Morgiana

Za mňa pomerne zvláštny film, ktorý ma až tak nenadchol, no mám nesmierne rád Ivu Janžurovú, ktorú vnímam ako jednu z najlepších herečiek na území ČS-r. vôbec, pričom musím taktiež uznať, že snímok skutočne disponuje osobitou, hádam aj temnou atmosférou. Ja osobne si však nemyslím, že by mala byť táto rola pre Janžúrovú životnou, i keď je v tomto filme skvelá od úvodu, až do úplného konca. Čo sa týka hodnotenia, bije sa to vo mne, no alibisticky sa prikloním k názoru väčšine. (25.11.2021)

Film Morgiana od Juraje Herze jsem dlouhý rok odkládal. Zejména protože ve filmu hraje hlavní dvojroli Iva Janžurová. O jejích hereckých schopnostech sice nepochybuju ale nikdy to nebyla jedna z těch hereček, která by si získala moje sympatie. Tudíž je jasný, že filmy s ní jsem vyloženě nevyhledával. Jelikož jsem ale našel o filmu zmínku v bonusových tipech ve článku o 10 nejstrašidelnějších ČS filmech rozhodl jsem se, že mu dám konečně šanci. A nakonec nelituju. Tohle psychologický drama s hororovou atmosférou mi celkem sedlo. Iva Janžurová se svých rolí zhostila velice dobře ale že by šlo o její životní roli(dvojroli) bych netvrdil. To nic nemění na tom, že Morgiana ode mě vyfasuje pěkný 4 hvězdy. (24.02.2023)

Herz se bohužel pokusil převést Grinův temný, ale od hlavy k patě romantický příběh (a sestry - dvojčata navenek, ale uvnitř protipóly, patří do základní výbavy romantismu, nehledě na konec příběhu) do podoby antické tragédie, a výsledek je dosti sporný. Divadelní herectví Ivy Janžurové jde proti expresionistické stylizaci filmu - herečka se snaží sestrám dodat věrohodnost, ale režisér se o postavy moc nezajímá, protože pro něj jsou důležité kostýmy a atmosféra. Jenže zvukové efekty velice připomínají Arabelu či Rumburaka, kam taky patří, zatímco zde nevyvolávají hrůzu či alespoň úzkost, ale spíše únavu a rozmrzelost,a hlavně ničí samotný příběh. A fascinace kostýmy pak celý příběh posouvá do zvláštní snové roviny, ve které divák ztrácí kontakt s postavami. (14.04.2010)

Po druhom pozretí v kine /aj keď v horšej kvalite/ ešte lepší zážitok ako prvý raz. Určite tomu pomohlo veľké plátno, ale aj moja rastúca láska k Fišerovej hudbe, vďaka ktorej som mala pocit, že som na komornom koncerte psychedelického symfonického orchestra. Jeho hudba krásne podfarbuje a zvýrazňuje niektoré dejové momenty. Sympatické herecky, kostýmovo, scenáristicky, dialógovo, vizuálne. Veľmi vtipné momenty s doktorom a sestričkou, zákerná špehúňka Viktória, úžasné prostredie - cit pre kulisy aj pohľad kamery očami mačky. (druhý raz, Kino Lumiere - 18. 02. 2013) (19.02.2013)

"Ten průvan mě jednou zabije." Sám už nevím, jestli se Morgiana tak dlouho vyhýbala mně nebo já jí v obavě, že to nebude film pro mě. O to příjemněji mě překvapuje, jaká je to lesklá černá perla, pohozená mezi normalizační bižuterií. Má své drobné vady, jako je občas viditelný kontrast mezi velkolepě výtvarnými kostýmy a nekvalitou použitých materiálů, tu a tam je některé nepodstatné postavě věnováno víc času, než je nutné, spory se vedou i o účelnost překvapivého konce. Ale v porovnání s tím, co nabízí, jde o marginálie. Mám slabost pro takzvané morytáty. V původním smyslu kramářské písně senzačního obsahu, obvykle zahrnující nejednu vraždu, mají řadu filmových epigonů a Morgiana by našla společnou řeč jak s Chaplinovým Panem Verdouxem, tak s Truffautovou Nevěstou v černém. Alfred Hitchcock by asi ocenil styčné plochy se svými filmy Podezření a Pochybná žena, Edgar Allan Poe a R.L.Stevenson by se radostně chvěli nad makabrálním zhmotněním nočních můr a Sigmund Freud jistě z hloubi pekla žehná porůznu roztroušeným vodítkům k jejich výkladu. Všechny tyto vlivy v Morgianě můžete najít, trváte-li na více vrstvách děje a baví-li vás analýza nevědomých motivací postav. Ale není to podmínkou a stejně tak se vám může líbit "jen" jako dráždivě morbidní napínavá historka od krbu. A jako další důvod, proč si vážit talentu Ivy Janžurové. Obsazení jedné herečky do rolí dvou vzájemně jednajících postav je tady řešeno často nápaditěji než v jiných soudobých filmech a zhruba po deseti minutách už jsem nemyslel na to, že je to stále jedna Janžurová. :-) Klára, hodná, bílá sestra, které zlá, černá Viktorie usiluje o život, mluví nepřirozeným vysokým hlasem, koketně pomrkává, štěbetá s hosty gardenparty a Herzova cynická optika ji staví do role hloupé frivolní naivky. Temné spády travičky sledujeme nejprve s přirozeným odporem, postupně ale s čím dál větším porozuměním spoluviníka. Viktorie je nepopiratelně zlá, závistivá, chladnokrevná dryáčnice s líčením á la německý expresionismus. A přesto ji Iva Janžurová hraje nedivadelně, filmově, bez afektů. Nejpozději od chvíle, kdy do děje zasáhne vyděračka Nina Divíšková platí, že trneme-li hrůzou, je to spíš z obavy, že Viktoriin plán nevyjde, než ze strachu o osud Kláry. A řekl bych, že právě to Morgianě nejčastěji zazlívala kritika. Dekadenci. Se zlou, závistivou Viktorií si prožijeme stihomam pachatele strašného činu. Paranoiu, neustálé pochybnosti, dá-li se původní rozhodnutí ještě zvrátit, pochyby, zda bylo správné. Prožijeme s ní cosi víc než s pasivní Klárou a zanechá to v nás následky. A to je jaksi "proti srsti" obvyklým konvencím. S tím souvisí onen konec, o kterém nemůžu mluvit, abych nespoileroval. Kritici mu vyčítají, že je jako přišitý, že "takhle to skončit nemělo". Co když je to ale jen tím, že sympatie se přelily proti vaší vůli na nesprávnou stranu a vaše lepší já se tomu vzpírá? Nesledovali jsme se stejnou fascinací Karla Kopfrkingla? 90% (22.04.2010)