Kolonie

Pokud bych měl ke Kolonii přistupovat jako k tzv. serióznímu filmu, který se pokouší analyzovat politickou situaci v Chile po Pinochetově převratu a zároveň zkoumá fungování uzavřených náboženských komunit, musel bych jít nekompromisně s hodnocením dolů, a to dost radikálně. Naštěstí poučený např. komentáře Andertona jsem od počátku nahlížel na Kolonii jako na dobrodružný thriller se silnou romantickou linkou, který politickou situaci po armádním puči vnímá jenom jako výchozí kulisu pro své vyprávění. V rámci žánru je to určitě nadprůměr, snímek je solidně obsazený, především Michael Nyqvist v roli šéfa sekty působí patřičně zkaženě a démonicky. Vyloženě si s tou rolí labužnicky pohrál. Ve scénáři by se dala pochopitelně najít slabší místa a oslí můstky, zejména ta poslední desetiminutovka, kdy Kolonie napodobuje finále z Arga, působí spíš úsměvně. Zatímco v Argu jste měli pocit, že vám ajatoláhové funí do zátylku, tady už závěr vyznívá poněkud naivně. Co je ale hlavní, prakticky po celou dobu si v rámci toho, čím chce film být, uchovává tempo a napětí. Jednoduše baví. Takže nemám důvod jít níž než na 4* a 75 % celkového dojmu. (18.05.2016)

Přiznávám se, že jsem měla obavy z Daniela, jak to zvládne, protože jsem ho v nějaké výrazné roli ještě buď neviděla nebo mě zkrátka moc neuhranul. A to byla velká chyba. Hrál bravurně nejen v mučírně, ale i pak následně postiženého idiota. O Emmě jsem neměla vůbec žádné pochybnosti a její nenápadně nenávistné pohledy na jejich šéfovou byly všeříkající. Já nevím, do jaké míry bylo všechno reálné, ale i to málo, co bylo k vidění, musí vyděsit snad každého normálně smýšlejícího člověka. Skutečnost si už vůbec nedovedu představit, ale například podzemní tunely mluví už samy za sebe. Peklo na zemi o kterém jsem neměla ani ponětí, že existovalo, kde se málokomu podařilo uprchnout a kde Michael Nyqvist hrál vlka v rouše beránčím opravdu skvostně. Paul Schafer byl zrůda v lidské podobě v kolonii s názvem Dignidad a zcela popřel význam tohoto slova, protože o "důstojnosti" se v tomhle případě nedá vůbec mluvit. Drsné, šílené prznění lidských bytostí nejen tělesně, ale i duševně se mnou docela dost zacloumalo. (17.04.2016)

Traumatický námět filmu by mě sám o sobě od jeho zhlédnutí asi odradil (z jakýchkoli sekt mám odjakživa hrůzu a nechci s nimi mít nic společného), možnost vidět na velkém plátně Emmu Watson jsem si ovšem nechat ujít nemohl. To ona je pro mě hlavním důvodem, proč pro mě projekce Kolonie byla nakonec tak skvělý zážitek - celou dobu v kině jsem si říkal panebože, ona je tak nádherná, až to není možný. (Navíc mě na ní fascinuje její cudnost - ona ze sebe v celém filmu nic neukáže, ačkoli se v jedné scéně dokonce objeví nahá - kamera ji však zabírá tak, že je z ní vidět jen malý kousek jejích zad. Já mám btw. navíc tu "výhodu", že jsem nikdy neviděl jediného Harryho Pottera, takže ji nemám spojenou s postavou Hermiony a užívám si její herectví teprve s jejími dospělými rolemi). Jinak mě ten film ovšem až nepochopitelně minul a zaboha jsem se nedokázal s postavami nějak sžít nebo u sledování prožít nějaké emoce (kromě estetického poblouznění z Emmy Watson) - na vině je podle mě to, že ten film je až pozoruhodně krotký a celou dobu se nese až v nečekaně odlehčené a pohodové atmosféře (která vygraduje v samém závěru, který by se mohl zdát až nepatřičně komediální, byť mně osobně se to líbilo a většina lidem v kině asi taky). V realitě to muselo všechno být podle mě mnohem větší peklo a ten film se rozhodl to z nějakého důvodu záměrně potlačit - proto podle mě ani vlastně není vůbec napínavý, protože je dopředu jasné, jak to celé musí skončit. Dojem autenticity narušuje i skutečnost, že se v celém filmu mluví anglicky (pouze občas tam zazní i španělština), ačkoli hlavní postavy byli Němci a v celé kolonii se mluvilo výhradně německy, jak jsem se dočetl. Přesto vznik filmu považuji za záslužný, protože upozornit na takové šílenosti je vždy dobrá věc - sám jsem o Colonii Dignidad dosud nikdy neslyšel, a dost to mnou otřáslo, co se tam všechno dělo. Na tom filmu mě také zaujala ještě jedna věc. Západní civilizace tady přes 2 tisíce let měla pověst o Orfeovi, který se vydal do podsvětí za svou mrtvou ženou jako vzor statečnosti a nehynoucí lásky, a teď na jeho místo nastupuje Emma Watson, aby v tomto filmu projevila nemenší srdnatost, když se vydá za svým přítelem do skutečného pekla. Něco mi říká, že je to dobrým dokladem toho, jak se v našem světě něco podstatného mezi muži a ženami mění. (12.04.2016)

Luxembursko-francúzsko-nemecká koprodukčná snímka je strihnutá skôr ako thriller, než aby sa systematickejšie venovala samotnému spoločenskému problému. Je tu všemocnosť jediného pána sekty podkutej v Sacramente širšou spoločenskou vzburou voči konzumnej spoločnosti, v Kolónii dokola omieľaným ježišovaním. Divákovu pozornosť rejžo Gallenberger udržiava najmä atraktivitou samotného miesta dehonestácie ľudskosti v kontraste s romantickým žánrovým spestrením. Konečný výsledok je v skutku zaujímavý, pretože načrtnuté príkorie tak okrajovo živí mdlú a filmársky obohranú tému lásky. S obstojným herectvom, výpravou a slušným scenárom. Málo vstupného materiálu chcelo azda vytrieskať emotívnu výpoveď o demoralizácii obetí nielen diktatúrneho režimu, ale i vlastného zdravého úsudku. (10.06.2019)

Miestami má človek pocit, že samotní tvorcovia skúšajú inteligenciu diváka, či je ochotný prehltnúť akékoľvek sústo hlúpoty. Niekedy sa človek domnieva, že to romantické klišé porcované priamo z Hollywoodu snáď nikdy nenadobudne konca kraja. Ale presto všetko - viac ako dobrý film, ktorý ponúka pomerne reálny pohľad na "tábor" z čias Pinnocheta, kde pod dohľadom jedného z najväčších nemeckých zmrdov ako bol Paul Schäfer dochádzalo k zneužívaniu malých detí či vymývaniu mozgov. Ozaj, viete o tom, že bolo Chille prvou krajinou na ktorej si Amerika vyskúšala experiment plánovaného prevratu k nastoleniu kapitalizmu? Už viete. (23.04.2016)