Zlaté časy ve Spessartu

Ještě nedávno měl poslední díl trilogie Spessartských strašidel své kouzlo. Jestli ho má i v 21. stoletím si nejsem tak úplně jistý, ale doufám v to. Samotný díl však působí možná trochu jako samotná epizoda s pozměněnými postavami a několika drobnými změnami oproti původnímu konceptu. Možná škoda, ale nevadilo mi to. (19.03.2005)

Za písničky, čtyři. Když slyšíte "Až zaťukám u dvířek tvých", "Rýnské víno" a další fláky, budete si zpívat spolu se Strašidly. Epizodičnost a směřování nikam ubíjí to, co v jedničce a ve dvojce slavilo úspěch, totiž příběh. Trojka je upřímně řečeno hodně velká kravina, ale režisér Žáček a sólisté z Karlína zachránili mnohé. (03.12.2016)

Zlaté časy ponúkajú toho menej, ako predchádzajúci diel, ale to znamená, že ubudlo nielen humoru, ale našťastie aj pesničiek, ktoré som až zas tak v tejto sérii nemusel. Ten suchý humor tu stále je, predovšetkých v epizóde z budúcnosti, ktorá je tak nádherne wtf, že mi nedá, aby som znova nedal Spessartu štyri hviezdy. Nemeckí televízni notorici mali svojskú imagináciu. Zlaté časy riešia partnerské vzťahy počas vekov a konfrontujú s nimi našu stále peknučkú Liselotte Pulver, aby nakoniec pochopila, že môže byť rada, že žije v "dnešnej" dobe. Príjemné zakončenie série, ktorá má dnes už trochu iný dopad, ako v dobe svojho vzniku, ale ten nový pohľad súčasného diváka považujem skôr za pridanú hodnotu. Kúzlo a niektoré fóry ale nezostarli. (05.01.2013)

Určitě nejhorší díl celé trilogie, který se od zbylých dvou zcela liší. Strašidla už nejsou taková, jaká je známe, chovají se jinak a největší zklamání pro mě bylo to, že jsou už zase vidět i když ve Strašidlech ve Spessartu byla neviditelná. Stále je to ale velice povedená komedie, která by v dnešní době byla docela vyjímečná tím, že není nevkusná. Spojení s muzikálem je vskutku příjemné a neskutečně zajímavá je i představa budoucnosti lidí v 60.letech. Milý film, který ale nemůžete brát příliš vážně. (18.02.2005)

Je to sice už tak trochu vaření z vody, navíc s částečně novým obsazením, nicméně je tu stále ještě přítomno ono specifické spessartské fluidum pohodové zábavy, která nelpí na logice ani fyzikálních zákonech. Příběh je sice řídký a slouží spíše jako kostra pro několik variací téhož tématu v různých časech, ale na druhou stranu je to vše proloženo řadou vydařených, byť nijak třeskutých, vtípků (trubadůrská soutěž, pás cudnosti) a některých vůbec ne špatných písniček. Své kouzlo má i z dnešního pohledu úsměvná vize budoucnosti. (21.09.2010)