Život je život

Pro českého diváka, který od českého filmu už nic nečeká, je tento snímek jako zjevení. Je to však pouze stará ošumtělá a trochu i zákeřná kostra v překvapivě bláznivém kabátě. Překvapivě bláznivém pouze na české poměry, protože fantazie scénáristů zakrněla s převratem v 89'. Je to jakýsi náznak bláznivé crazy komedie, ovšem naprosto nedotažené a totálně nabourané všudypřítomnou dějovou linkou české telenovely o rodinných hodnotách morálce a etice. Ta svazuje všem autorům ruce i nohy a dovoluje jim psát scénáře jen vlastní močí do sněhu. Proč by v rámci bláznivé komedie, nemohl skutěčně František být tajným agentem, který vede dvojí bláznivý život? Proč se vše musí vrátit zpátky do rodinného kruhu a řešit pouze věci nevěry, rozerní potomků a pořád a pořád dokola řešit problémy pouze na úrovni rodiny? (09.07.2015)

Líbilo se mi to hodně. Celá rodinka byla slušně pošahaná, ale takovým tím dobrým způsobem (když se na to jen díváte, a nejste toho součástí). Tvůrci se lehce naváželi do častých předsudků v české společnosti. A bylo to zábavné, ne trapné. Jediné, co mě moc nebavilo, bylo Františkovo snění. To bych zkrátila nebo možná klidně úplně vyškrtla (nepovedené honičky v autě jsou nuda). Ale jinak dobrý, fakt jo. (06.07.2015)

Vetchého tatík, jenž diktátorsky řídí povadlou manželku a tři dcery s problémovými partnery, utíká z šedé existence do hrdinných představ jako kdysi Jean-Paul Belmondo v Muži z Acapulca. A od první scény, kdy se vynoří z bazénu, přičísne a urostlou postavou v plavkách proráží houf obdivovatelek, je zjevné, že i „druhé já“ dobrodruha Vetchý zvládá. Dokonce že ho baví. Bohužel všichni ostatní v „bondovce“ tvoří jen jeho víceméně neobratný komparz, počínaje kráskami a konče rabiáty. Hra na světáckou akci musí totiž vypadat opravdově, nespoutaně, bohatě; to tady chybí. V drobnostech potěší – třeba při nešikovném naskakování ležérního agenta do vozu, jímž Vetchý zjevně kolegu Belmonda zdraví. (14.06.2020)

Povětšinou nevtipný a nezáživný film, jehož největší slabinou je podle všeho scénář. Nerad bych Martina Horského předem odsuzoval jen proto, že není vystudovaný scenárista, ale po zhlédnutí druhého filmu natočeného podle jeho scénáře v něj moc důvěry nemám. Už jenom samotný titul filmu mi přijde k uzoufání banální a nic neříkající, a děj pro změnu splácaný z ohraných motivů odjinud - Cieslarův film jakoby balancoval někde mezi Hřebejkem a Vejdělkem, ale chyběla mu režijní suverenita prvního a zábavnost druhého. Osobně je mi vždy smutno, vidím-li skvělé herce ve filmu nedůstojném jejich kvalit - za sebe mi bylo za Vetchého a spol. skoro trapno, že jsem ani radši nešel na tiskovku k filmu, abych byl ušetřen obvyklých plků o tom, jak všichni hrozně moc chtěli natočit crazy komedii, jak si užili natáčení a jak filmu přejí, aby se divákům líbil, blá blá (nic proti tomu, když si štáb natáčení užije, ale film by si snad měl užít především divák v kině - pro mě za mě ať herci při natáčení potí krev a šáhnou si na dno svých sil - hlavně, když vznikne dobrý film; veselé historky z natáčení pro mě zkrátka nejsou zárukou zábavnosti samotného filmu a osobně bych třeba dal přednost tomu Blankou jezdit, než v kině koukat, jak se v ní prohání herci). Své diváky si to jistě najde (řekněme cílovka ženy 40+), ale osobně se mezi ně určitě počítat nebudu - film mě otrávil a znudil do krajnosti. Až budu mít příště chuť na film o ušláplém fotříkovi od rodiny, který si šeď svého života kompenzuje bujnou fantazií, sáhnu raději po Době temna, která tuhle blbost strčí do kapsy. (21.05.2015)

On by ten pokus o žánrové osvěžení klasické české “vztahovky”, tedy té slavné hořkosladké komedie, nebyl tak tragický, kdyby ta vztahová poselství nebyla zase tak zvrácená a vtipné momenty nebyly zazděny křečovitostí a pitvořením a ty dramatičtější zase třeba bizardním soundtrackem. 4/10 (27.06.2020)