Le Train
Noi due senza domani
The Train
The Last Train
Režie:
Pierre Granier-DeferreKamera:
Walter WottitzHudba:
Philippe SardeHrají:
Jean-Louis Trintignant, Romy Schneider, Anne Wiazemsky, Jean-Pierre Castaldi, Serge Marquand, Maurice Biraud, Henri Attal, Paul Le Person, Pierre Collet (více)Obsahy(2)
Květen 1940, postupující německá armáda vytlačuje francouzské a belgické obyvatelstvo. Vlaky jsou přecpané uprchlíky, ženy s dětmi cestují v osobních vagónech, ostatním musí stačit dobytčáky. Vagon se tak stává mikrosvětem, ve kterém se odehrávají velká i malá lidská dramata i osudová setkání. Julien se musí oddělit od své těhotné ženy. V jeho vagonu cestuje velmi různorodá společnost, z níž vyčnívá krásná a elegantní německá Židovka Anna. A Julien se beznadějně zamiluje. Režisér Pierre Granier-Deferre sáhl již několikrát po literární předloze belgického spisovatele Georgese Simenona a zároveň oživil své vlastní vzpomínky na exodus, který zažil jako dítě. Komornímu dramatu z období války vévodí herecké osobnosti Romy Schneiderová a Jean-Louis Trintignant. (Česká televize)
(více)Recenze (37)
Drama "Vlak" uváděný na českých TV cca před 10 lety mne uchvátil svou upřímností a uvěřitelností příběhu mezi Francouzem a židovskou ženou během transportu do nacistického tábora. Ohromně realistické. Netřeba dodávat, skvělé výkony všech rolí. ()
Pro mě osobně velmi silný film situovaný do válečného roku 1940, kdy sever Francie obsazovali Němci. Mnoho Francouzů prchalo ve vlacích na ještě stále svobodný jih. V jednom z vlaků potkává otec rodiny Julien krásnou tajemnou ženu. Mezi nimi je tolik nevyřčeného. Přesto se zrodí silný cit, který nechtějí pojmenovat. Nemá to smysl. Vlak přece dorazí do své cílové stanice, kde na Juliena už čeká jeho těhotná manželka a dcera. Film o lidské důstojnosti a cti, která se mnohých lidech neztratila ani pod hrozbou trestu. Závěrečná scéna opětovného setkání Juliena a německé židovky Anny je tou z nejsilnějších v celém filmu. Ti dva si nemusí nic říct a je přece řečeno všechno. Vynikající herecké výkony Romy Schneider a J.-L. Trintignanta potrhuje citlivá režie P. Graniera-Deferrea. ()
Film se zmítá ve značném rozpolcení. Z dnešního pohledu bychom ho nazvali televizním snímkem. Skvělí herci, ale bohužel ostatní složky pokulhávají. Mě jako kameramana doslova drásalo obrazové klišé světla v dobytčáku. Film si může dovolit nemít obličeje herců stále rozjásané, jako to měla televize. Tady, přestože se děj podstatnou dobu odehrává ve vagóně pro dobytek, kde nejsou okna, světelná nálada se mění. kamera zásadně nesnímá celek vagónu, aby se divák neorientoval a podle dení doby se světno nepochopitelně mění. Když je den, je vše přezářené, večer, když se zapálí petrolejka, je světlo žluté a poprvé aspoň trochu reálné a když je tma a většina cestujících spí, je světlo tmavě modré jako od noční oblohy. Pokud vlak vjede do tunelu na chvíli se trochu setmí. Je to vlastně televizní svícení, které nemá s tím filmovým moc společného. Černobílé archivní výplně byly snad zbytečné a určitě dlouhé. Samotný závěr mě vlastně zklamal, protože předznamenal určitý posun, který se ovšem už nekonal. ()
Překvapilo mě, že předlohou je kniha G. Simenona, kterého si člověk spíše přiřazuje ke komisaři Maigretovi. Příběh je velmi poutavý, lidé z jižní Belgie prchají před postupujícími Němci do nitra Francie, ve vlaku se sejdou různé charaktery. Rodina, kterou sledujeme, je hned na počátku rozdělena do různých částí odjíždějícího vlaku a Julien na čas stopu své ženy a dcery ztratí. V dobytčáku ho zaujme záhadná dívka Anna, která se zdá být tolik bezbranná, že Julien cítí zpočátku potřebu jí pomoci, ale postupem doby se vztah změní ve vřele citový. Julien se snaží židovku zachránit v La Rochelle tím, že jí propůjřčí identitu své manželky, jenže po letech se na vše přijde a pro Juliena přijde gestapo. Osud Anny, která je mezitím také zatčena, je zřejmý, méně zřejmé jsou další osudy Juliena, ačkoliv víme, že je vyprávěčem příběhu. Přesto mi ten konec nějak chybí, takže ubírám jednu hvězdičku. Romy byla skvělá herečka, ale pro mne to typ krásné ženy nebyl. Trintignant je vždy stejný, ale velmi osobitý. Tak 88 %... ()
"...tak se lidé dostanou do nesnází.. Do nesnází? To není nesnáz, to je válka!" Kvalitní válečné drama, které je především o Trintignantovi a Romy Schneiderové. ()
Jiří K. a borsalino očividne cestovali iným "Vlakom", s úplne opačnou cieľovou stanicou. Nacistický tábor? Peklo? No zrejme ste si splietli nástupište. Každopádne odporúčam na najbližšej možnej stanici prestúpiť na "Vlak (1973)" s cieľovou stanicou v La Rochelle. Ja som ním cestoval a bol to skutočne silný zážitok. ()
Asi jsem to vůbec nepochopila. ()
Z mého pohledu jedna z životních rolí Romy Schneider a Jean-Louis Trintignanta. Člověk se cítil až téměř magicky vtažen do děje, herecký projev Romy Schneider vyzařoval těžko popsatelnou tragičnost - pro některé role se herec "musí narodit" a Romy Schneider se narodila pro tuto roli. Skvostná hudba. ()
Tedy, film mne příliš neoslovil. Zpočátku to vypadalo dosti slibně, velmi vkusně zachycená atmosféra fašisty právě napadené Francie, velmi dobře zvolené barvy při snímání krajiny a pak.....pak prostě nic a to jsem se snažil být vnímavý. Jinak obvyklé sympatie k hlavním představitelům prostě nezafungovaly, postavy mne nevtáhly do děje, některé scény z vlaku mi byly až protivné. Rychlokvašný vztah jsem těm dvěma zkrátka nevěřil a nenapravila to ani závěrečná scéna. Navíc manželka hlavního hrdiny mi byla veskrze sympatická a jaksi jsem tím pádem neměl na Schneiderku ani pomyšlení. No, je toho povícero, co mi nesedlo, tak proto jen průměr. Něco dalšího přesto pochválím - doprovodnou hudbu, ta má dostatek naléhavosti. ()
Romy a Jean-Louis jsou skvělí, Romy navíc kouzelná, nádherná žena. Simenon jako předloha je zárukou kvality, pokud to ovšem dokáže správně uchopit režie, a to se povedlo. 85%. Přečetl jsem si znovu i předlohu, která, ač rozsahem jen něco přes 100 stran, je obsáhlejší, romantičtější, ale stejně dobrá jako film. ()
Předlohu jsem nečetla, což mě mrzí, protože jinak od SImenona znám hodně věcí...takže nemohu posoudit, o kolik je kniha lepší..ale protože obdivuji a miluji Romy pro její krásnou, oduševnělou tvář, která dokáže vyjádřit skoro vše, nemohl se mi film nelíbit,. Trintignanta uznávám jako výborného herce, ale souhlasím, že na tuto roli se příliš nehodil. Pro dnešní dobu je film trochu zdlouhavý, zato konec je strhující. ()
Opět jeden snímek, kde mne zaujala hudební stránka o trochu více než film samotný. A Philippe Sarde svou hudbou pomohl zaokrouhlit na 4*. ()
Len aby sme si to upresnili, vlak nejde do ziadneho koncentracneho tabora. Je to pomerne slusne natocena civilna drama, s pribehom kratkeho citoveho vzplanutia, odohravajuca sa na pozadi II. svetovej vojny. Francuzi utekaju ored rozpinajucou sa nemeckou armadou a v jednom vlaku sa stretne zdanlivo nesurode osadenstvo. Hviezdicka navyse za krasnu Romy Schneider. ()
Film o dvojici, která kdyby se potkala jindy, jinde, v lepší době a za jiných okolností, tak by snad měla šanci. Ale tady to nemohlo skončit dobře. Film o jednom z velmi bolavých témat francouzské historii na mě fungoval i po skoro 50 letech od natočení. Stres a strach, který ve vagonu měnil náladu z minuty na minutu na mě působil věrohodně. A tak se tam mohli zamilovat dva úplně cizí lidi. On, tichý a nenápadný otec od rodiny a ona, jež utíká před zrůdnou mašinérií, která už stačila zničit všechno, co v životě milovala, a sama tuší, že mu neunikne a tak nepohrdne kraťoučkým zábleskem štěstí, kdy najde spřízněnou duši. Trintignant nenápadnýho chlápka, kterej však není posera, vysekl dobře, Romy Schneider tajemnou a smutnou Annu zahrála taky moc pěkně. ()
Na takovy fiom musi byt clovek naladen, jo a nesnasim tyhle "otevrene" konce :-D celiove film dobrej ()
Na střední škole jsem Simenonovu novelu Vlak četl, a tenkrát se mi velmi líbila. Do tohohle víkendu jsem netušil, že to bylo někdy zfilmované a dokonce s tak hvězdným obsazením. Popravdě řečeno, ale hlavního hrdinu jsem si díky četbě představoval trochu jinak než jako (jinak výborného) Trintignanta. Jako mnohem usedlejšího, zaskočeného chlapíka, který najednou propadne mladé lásce. Ve filmu bylo pěkně ukázáno, co se kolem takového vlaku ve Francii dělo, trochu mi tam naopak chyběla třeba postava hlavní sestry Červeného kříže, která se tu jen mihla, v novele je snad třetí hlavní postavou. Ale hlavně pokud si pamatuji, závěr novely byl jiný a pro mne svým vyzněním mnohem působivější, tady z toho udělali jakési melodrama. A také třeba scéna společného mytí u pumpy je v Simenonovi působivější, že si ji pamatuji i po letech. Ale i tak je dobře, že to někdo zfilmoval. A pěkně obsazené byly některé menší figury úředníků apod. ()
60 % ()