Muž a žena

Úžasná atmosféra, jedinečné spracovanie a nekonečná muzika ... jedným slovom fantastique. 4,5* (01.11.2023)

Melodrama o setkání dvou lidí, které spojuje a zároveň rozděluje smrt svých partnerů. Výborný a reálně působící scénář a přesvědčiví herci. I přes pomalé tempo film dokáže udržet diváka až do konce. (19.01.2012)

Claudeovi,t.j režisérovi,scenáristovi a najmä kameramanovi tohoto nezvyčajného počinu,mi je sympatické a na počudovanie ako sa zhostil snímku o vzťahu muža a ženy vo vizuálnej forme,čo sa týka spomínanej kamery,ale aj strihu,hudby a samozrejme dôjde na flashbacky,ktoré sprostredkúvajú príbeh takým spôsobom oku lahodným alebo áno,Anouk a Jean-Louis spája niečo z ich minulosti,čo sa prejaví v súčastnosti,čo brzdiť ich bude,že do budúcnosti sa spoliehať na spoločný vzťah jednej ženy motajúcej sa vo filme,t.j pracuje ako filmová skriptka,táto žena mala jeden vzťah,ktorý sa náhle prerušil,spoznáva jedného chlapíka milujúci rýchlosť áut ako automobilový pretekár,títo dvaja zamilovaní ľudia prežívajú intenzívny krátky vzťah spolu s načrtnutými pocitmi z minulosti prelínané v prítomnosti,že niekedy som nevedel,kde sa nachádza dej... Jean-Louis Trintignant ako Jean-Louis Duroc,čiže mená sú takmer isté,okrem priezviska,je spoľahlivý herec,ktorý tento snímok prežíva naplno,dobrý výkon,tohoto herca som spoznal až v oceňovanej Láske Michaela Hanekeho a Anouk Aimée ako Anne Gauthier taktiež zaujímavá herečka už len na pohľad,keď sa na ňu dívam,ktorá má komplikovanejší pocit bezcielnosti... Aby som nezabudol,rejža čerpal z Godardovho-Na konci s dychom alebo Resnaisov počin Vlani v Marienbadu.To mi hneď prišlo na um. (14.05.2014)

Milostný černobílo-barevný film (současnost je černobílá, vzpomínky barevné, než se obojí začne prolínat) Clauda Lelouche, jenž více než dějem zaujme zajímavou atmosférou, vhodně vybranou hudbou a vynikajícími hereckými výkony Jean Louis Trintignanta a Anouk Aimée DVD: 12minutový rozhovor s režisérem po 37 letech, původní 22minutový dokument z roku 1969 o natáčení filmu, seznam cen, trailery na tento film a jeho pokračování – vše bez CZ podpory JL: Film 4/4, Bonusy 3/4, Zvuk 2/4, Obraz 2/4 (30.08.2019)

Réžia slovenského znenia (ČST Bratislava) = MARTA MRLIANOVÁ - Prekrásny nesentimentálny film o večnej téme. (12.8.2009) (12.08.2009)

Intelektuální romance. Zajímavý audiovizuální experiment s atraktivním hereckým duem. Na Anouk bylo, především v černobílé části, cosi šíleně přitažlivého. Báječná hudba. A nesnesitelně nudné pasáže ze závodní dráhy. Lelouchovo zpracování mě ovšem vůbec nenadchlo, tolik naprosto nadbytečných a zdlouhavých záběrů (minutové záběry na pláž, lidi na ní, poskakujícího psa) už sem dlouho neviděl. A přitom si určitě Anne s Jean-Louisem měli tolik co říct. Prostě intelektuálové žasnou, běžný divák si řekne, jo, je to zajímavé, ale strašlivě oddosobněné. Emoce téměř na nule. Slabší čtyři a to zaokrouhluji kvůli hudbě. Ovšem určitě kouknu minimálně ještě jednou. (16.07.2014)

Filmový zážitek! Dostalo mě všechno - HUDBA!, francouzská atmosféra 60. let, herci, dialogy, skladba scén,...Někteří se zabývají tím, proč jsou některé záběry barevně a některé černobíle. Já princip neznám, někde jsem četla, že to bylo z důvodu financí, ale musím říct, že během filmu mi to přišlo naprosto přirozené a vůbec ne rušivé. ''Muže a ženu'' jsem chtěla vidět dlouho, film už jsem měla i k dispozici, ale pořád jsem se k němu nemohla dostat. Letos v létě nám ho na jazykovém kurzu doporučoval náš skvělý profesor. Mluvil o něm tak hezky, že jsem si ho při nejbližší příležitosti konečně pustila a prostě nádhera, možná ještě doteď si zpívám tu krásnou melodii. Ve filmu zazní kromě klasického ba da ba da da da da da da další skvělé skladby - jako pro mě vyjímečné ''Plus Fort Que Nous'', dále pak ''Samba Saravah'' nebo smutné ''A L'ombre De Nous''. Hudba mě v tomto filmu skutečně uchvátila. Ještě malá zmínka k hereckým představitelům. Určitě nejsem sama, když si myslím, že Jean-Louis Trintignant a Anouk Aimée tvořili jeden z filmových páru, na které se prostě nezapomíná. (05.02.2012)

ŽE TEEEEEM. MON A MÚÚÚÚR ! (09.09.2009)

V době natáčení 27 -letý režisér Claude Lelouch dokázal s minimem finančních prostředků a během pouhých tří týdnů natočit film, který poté mimo Zlaté palmy a dvou oscarů, získal dalších 45 ocenění na festivalech po celém světě a svého autora tak proslavil. // Febiofest 2006 (24.03.2006)

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax] (24.05.2020)

Claude Lelouch spolu s Francisem Laiem stvořili něco úchvatného, dech beroucího, co ani po více než 50 letech nic neztratilo, slzy jako hrachy se mi nezastavitelně řinuly... Trefou do černého je překrásná Anouk Aimée, její oči to je něco neuvěřitelného a k ní Jean-Louis Trintignant, charismatický mužský s velice příjemným hlasem budící dojem, že nehraje, on tam prostě je a žije. Příběh ovdovělého muže, který náhodně sveze mladou ženu (jejich děti spolu chodí do školy) a od té chvíle si jedna začne skládat předložené střípky do uceleného obrázku, mě zaujal od prvních záběrů a střih v závěru mi málem přivodil zástavu srdce. Tím vším chci říct, že si mě pan Lelouch namazal na chleba, teď si mě může i nakrájet... Krásná záležitost, mám na mysli hluboce lidský film bez velkých gest, zbytečného plkání a ohromujících speciálních efektů, prostě nádhera... (viděno 2x, pro tuto chvíli) (28.12.2019)

Intimní melodrama, ve kterém Lelouch přenese diváka přímo doprostřed snímku - na pobřeží Deauville, do auta, ve kterém se Anouk Aimée a Jean - Louis Trintignant zrovna seznamují... To vše díky citlivé kameře, jež střídá pomalé střihy exteriérů (přístav, pláž, závodní dráha) a rychlé střihy interiérů (rozhovory v autě, postel, restaurace), barvy (černobílá vs. barevná) a celkouvým citem Leloucha. V podstatě se sice jedná o jednoduchý příběh, ukazující seznámení muže a ženy, který je však zobrazen s neskutečným citem a až neuvěřitelně přesně interpretuje pocity, které v jednotlivých momentech lidká osoba prožívá. Scény jako sesznamování se autě a nesmělé pohledy obou postav, sex a Anniny myšlenky, popřípadě příjezd vlaku jsou prostě klasikou. (28.03.2010)

Prostě romantický...pokud si nechcete nechat zkazit dobrý pocit, nekoukejte se na "Muž a žena po 20ti letech" (20.10.2008)

Jean-Louis Trintignant je pro mě jedním z nejlepších francouzských herců celé francouzské kinematografie, a tak si vždy rád užiji film, kde hraje. Navíc je tohle film v podstatě improvizační, což jen dokazuje jeho skvělé herecké schopnosti. Nepoznali byste to. Je skvěle přirozený a Anouk Aimée je mu skvělou hereckou parťačkou. (08.09.2017)

2/10 Nebetycna banalni nuda, na ktere se da vypichnout snad jenom stridani barvy a cernobile + a do jiste miry autenticke Trintignantovo zavodeni a la McQeenovo LeMans (11.03.2007)

ocenenia : Oscar 1967 - Najlepší zahraničný film ◘◘◘◘ MFF Cannes 1966 - Zlatá Palma (?) (spolu s filmom "Signore & signori") (31.01.2012)

it's so crazy to refuse happiness ;-) (08.01.2012)

Nejsem funda Leloucha ako rezisera, ale podaril sa vynimocne kvalitny film. Nema ustrednu dejovu liniu, takze rozhodne nemozno cakát strhujuci dej, tempo a akcne sceny. Skor nieco pre artove hnedopichy ako som ja. Trintignant sa zhostil ulohy na urovni, zaujimave boli jeho myslienkove pochody za volantom, ale Anouk Aimee bola taktiez vyborna.- Navyse obaja vedia hrat, takze som si film uzival. Doteraz neviem, co myslel uzivatel LiVentura, ked napisal "Lelouche lze pouze hltat plnymi dousky" - vyznelo to dost uchylne. Lebo Leloucha hltat nemienim, ne, ne. Ale filmy hltat, to jo a hlavne rozsirovat si vseobecny rozhlad, to mam rad. Jo a dufam, ze sa na to nebude pozerat Verbal a rovnako ako taky Jaklee so Segrestorom - reziser sa odmieta tuna vyzivat v zabijani a vrazdeni, ako tomu bolo v tej cerstvej teplej velkej sracke Takovi normalni zabijaci. To je tiez obrovske plus. 89 % (04.07.2017)

Já zpívám šabadaba da........šabadaba da...... (12.01.2015)

Muž a žena je intelektuální romance, která zaujímá psychologický postoj, ale její hloubku nedokáže zaznamenat. Claude Lelouch v nezkušenosti a talentu mládí volí smířlivější zakončení, na zasněném povrchu lze na malou chvilku uvažovat o sebestředné umanutosti i intelektuální povýšenosti, přesto je nekonvenční struktura nejzdařilejší zbraní. Výrazný podíl v podhledu niterného oka událostí má obraz v éterickém oparu ranního probuzení a poetického úžasu životního proudění. Francis Lai pompézně vpadl do světa filmu a nelze se divit, že se stal pravidelným hudebním skladatelem Lelouchových výtvorů. Muž a žena je intelektuální reakcí své doby, zbavuje se obvyklých pravidel a stále důvěřuje vznešeným ideálům. Nejdůležitější ingrediencí filmové básně je Jean-Louis Duroc (velmi dobrý Jean-Louis Trintignant), úspěšný automobilový závodník, starostlivý otec a osamělý vdovec. Náhoda přináší příležitost, okouzlení nabízí naplnění, minulost se v slzách vpíjí do polštáře, očekávání nevyznává skromnost, ani nepřipravenost. Něžným protějškem básnického klokotání je Anne Gauthier (šarmantní Anouk Aimée), svědomitá filmová skriptka, zodpovědná matka a osamělá vdova. Celá romantická velikost života přebývá v živých vzpomínkách, bolest je stále přítomna. Naplněnost je vášnivou potřebou, romantickému ideálu lásky navzdory. Výraznější postavou je Pierre Gauthier (sympatický Pierre Barouh), filmový kaskadér a silueta Annina života, kterou osud navždy přerušil. Minulost si hraje s přítomností na schovávanou. K výraznějším postavám patří také Valérie Duroc (příjemná Valérie Lagrange), bývalá manželka Jean-Louise. Osud má podobné obrysy, motorový řev a rozdílné závěry. Bolest zmrzačila nervový systém a nečeká na rozsudek. Z dalších rolí: vstřícná ředitelka internátní školy (Simone Paris), Jean-Louisův malý a hýčkaný synek Antoine (Antoine Sire), Annina malá a milovaná dcerka Françoise (Souad Amidou), či Jean-Louisův závodní spolujezdec (Henri Chemin). Muž a žena je filmovou básní. Slova ve slokách, víření obrazu i jeho mihotavý odlesk v okenní tabuli, hudba spoutává barvy. Litovat můžeme idealisticky smířlivý závěr. Intelektuální romantismus není vždy na škodu. (03.06.2019)