Pravidla moštárny

Nejpřímočařejší irvingovský film. Z toho bohužel vyplývá - též nejslabší, samozřejmě, že ne herecky ani scénářem, ale bohužel mi tady nikdo nevymluví, že výš než na nadprůměrný doják pomýšlet nemůže. Film mi byl čím dál tím více nepříjemný zvláště tím, že se jednoduše nedokáže vyhnout "hlubokým" proklamacím a vtíravému životnímu moudru nové generace, co se týče životní morálky, a starým "laskavým" pravdám v podobě "humanitně vyspělých" postav. Je to škoda, snad kdyby se byl Irving držel zpátky a nesnažil se získat slávu i na filmovém poli. (08.04.2005)

Krásný film podle Irvingova slavného románu, s hezkou hudbou a výbornými hereckými výkony, kvalitní po všech stránkách, přesto nemůžu jít na plné hodnocení a ty výsledné čtyři hvězdičky jsou hodně vydřené. Důvod? Jedním slovem: tempo. Je to celé tak poeticky pomalé, citlivé, dojímavé, moudré... ale nějak mě to bralo stěží na půl plynu, chvílemi jsem se nudila. Pravda, viděla jsem tento film někdy před osmi lety, zážitek v současné době by mohl být jiný. Nehledám chybu jinde než na své straně, třeba jsem balvan bez emocí, snad to chtělo jen sledovat v jiné náladě... a možná by to opravdu chtělo ubrat 20 minut na stopáži. Určitě se někdy podívám znovu, zatím však "pouhých" 70%. EDIT 2013: Hmm, přemýšlím o ubrání hvězdičky - je to sice pěkný, pohodový, příjemný film na nedělní odpoledne ke kafi a buchtě, ale nijak extra hluboko mě nezasáhl ani napodruhé. (06.10.2009)

Člověk je lehce udiven tím, že Irving stvořil podle vlastní sarkastické a naléhavé knihy napohled lyrický film z dob válečných. Ale stačí nahlédnout pod povrch novoanglických vilek, javorových lesů, jabloňových sadů a písčitých pláží a člověk ví, že ho tam čeká leccos včetně tělíček nechtěných dětí. Maguire a Theronová dojímají, ale kreace Michaela Cainea je o pět tříd převyšuje. "Good night, princes of Maine, kings of New England." (24.06.2007)

Nejlepší jsou filmy ze života a tohle je jeden z nich, silný film o silných věcech. Film o tom, že je dobré být užitečný, ať už jako pomocný lékař, nebo česač jablek. Film o tom, že je dobré být šťastný, i když oficiální pravidla nám přikazují dělat něco úplně jiného. Film o mnoha podobách lásky, z nichž nejsilněji ve filmu vyznívá láska k lidem. Film, který pohladí. K tomu úžasně přirozené herectví Tobeyho Maguirea a Michaela Cainea. Trailer z ČSFD: http://www.csfd.cz/film/4086-pravidla-mostarny-cider-house-rules-the/videa/ (17.08.2009)

Lasse Hallström patří spolu s Milošem Formanem k těm evropským režisérům, kteří se nejlépe adaptovali v amerických poměrech a dokázali evropský smysl pro umělecké ambice skloubit se slušným řemeslem a komerčními zájmy velkých studií. Hallström stejně jako Forman se v nových podmínkách zaměřili na adaptace význačných děl slavných romanopisců a dokázali je zpracovat s mimořádnou pečlivostí a citem pro detail. Pravidla moštárny jsou kultivovaný a citlivý film o dospívání, hledání životních hodnot, smyslu pro povinnost a o lásce i přátelství. Není jednoduché zasadit film do prostředí sirotčince a vyvarovat se lacinému sentimentu, ale Hallströmovi se to myslím podařilo dokonale. Často objevuju v podobných filmech falešné tóny, ale tady podle mě nezazněly. Snímek má výborné herecké obsazení, Maguire i Caine hrají uměřeně a přesně, oba patří ve svých generacích k velmi významným a nepřehlédnutelným hercům. Jedinou vadou na kráse může být u některých diváků pomalejší tempo, ale to mi určitě nevadilo. Irwin nepatří ke spisovatelům, kteří by se filmovali lehko, ale Hallström v tomhle případě zabodoval. Celkový dojem: 95 %. (06.11.2011)