Co žere Gilberta Grapea

Lasse Hallström je můj oblíbený režisér, jež točí vesměs feel good pecky. Grape mě ale vůbec nezaujal tématicky a bohužel jsem se nudil. Podobně jako Pravidla moštárny je to tak melancholicky natočeno a plně chápu, že v určitých kruzích to je kultovka. Nejošklivější role Dicapria je pochopitelně skvěle zahraná, ale moc se na to nechci znovu dívat..možná za pár let. (28.02.2020)

Přiznám se, že jsem se na film těšil kvůli Deppovi, ale to co mi nakonec doslova vyrazilo dech nebylo z Deppa, ale z DiCapria, a to se psal prosím rok 1993. DiCaprio tenkrát devatenáctiletej kluk zahrál dost možná jeho nejlepší roli, roli dementního bratra, který dementní doopravdy je, ale tím svým dokonalým herectvím doslova vyráží dech, no a to několik let na to DiCapria pořádně nikdo neměl rád, za to, ve kterých filmech hrál s tím, že hrát pořádně neumí, no a podívejme se jak je na tom teď. Minimálně pro mě jeden z nejlepších herců současnosti. Takže když budu mluvit s nějakým odpůrcem DiCapria tak ho s láskyplným přesvědčením pošlu na tento film, a věřím že změní názor. Jinak film samotný není nic vizionářsky originálního nebo extra nápaditého. Je to životní drama několika lidí, kterých je na světě mnoho, a těch filmových také nebude málo. Jenže tenhle má prostě v sobě takovou energii, že čtyři hvězdičky si se svým uhrančivým výrazem rozhodně zaslouží. (19.11.2008)

Keď som sa dívala na Leonarda a hodnú chvíľu nemohla uveriť tomu, že ten sladký cukrík sa ešte pred Titanicom dokázal transformovať do úlohy retardovaného chalana, došlo mi, že si nomináciu na Oscara rozhodne zaslúžil. Príbeh? Od počiatočného rozprávania Johnnyho Deppa s miernym sarkastickým podtónom "myslite si, čo chcete, ja už to mám v živote spočítané" cez náhodnú romantickú vsuvku s pôvabnou kráskou až po bizarnú matku s "pár kilami navyše" je to tak silné a pútavé, že sa dobrovoľne necháte rozmačkať ako citrón. A znovu sa musím vrátiť k Leovi. Ten chlap zahrá všetko, nevinného fagana, melancholika so srdcom na správnom mieste aj urečneného chlapíka zo scorseseovskej dielne. No povedali by ste to naňho? :-) (16.03.2010)

Kdyby, kdyby, kdyby ... Kdybych viděla tento film jako první od Lasseho Hallströma ... kdybych ho viděla před deseti lety ... kdybych ho viděla dříve než Dívku s mušlí a Bílou vránu ... A dalo by se pokračovat. Jenže já ho viděla TEĎ. Lasse Hallström začal točit filmy pro děti. Měl svůj zvláštní rukopis ovlivněný švédskou kinematofragií. A byl dobrý. Postupem času začal točit v Americe, byl stále svůj a poměrně záhy se v jeho díle objevil dost výrazný prvek - potřeba a schopnost dojmout diváka velkým závěrečným gestem. A ještě o fous víc - přesně odhadl, co se líbí a co dojme amerického většinového diváka a přesně to mu naservíruje. Pro jeho kapsu skvělé, pro milovníky artových snímků věčná škoda. Co žere Gilberta Grapea je prvním snímkem v této pomyslné sérii. Když sednu v kině před plátno nebo doma před obrazovku, je to jako bych uzavřela s režisérem tajnou dohodu. Chci od něj, aby mě bavil, poučil, rozsmál, rozbrečel ... ale rozhodně po něm nechci, aby mě nechal chladnou. Také chci, aby mě překvapil. A Lasse se opravdu snaží, navnadí atmosféru, rozběhne příběh a pěkně si diváka nachystá. Já mu to zpočátku beru a jak mi tak pěkně podmanivě vypráví, začíná mi to v hlavně šrotovat, kam to asi povede a že to asi nedopadně tak úplně happy. A najednou jako bych vystoupila z děje, dívám se tak trochu z výšky, tak trochu ze zákulisí, mírně s odstupem ... a říkám si, Lasse, ty lišáku, že ty nám chceš diváky rozbrečet!? A taky že jo! A přesně tady v závěru to u mě neklapne. To jemné pouto mezi divákem a režisérem tu bylo pro mě přerušeno. Asi nejsem cílová skupina. Možná nejsem ten správný většinový divák, co se zrovna chtěl nechat dojmout. Nebo jsem už viděla hodně amerických filmů a slušnou řádku i od pana řežiséra. Zřejmě jsem silně proevropsky laděná a těm ryze amerických tématům jsem tak nějak nepřišla na chuť. Asi jako když člověk čeká lahůdku a dostane normálně najíst. Hlad nemá, ale nedá se říct, že by si pošmákl. Vlastně je to docela dobré, není to připápené, ani překořeněné, ale není to delikatesa. Tož tak nějak... (11.06.2018)

Ze začátku nenápadný, ale ve druhé polovině o to více silný film, u kterého si sice neužijete nějakých zajímavých dějových zvratů či dokonce něco takového jako silný příběh, ale na druhou stranu musíte smeknout klobouk před dokonalým vykreslením života v jakémsi zapadlém bezcenném městě, kde se i přes nedostatek nějaké vzrušující zábavy odehrávají silné životní příběhy, které dokáží vzít za srdce. Nepříliš poutavé ztvárnění je bohatě kompenzováno perfektním obsazením v čele s podmanívým Deppem a výborně hrajícím, navíc nepřehrávajícím (tento druh rolí většinou k něčemu takovém přímo svádí) DiCapriem. Od Hallstroma jsem toho sice stále mnoho neviděl, ale toto je zatím pro mne bezkonkurenčně to nejlepší co kdy vytvořil. (05.08.2006)