Holky z porcelánu

Takový prima film o naivních husičkách, co furt brečí a trápí se malichernostmi. Místy jsem se i zasmála. Nevím, jestli se mi to nezdálo, ale celé to vyznívá hodně feministicky. Všichni mužští aktéři tam vystupují jako hloupí Honzové.:-) A ta budoucí paní prezidentová se tam teda vyznamenala, hodnotila bych to na její životní roli, hotová ostuda. (08.06.2009)

Těžko k uvěření, že režisér Petrolejových lamp, Spalovače mrtvol, Morgiany či Devátého srdce byl ochoten/schopen spáchat toto porcelánovo-budovatelské dílko. Pan Juraj Herz je mistrem temné poetiky, kterou miluji a pro ni si ho jako režiséra velmi cením. Pokud jde ale o jeho komedie, výsledek je spíše průměrný až podprůměrný. (25.10.2012)

Po letech jsem měl tu čest podívat se na tuhle normalizační přitroublou hovadinu a musím říct, že jsem byl šokován, jak se mi to v mých prepubertálních letech mohlo líbit. Na druhou stranu Herzovi vůbec nezávidím. Natočit film, který by se celý odehrával v tak nepodnětném a veskrze fádním prostředí, jako je sklad porcelánu, to chce velkou invenci. Ovšem dosadit do rolí skladnic mladé, pohledné a v celku inteligentní (až na výjimky) osoby, které místo práce stále jen žvaní, tančí, zpívají a řeší chlapy, to chce nejen invenci, ale hodně dobrý matroš. Prostě klasická dobová náborvka do prostředí, ve kterém by normální člověk dobrovolně nikdy nepracoval. Je to stejně uvěřitelné, jako kdyby dnes někdo natočil veselý a hravý muzikál ze šťastného prostředí pásové montážní linky na automobilové palubní desky. (19.11.2017)

Deficit zaujímavých filmov z prostredia prostého robotníka je výrazným znakom súčasného spoločensko-politického zriadenia, v ktorom prakticky robotník neexistuje alebo je zatlačený do absolútneho úzadia. Ak sa objaví v súčasnom filme, tak len ako nútená a nechcená periféria hodná len postmodernistického výsmechu. Z toho pramení potom nerovnováha zdravej ( chorej) atmosféry v spoločnosti, čoho sme dejinní svedkovia.  V tejto milej a úsmevnej komédii je použí opäť inteligentný a prirodzený jemný humor, ktorý je soľou každého dobrého jedla, a tu určite nechýba, ba dokonca má sladkú chuť a vôňu krásnych kvetiniek, či chuť jahôd na šľahačke.  Krehkosť porcelánu, nádherne prenesený dvojzmysel mladých dievčat ( kvetiniek ), zapúšťajúcich prvé korienky v pracovnom kolektíve v priestoroch skladu.  I keď sa to zdá neuveriteľné pre dnešnú generáciu, ale príbeh nemá ďaleko od zobrazenia reality. Pracovné vzťahy za socializmu boli uvoľnenejšie ako dnes, čo je fakt, ktorý ja môžem, a mám aj právo, potvrdiť. Prehovory a dialógy vo filme sú trefné, majú úžasný logický a situačný spád a každé slovo pasuje ako riťka na šerbel. Najväčšiu zásluhu na tom má nesporne adekvátny výber hercov na jednotlivé roly. Herdegbaba Míla Myslíková, skvelá komediálna herečka v roly vedúcej pracovného tímu nemá chybu. Dáša, pracovníčka skladu, ani nehovoriac, a dobre zapadla do kolektívu i slovenská herečka, v rámci zbližovania národov i filmom, nariadené z hora. Malý kontrolór, ktorého ani nie je vidno od zeme svojou dôslednosťou atď atď... Výkony hercov sú zžité s pracovným prostredím a robotníckou, voľakedy oveľa sebavedomejšou, vrstvou spoločnosti. Proste herci sa v rolách priam vyžívali a pôsobia ako reálni pracovníci v sklade. Z filmu priam sála vôňa toho skladu a vzrušenie z krásy porcelánu. Dej, napriek statickosti prostredia, je až nadmieru dynamický a o humorné scénky založené na dialógoch a situačnosti nie je núdza. (27.11.2023)

IMHO je to jedna z nejméně povedených komedií 70. let, která patří do téhož šuplíku jako Já to tedy beru, šéfe nebo Co je doma, to se počítá, event. Parta hic. Za celý film jsem se snad jen jednou pousmál, jinak mi to celé přišlo k uzoufání trapné a zbytečné. Za vypíchnutí stojí výkon Dagmar H-V, který je ještě horší, než je u ní zvykem. V 70. letech bylo zkrátka v rámci normalizace potřeba nějak lidi otupit a zabavit, a tak se točily komedie o 106. Že to nebyly zrovna skvosty, bylo v tom objemu už celkem jedno. (13.09.2007)