Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Ačkoli je Marty robustní chlap, dokonce řezník, trpí komplexem méněcennosti a neobyčejným ostychem před ženami. Svůj staromládenecký úděl nese těžce, zato trpělivě. Až potká ženu stejného osudu - a nesmělá sympatie postupně přeroste v komplikovaný milostný vztah. Původně televizní hra renomovaného autora 50. Let Paddyho Chayefského nese všechny znaky inspirace neorealismem - psychologicky laděný příběh je pohledem do života obyčejných lidí a pronikavě se odlišuje od proklamované filozofie úspěchu a amerického stylu života. (oficiální text distributora)

(více)

Zajímavosti (13)

Otakar Vávra

  • Jeho student Jiří Menzel ve své autobiografii "Rozmarná léta" vzpomínal na svou cestu do USA v souvislosti s filmem Ostře sledované vlaky (1966). V den jeho třicátých narozenin tehdy Cech amerických režisérů (Director's Guild of America) uspořádal oběd, na kterém "se mnou kolem stolu seděly režisérské hvězdy, výkvět amerického filmu. Delbert Mann, Billy Wilder, King Vidor, Arthur Penn, Mike Nichols, Fred Zinnemann, nevím, jestli si je všechny dobře pamatuju. Můj průvodce mi je představoval a já byl na rozpacích, protože jsem sice znal některá jména, ale vůbec jsem neznal jejich filmy. U nás se promítal jenom Mannův film Marty, jinak byly americké filmy v kinech vidět zřídka a na FAMU jsme se o amerických filmech taky moc neučili. (...) Všichni mi upřímně dávali najevo, že se jim náš film líbil. Byl jsem pro ně exot a po Kadárově filmu byli zvědaví na tu malou evropskou republiku, kde se rodí dobré filmy. Cítil jsem hrdost na to, že jsem Čechoslovák. Říkali mi, že jsem jistě poučený z amerických filmů, a mysleli to jako pochvalu. Říkali mi, že Vlaky mají scénář vystavěný podle vzorů nejlepších filmů Johna Forda, ale já jsem od Forda kromě jediného filmu, Přepadení, nic neznal. Poděkoval jsem za tu pochvalu, ale v duchu jsem si říkal: Ford neford, měli byste, blbci, vědět, že to všechno mne naučil můj pan profesor Vávra." (NIRO)

Quentin Tarantino

  • Ke svému "tréninku" řekl: "Každému, kdo se chce stát režisérem nebo autorem, bych doporučil, aby nechodil na režii nebo na scenáristiku, ale zapsal se na hereckou školu. Všechno, co vím o psaní, jsem se naučil při hraní. Naučíš se tam, jak se před kameru vchází a jak se odchází, jak se máš pohybovat v jednom záběru. Všechny tyhle věci pak ulehčují práci režiséra nebo scenáristy. Ale přitom se na žádný škole nevyučují. (...) Když jsem byl na filmové škole, předehrávali jsme některé filmové scény. Přitom jsme ale neměli možnost číst takové scénáře jako třeba Na východ od ráje nebo jim podobné. Ale já jsem měl dobrou paměť. Když jsem nějaký film viděl, vzpomněl jsem si na ten nebo jinej dialog a mohl ho zpaměti napsat. A na co jsem si nevzpomněl, o tom vůbec nepřemýšlel. Tak jsem si třeba zapsal jednu scénu z Martyho a jednoduše k ní přidal jeden nový monolog - a to byl přece jen scénář Paddyho Chayefského! Pak jsem ho dal přečíst svýmu hereckýmu partnerovi. Ten si to prolítnul a povídá: 'Tenhle monolog přee není od Chayefskýho, ale je stejně dobrej jako ta jeho věc.' To pro mě vlastně bylo první potvrzení, že bych měl svoje psaní brát vážně." (NIRO)

Návrat do budoucnosti (1985)

  • Hlavní postava filmu se jmenuje Marty. Majitel kavárny se jmenuje Lou. Rok 1955. Víte o jaký film se jedná? Ne, nejde o Návrat do budoucnosti, ale o snímek Marty (1955). Přes tuto vzácnou shodu okolností dodnes jak Robert Zemeckis, tak Bob Gale svorně tvrdí, že nejde o odkazy na tento film, jelikož ho ani jeden z nich v době psaní scénáře neznal. (DaViD´82)

Reklama

Reklama