Režie:
Édouard MolinaroKamera:
Alain LeventHrají:
Jacques Brel, Bernard Alane, Claude Jade, Rosy Varte, Paul Frankeur, Bernard Blier, Lyne Chardonnet, Guy Delorme, Paul Préboist, Robert Dalban, Alfred Adam (více)Obsahy(1)
V roce 1750 za vlády Ludvíka XV. žil na francouzském venkově lékař chudých Benjamin Rathery. Svobodný tělem i duchem, volnomyšlenkář, sukničkář a neznaboh. Neměla ho ráda vrchnost, všichni ti, kterým nasadil parohy, ale nejvíc měl na něho spadeno hostinský, protože pil na dluh a sváděl jeho krásnou nevinnou dceru. Když ho jednou markýz de Cambyse zesměšnil a ponížil před celou společností, Benjamin se pomstil po svém.
Hlavní roli ve francouzském filmu Můj strýc Benjamin režiséra Édouarda Molinara vytvořil šansoniér a herec Jacques Brel, který je autorem hudby a jehož nezaměnitelný zpěv si tímto filmem znovu připomeneme.
(oficiální text distributora)
Recenze (15)
Lehce úsměvná kostýmní komedie, na které už čas zapracoval. Nad vodou ji drží zejména "živočich" Jacques Brel v hlavní roli. Nicméně i tak se mi líbila víc než HIBERNATUS - tj. další komedie, kterou režisér Molinaro ve stejném roce natočil. ()
Podprůměrná francouzská kostýmová komedie postavená na dobové popularitě šansoniéra Jacqua Brela, jejíž hrdina, jak to bývá u těchto filmů zvykem, je neodolatelný svůdník a sukničkář a kde nejde prakticky o nic jiného než o zálety na tisíce všelijakých způsobů... ()
Aj, tohle bylo nějaké lascívní. ()
To jest takovou milou a přihlouplou kompilací historického a komediálního..... ()
Molinaro měl k dispozici slušnou historickou výpravu, ale velkolepou dobrodružnou podívanou s ní nenatočil a Jacques Brel přes svůj všestranný talent neměl v tomto typu role šanci způsobit u diváků (či hlavně divaček) alespoň polovinu toho rozruchu, jaký vyvolal 17 let před tím Gérard Philipe. Navzdory poslední větě v textu distributora si myslím, že ony Brelovy nezaměnitelné pěvecké schopnosti v Mém strýci Benjaminovi takřka vůbec využity nebyly a obávám se, že ani eroticky lechtivé scény nepozvedly snímek na úroveň čehosi výjimečného. Neříkám, že některé momenty ve mě nepozvedly úspěšně koutky úst, asi jednou jsem se rozesmál i nahlas, ale jako většina podobných komedií o nekonečných záletech boháčů a sváděních žen na různé způsoby, to podle mě už značně zestárlo, abych si to po celý čas vysloveně užíval. Snad to pověstné Benjaminovo pití z demižóna bych si mohl nějakou dobu ještě pamatovat... snad. Než si časem potvrdím, že jsem tento film skutečně viděl, jenom díky záznamu v zdejší databázi. 55% . . . PS: Plakát zde nastavený jako hlavní je zavádějící a zde nepatří, foto pochází ze zcela jiného filmu s J. Brelem Riziko povolání (Les Risques du métier, 1967). ()
Příjemně lehtivé, scenáristický hloupé. Narozdíl od kolegů v přítomnosti Jacquela Brela nevidím výhodu, ale spíš prohru, ten chlap mi prostě nebyl sympatický (i když ho skvěle nadaboval František Němec). Pohledných a svlečených dívek a žen tu bylo dost. A špatného střihu ještě víc. ()
Kravina, ale roztomilá. Jacques Brel exceloval jako vysírač ve filmu Dotěrný chlap, ale tady je celkem slabý. Zachraňuje to slušná výprava a spousta výborných figurek kolem, ale k náboji Černého tulipána nebo romantice Angelik to má hodně daleko. ()
Věřím, že Jacques Brel jako skladatel a šanzonier lámal ženám srdce i s tím co mu příroda nadělila po fyzické stránce. Snad i herním talentem plýval, avšak udělat z něj frajera typu J.P. Belmonda nebo Alaina Delona, to byla střela vedle, avšak koukatelné to bylo. ()
Jacques Brel táhne na svých bedrech stupidní pseudohistorickou maškarádu, a ačkoli nemá Delonovu krásu ani Maraisovu hrdinskou auru, díky silnému charismatu se mu to daří. Obsazení není zlé (Blier, Préboist, Frankeur a spousta ochotnic), zápletka ale kulhá jak kolikou stižená a o psychologii postav nemůže být vůbec řeč. Venkovský lékař se zlatým a nedobytným srdcem se pro své pacienty obětuje natolik, že dokonce zanedbává životosprávu, nestíhá se chudák ani oženit a tře bídu s nouzí (= nasává jako pojízdný demižón, klátí, co se dá a plánuje zbohatnout při epidemii). I přesto ale má dost věrných přátel, kteří přispěchají na pomoc, kdykoli skončí v lochu nebo jiném průšvihu, a věrnou ctitelku, která mu (jako jedna z mála) ještě nedala. Film obsahuje vyvážený poměr humoru a nevkusu a ke konci zničehonic přesedlá na melancholickou notu, která ho nakopne skoro až k průměru. // 10. 5. 2013: Původní znění zvyšuje skóre na 3*** a sexappeal hlavní postavy o dalších pět. František Němec v době dabování totiž zrovna mutoval a tak je česká verze v některých momentech nesnesitelná i na poslech. ()
Sympatická a romantická komedie. Jacques Brel nevytvořil příliš mnoho filmových rolí, ale ty však většinou byly výborné. Kostýmní komedie o dobrodružných osudech jednoho čerstvě vystudovaného doktora je vhodná spíše pro starší publikum. Filmu nechybí ani něžné a lehké erotično. Jistě by se takový film dříve vysílal s hvězdičkou. Parametry se však stále posouvají. Film má i skvělé herecké obsazení a skoro každá tvář v ní vám někoho připomíná. Sledováním filmu vstoupíte do doby francouzské šlechty, soubojů, rytířského chování, pitek a dobrého jídla. ()
Kostýmní dobrodružná historická komedie těžící z pověsti Francouzů coby sukničkářů a svůdníků, jejichž skvělým filmovým reprezentantem byl Belmondo. V této vtipné lechtivé hříčce oplývající milostnými zálety, dobrým jídlem a pitím mi trošku vadil Jacques Brel, který má do fešáka typu Delona, či Barraye dost daleko. Na odpolední posezení u sklenky vína dobré. ()
Je to taková typická francouzská historická komedie, u které se dá skvěle odreagovat. Není to sice nic tak originálního, ale pro pobavení na nedělní odpoledne bohatě stačí. ()
Pár odhalených ňader a zadků, několik dobrých scén, ale jinak celkem nudná záležitost.... 3.5/10 ()
Pekna, typicka francouzska komedie. Za prijemne stravene dopoledne u televize davam 60%. ()
Naprosto neobjektivně vzhledem ke kvalitám zpracování, psychologii postav a já nevím čeho všeho ještě, hodnotím plným počtem, protože tohle je životní filozofie Jacqua Brela, s níž sice idově nesouhlasím, ale tolik obdivuju. Vive la vie! ()