Den pro mou lásku

Konečně jsem si našel čas na shlédnutí a mé prvotní dojmy jsou značně rozpačité. Marta Vančurová jako ženská filmová ikona té doby hraje dobře, problém mám ovšem s Harapsékem, který skutečně hercem není - ale budiž. Výtku mám také k celkové atmosféře snímku a k pokračování děje po úmrtí dcerky. Herz se sice snaží, ale ze slabého scénáře dobrý film prostě neuděláte. Ale nebudu zašlapávat tento snímek, což by byla urážka. Je to na svou dobu slušný počin se silnými momenty. (24.03.2010)

Krásný procitěný film. Marušku jsem si oblíbila v momentě kdy jsem si film zapnula a bohužel jsem nevěděla jak to s ní dopadne. Do konce filmu si divák neodpočine, ale nemyslím, že je předramatizování na škodu. Momenty kdy se tam opět objevuje Maruška jsou opravdu dojemné. Tenhle film dojal hlavně mojí matku, taky proto se právě podle této Marušky jmenuju. (02.07.2008)

Typický Petr HAPKA. Od prvních sekund až do těch posledních. Nejraději mám právě jeho tvorbu ze sedmdesátých let. Stejně jako Karel SVOBODA a Jaroslav UHLÍŘ, tak i P. H. má své jedinečné motivy, které se v mnoha scénických doprovodech opakují a vždy a okamžitě člověk pozná, čí že je to rukopis. ■ Naopak překvapením pro mě byl Juraj HERZ na režisérské stoličce v tomto dramatu. Svůj talent vytvářet pochmurnou atmosféru zde sice nemohl plně využít, přesto je tu jeho přítomnost hmatatelně cítit. ■ Něco málo... nepopsatelného... mi však ke spokojenosti chybělo. ■ Nikdy jsem nepochopil tu mánii předabovávat československé herce jinými československými herci, ale budiž, musím to nějak zkousnout. František NĚMEC je výborný herec a má krásný hlas, ale když vidím Vlastimila HARAPESE a neslyším jeho též krásný a charakteristicky nezaměnitelný hlas, tak si tiše klepu na čelo. ■ Co se týká samotného příběhu, tak ten je samozřejmě velmi silný. Jednoduchý, přímočarý, silný, emocionálně silný. Ztratit dítě, rodiče, životního partnera, je pro mě v osobní rovině to nejhorší, co mě může potkat... ◢ ■ ◣ (R) [88/100] ■ (K) [88/100] ■ (V) [70/100] ■ (H) Marta VANČUROVÁ [90/100] ● Vlastimil HARAPES [82/100] ● Sylva KAMENICKÁ [70/100] ● Dana MEDŘICKÁ [68/100] ● Jiřina ŠEJBALOVÁ [66/100] ● Eva SITTEOVÁ [64/100] ● Emma ČERNÁ [60/100] ● Gabriela WILHELMOVÁ [60/100] ● Lubomír ČERNÍK [70/100] ■ (♫) [95/100] ■ (E) Operace mé dcery (1986) ● Maboroshi no hikari (1995) ● Sázka pro dva (1978) ● Příliš mladí na lásku (1980) ■ (Č) 2 ■ (P) [TV] [PZ] [95/100] ■ (N) [Pondělí, 27-XI-2017; 19:32] [576p] ϿϾ [PZ] [70/100] ■ (CSFD) kagemush ● anderson ● Radek99 ■ (C) [83/100] (29.11.2017)

Keď som videl tento film niekedy dávno s mamou, išiel ju z neho trafiť šľak. Vôbec sa jej ako matke nečudujem. Ja som sa naňho dokázal aj dnes pozerať s odstupom, takže až tak depresívne na mňa nepôsobil. Herz rozpráva príbeh o strate jedinej dcéry mladého manželského páru viac pomocou obrazu a hudby, ako prostredníctvom hercov a ich dialógov. To bude asi aj dôvodom tak rôznorodého hodnotenia, smrť v rodine predsa prináša výlevy zúfalstva a hercom životné úlohy. O ich pocitoch sa ale dozvedáme práve filmovou rečou a ich mimikou. Neviem, či je to ten najsprávnejší prístup, každopádne je to niečo iné a zaujímavé svojou symbolikou samoty. Deň pre moju lásku charakterizuje najma melancholická atmosféra a to aj v zobrazení tých šťastnejších dní mladého páru. 70%. (29.09.2013)

Sympatická mladá fotografka žije ve skromném, ale velmi útulném hnízdečku s rozkošnou dceruškou. Je tam taky manžel, ale s ním se tolik nepotkáváme. Vede si studentský život a zjevně si není jist, jestli jeho žena je to, co opravdu chce. Jinak všení radosti a starosti. Náladově velmi příjemné, sevřené, intimní. Divák, který předem neví, si však nutně klade otázku, proč by ho to všechno mělo zajímat. Odpověď je náhlá a zdrcující. Totální šok, konec, černá díra. Paralyzován pak sleduji, jak se rodiče protrpí k novému začátku. Jako otec pětileté dcery a divák s vkusem mohu potvrdit, že tady nejde o "citové vydírání" (Mi Nu-Chai), nýbrž o velice přesvědčivě podaný příběh. To samo ještě nedělá film dobrým, ale tady se podařilo skvěle vystihnout náladu, má to intimní hloubku, barvu. To i díky nedostižně vynikající Vančurové. Harapes vedle ní působí jako statista, což je ale výstižné: tento film je spíš "jejím" než "jejich" příběhem. Autorku scénáře prý postihla stejná tragédie a jde tedy o velmi osobní pohled, s nímž režisér Herz naložil opravdu excelentně. Uprostřed bídy a trapnosti normalizace jde o malý zázrak. K tomu, že ve mě tento film zafungoval, velmi přispěla i okouzlující představitelka malé dcerušky. (08.03.2011)