sekundují, film je natočený hravě a vlastně s určitou láskou. JENŽE... nemůžeme tvrdit, že Elton John měl kdovíjak originální život celebrity a ve výsledku se od mnoha jiných liší tím, že na rozdíl od mnoha jiných celebrit nakonec tu odvykačku od drog i od slávy ustál. (29.06.2020)

Ano, výsledek bude samozřejmě každý srovnávat s nápaditým, živelným a Malekem skvěle zahraným loňským veleúspěchem v podobě Bohemian Rhapsody. Energie, výtečná kamera a střih jsou pochopitelně i tady, Taron Egerton je zrovna tak skvostný. Oba projekty navíc spojuje jméno režiséra Dextera Fletchera. Ač je u snímku o Freddiem Mercurym všude uváděný Bryan Singer, právě Fletcher po něm film dokončoval a asi mnohé doladil. Nyní přichází s britským klenotem Eltonem Herculesem Johnem. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Tenhle mezi takové nechce zapadnout. Celé je to pojaté jako jakási terapie, do které jsou citlivě zapracovaná ryze muzikálová čísla i momenty jako „klasické“ vystoupení. A pochopitelně životní mezníky včetně nejbolestivějších proher sebedestruktivního umělce. Začalo to nezájmem rodičů, pokračovalo setkáním s dvěma důležitými muži: textařem Berniem (skvělý Jamie „Billy Elliot“ Bell) a manažerem, milencem a slušným zmetkem Johnem Reidem, který spolupracoval právě i s kapelou Queen. A vystoupením v americkém klubu Troubadour, kdy měl pocit, že létá a které leccos odstartovalo. Přechody mezi jednotlivými životními etapami jsou přitom přirozené a hladké. Přesto bych si přál větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. Ano, víme o tom, že chlapec toužil po objetí, že bylo jeho extravagantní pestrobarevné odívání cestou obrany proti světu, že se zásadně podílí na boji proti AIDS, přesto bych byl místy temnější, kontroverznější, chcete-li. Každopádně natočené a Egertonem zahrané a zazpívané je to skvěle. (26.06.2019)

Já tyhle filmy, které jsou plné protivných a vypočítavých bytostí, nemám prostě v lásce. Rocketman má maximálně dvě kladné postavy, které se nechovají jako absolutní hovada a ty si želbohu na velkém plátně vyslouží minimální prostor. Já chápu, že příběh i postavy jsou inspirované skutečností, která nebyla zdaleka ani krapet růžová a nepochybuji o přesnosti její realizace, ale nic to nemění na tom, že mě tenhle existenciální odpad (Eltonovi rodiče, John Reid) nebavilo sledovat. Pro mě je tohle bohužel bariéra, kterou nedokážu překlenout a brání mi si užít sebelepší filmařinu... Taron Egerton je výborný, řemeslo poctivé a obvykle obdivuji snahu natočit něco krapet jiného, ale tady mi to přišlo tak blbé, nudné a totálně mimo mísu… muzikálové pojetí mě nebetyčně iritovalo, fantasmagoriální vsuvky mi přišly úplně dementní a nechápal jsem, jak se něco takového může ve filmu tohoto typu objevit. Jediné emoce, které ve mně tento film vyvolal, byly nechápavost nad naivitou a arogancí ústřední postavy a nechuť vůči všem ostatním. Ach jo.. rozumím tomu, že to je based on true story, ale já zde nehodnotím historickou přesnost a podobné nešvary, já hodnotím film jako takový, jak mě bavil a především, jak na mě působil a v tomhle ohledu to je pro mě jeden z nejhorších filmů roku. Jen taková poznámka na závěr… žijeme v jednadvacátém století a ve snímku, který se odehrává v rámci několika desetiletí, určité postavy vůbec nestárnou?! Sledovat vedle sebe Tarona Egertona a Bryce Dallas Howard jako zosobnení syna a matky bylo čiré utrpení. 4/10 (18.08.2019)

O dost lepší než podbízivá slátanina Bohemian Rhapsody. Tvůrci se snažili písničky zakomponovat do děje (dobrá choreografie) a děj sice nepokrytě fandil Eltonovi, ale neukazoval ho aspoň jako nadpozemskou bytost bez chyby. Na druhou stranu sledujeme standardní příběh odstrkovaného chlapce, který se neustálým odmítáním, trápí i v dospělosti, takže se uchýlí k návykovým látkám a nakonec zvítězí. Nic nového pod Sluncem. On už život takový je: kopíruje sám sebe. Od filmu bych ale čekala víc, například nějaké zamyšlení se, pokud bych mu měla dát lepší hodnocení. A taky nejsem Eltonova zarytá fanynka. Metafory také nemusely být tak prostinké, až naivní. SHRNUTÍ: Ani okamžitý úspěch tě neuchrání od pochybností. (07.12.2020)