Room

První tíživá, klaustrofobická a i relativně zajímavá polovina, kdy malý Jack nemá ponětí o okolním světě a vše vnímá jenom skrze televizní obrazovku, je výborná. Jenomže jakmile dojde k prvnímu velkýmu zvratu (kterej je sám o sobě sice předvídatelnej, ale perfektně natočenej), začne film upadat do rutinního, rádoby psychologickýho, rodinnýho, smutnýho a samoúčelnýho dramatu o snaze začlenit se do běžnýho života. A přesně tehdy, kdy si divák uvědomí, že už čeká jenom na ten happyend, pochopí, že v tý druhý polovině vlastně nic nefunguje. (22.02.2016)

Tak sa mi zasa, takmer po mesiaci, podarilo vidieť zaujímavý film. Nestotožňujem sa s jeho delením na dve časti s odlišnou príťažlivosťou pre diváka. Vykreslenie života v izbe znamenajúcej svet iba vytvorilo podmienky pre rozohranie skutočnej drámy, ktorou bola adaptácia na svet, ktorý sa im snažil pomôcť, i keď v mnohých prípadoch ťarbavo, na svet bulvárnych hyen snažiacich sa zo všetkého a za každú cenu vytrieskať osobný profit i svet odlúčenej dcéry rodičov, s ktorými sa so striedavým úspechom pokúša nadviazať na minulé. A nakoniec na svet malého Jacka, ktorému paradoxne nízky vek umožňuje rýchlejšie sa adaptovať na všetko nové. A nakoniec treba konštatovať, že pre film je výhrou, keď predstaviteľ detskej úlohy zvládne svoj part s takou bravúrou, ako Jacob. Vôbec som pritom neriešil, či je chybou, aby 9-ročný hral 5-ročného, pretože by som nastúpil na cestu posudzovania uveriteľnosti príbehu ako celku aj jeho detailov, a o ňu určite nešlo v prvom rade. (13.01.2017)

Těžko spekulovat, nakolik jsou vyobrazené zážitky, emoce a situace skutečně autentické a relevantní, jelikož zážitek je to naprosto specifický, ojedinělý a nepředstavitelně trýznivý, tzn. můžeme to nazývat z pohledu filmařů spíš jako "režijní/scénaristické nápady" a jakýsi výtah střípků a zážitků - či snad jeden ze zlomových úseků 7 let dlouhého příběhu - a těch nápadů a střípků tam nebylo dostatečně mnoho na emocionální nálož. Film je to syrový, řežisérsky úsporný a přímočarý, jen jeho nastavení je příliš málo hutné/košaté a některé naprosto zásadní otazníky směrem k hlavním hrdinům v průbehu příběhu vyvstávají, nicméně odpovědi se divákovi nedostává a tak nejucelenější a emocionálně nejvíce rezonující scény jsou mnohdy ty úplně nejjednodušší (Jack se psem apod.). Uznání ale na místě jak režii, tak fantastické Brie Larson, která si tady zařídila na pár let kariéru dramaticky talentovaných a vybavených hereček ala Nicol Kidman, či Julianne Moore. Na minimu prostoru hodně muziky, ale orchestr se nekonal. (28.04.2016)

U mě film boduje hlavně tím, že je jiný. I když právě kvůli tomuhle je jasné, že v kinech se ohřeje asi jako cestující v pražské MHD. Všechno je tady jinak než jak bych si myslel nebo jak bych to býval sám udělal. Tak mě to zmátlo, že ani s hodnocením si úplně nevím rady. Jen teda, když už jsem zmínil tu pražskou MHD, tak tempíčko celkově bylo na úrovni průměrného šoféra ČSAD, kvůli čemuž se určitě nebudu pouštět do knížky, protože nemám rád, když mě probudí rána hřbetem do čela. (10.12.2015)

Rozmotání koberce na korbě pick-upu představuje předěl mezi dvěma filmy. Ten první je stísňující, v práci s prostorem nápaditý, obsahující solidní thrillerové prvky. Ukazuje, že svět fantazií a život v iluzi můžou potlačit bolestnou realitu a že nepoznané nemůže scházet. Ve druhém přijdou na řadu obtíže spojené se sociální integrací a režisér se nám ohleděnými prostředky snaží naléhavě sdělit něco, co všichni v souvislosti s prvním filmem už dávno ví. Že žít může být stejně obtížné jako přežít.. Bye-bye room.. (01.11.2016)