Nikdy nejsme sami

Jde o jakýsi antický nadreálný svět, kde jsou lidé vyšinutější, náhody samozřejmější, řeč tezovitější a dějové oblouky (přičemž kam směřují, je jasné zhruba od poloviny) vám narážejí do obličeje na každém kroku. Je to trochu impozantní a hodně chtěné. Místy legrační. Hodně to vypovídá, ale nevím o čem. Bojím se, že se trochu projevuje, že Václav není s prostředím, o němž vypráví, úplně propojený. A bohužel při natolik zvýšené panoptikálnosti se pohybuje tak trochu v uncanny valley. (31.03.2016)

Odvaha. Rozporuplnost. Roden exceluje tak silně, že si až budete říkat, proč tak přehrává. Vlasáková je přesná a ačkoliv mi pro její motivy nestačí "vysvětlení", že cokoliv je lepší než to co má doma, dá se její příběh zkousnout. Když už si říkáte, že postavičky včetně bachaře jsou poměrně čitelné, buch, řacha, režisér přitlačí na pilu. Starej se kácí, mladej se věší, panímáma hulí cikánský péro a Roden se z toho začne chovat normálně. Než jeho novej kámoš vytáhne z kastlíku legálně nedrženej kvér. Budto to budete považovat za totální ztrátu času, anebo se vám to bude líbit. Já byl v šoku. Viděno navíckrát, protože jsem usínal, schválně si to představte. Střih, Roden jde po cestě s Hanušem. Střih. Vlasáková roztahuje tlustýmu cikánovi. Střih, teď ji pidluje Hanuš (nezdálo se mi to?). Střih. Vyjde rána a mladej letí do lesa. Jo a Zdeněk Godla není dobrej herec. (08.06.2018)

Na pomezí totálního karikaturního braku a trefného popisu české současnosti natočil Petr Václav agonizující drama, které je obtížné sledovat s odstupem. Extrémně vykolejené postavy, jakýsi model průměrné tuzemské vesnice a absurdní šestákové zvraty režisérovi napomáhají ke konstrukci podivného a odpudivého univerza, v němž se mísí společenská výpověď, černý humor a artové drama mezinárodního appealu. Rozhodně rozporuplný film, který po přesvědčivé sociální realitě Cesty ven uhýbá k prvoplánovému extrémismu, díky své nekonformitě a odvaze se nepodřídit všeobecnému uměleckému obrázku je však nejprogresivnější z české filmové produkce roku 2016. (15.01.2017)

V porovnání s obsahem filmu vyznívá název ironicky, protože všechny zobrazené postavy jsou svým způsobem osamělé. Jsou samy v poměrně depresivním a bezútěšném prostředí. Každý je nějak vyšinutý, frustrovaný, nespokojený se sebou samým a hlavně s okolním světem. Tak nějak nejspíš vypadá okraj společnosti. Většina z nás se s ním naštěstí běžně nesetkává, ale každý z nás se v něm shodou nešťastných okolností možná může někdy ocitnout. Snad tedy jakési varování, abychom tam někdy opravdu nesklouzli? (17.12.2018)

Až na dřeň... je to sice na všech frontách přestřelený a postavy bez výjimky groteskní karikatury, ale mě to baví a občas skoro vystřelí mozek z hlavy (slepou patronou) (nakonec, vždyť mám rád Vorla, Triera i Seidla)... Hanušova postava je ale výborná jen do chvíle, kdy se definitivně ukáže, že mu šplouchá na maják; jako sorry, ale tohle už neberu - že názory "slušného Čecha" může mít jen člověk nepříčetný, obrušuje dopad té postavy; navíc zavání propagandou a na tu já mám citlivý nos (ať už je z jakékoliv strany)... (23.03.2016)