Reklama

Reklama

Profesor Rypar (Alois Švehlík) poskytne dočasné útočiště Songovi (Duy Anh Tran), mladému Vietnamci, jehož našel ukrytého na střeše svého domu. Mohou však dva  takto odlišní lidé vůbec sdílet jeden prostor, aby z toho nebyla katastrofa? Pomůže jim v tom jejich drzý plán? Soužití nevraživého pána, rozzlobeného na celý svět, který mu neuchopitelně uniká a mladíka, který hledá východisko ze zoufalé situace v neznámém městě, přináší mnoho třecích ploch, tragikomických situací, ale i překvapivých nápadů a řešení. Každý z nás totiž potřebuje, aby jej někdo potřeboval. A Song potřebuje kromě teplého oblečení a střechy na hlavou někoho, kdo mu bude důvěřovat. Lze však důvěřovat neznámému klukovi? Profesor Rypar se o to pokusí i za cenu, že musí sem tam slevit ze svých zásad a jeho střecha se musí trochu rozšířit. Ale dokáže Song tuto důvěru skutečně oplatit? (Falcon)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (354)

Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

Tentokrát tam "to" prostě není, i když bych Jirkovi moc přál, aby bylo. První polovinu filmu jsem měl pocit, že dost scén chybí. Všechno je náhlé, hrozně po srsti, neuhlazené. Situace ani nevydechnou a už se běží do další scény. Postupem času si naštěstí postavy sednou a v druhé půli už se daří, aby věci přirozeně vyplynuly sami (geniální a přitom tak jednoduché je například panické zavření dveří). Jirka potvrzuje, že si umí fantasticky vést herce, postavit si scénu a má ohromné filmové cítění. Ale příběh by si v tomhle případě zasloužil pečlivější expozici i nějaké to výraznější finále. Nejde ani tak o to, že se mnohé linie nedořeší, jen na konci chybí něco jasnější, drobnost, po které by člověku v hlavně bliklo „FIN“. Takhle byl pro mě náhlý příchod závěrečných titulků stejně překvapivý, jako sebejistota Aloise Švehlíka v podobně (ne)vděčné roli. ()

Tosim 

všechny recenze uživatele

Špatné to není, Mádl je zajímavý režisér, nepřipadne mi, že by se taková věc nemohla stát, těch (pár dní?) by to rozhodně vydrželo, ale spousta situací bylo nahozených povrchně (Ryparova komunistická minulost), či nelogicky (Rypar se zbavuje policajtů). Občas také nastoupila nuda. Ale oceňuju, že snímek nedořekl vše do konce, divák si tak může domýšlet i ten nejrealističtější konec, jakého je schopen. ()

Reklama

POMO 

všechny recenze uživatele

Citlivě, jemnohumorně, tematicky vrstevnatě rozebrané dvě odlišně postavy a jejich přátelské zbližování. Mádl umí o lidech všech věkových kategorií vyprávět jako životem ošlehaný filmařský matador. Výborný Švehlík a potěšující absence product placementu na místech, kde mohl být. Jen nečekejte emocionální K.O. závěr, který udělal Pojedme k moři nezapomenutelným filmem. Na střeše divácké očekávání v druhé polovině spíše (úmyslně a umně) dekonstruuje. ()

Enšpígl 

všechny recenze uživatele

Už Jirkův režisérsko - scénaristický debut se mě velmi líbil, takže jsem se vysloveně těšil na jeho další film a s radostí říkám, že Jirka Mádlo mě opět nezklamal. Celý film resp. zápletka je založený na postavách, jejich chování, myšlení a především vzájemným vztahu, právě ten je motor pro úsměvné, dojemné a hlavně přirozené situace, dialogy i scény. Chvalím casting (RIP Honzíku Třísko ) , Alois Švěhlík předvádí suverenní herecký projev a snahy Jirky Mádlo dávat do svých filmů neukoukané tváře si v prokamarádíčkovaném Česku cením moc. Nevím jestli je Duy vůbec herec, ale třeba na tý střeše jsem fakt měl dojem, že tam do sebe naklopil dvě láhve. Některý věci třeba s Kokešem, s minulostí Rypara, s Ruskou mohli nějak dohrát, když už jim byla věnována pozornost, ale to nic nemění na faktu, že z Jirkova režisérskéjo projevu jde radost z filmařiny , poctivý přístup k divákovi a taková krásně hravá kreativita z různých záběrů a scének. ()

Matty 

všechny recenze uživatele

Jiří Mádl si za téma svého druhého filmu zvolil mezilidské vztahy v době, kdy se lidé spíš uzavírají do svých malých mikrokosmů (Facebook ovšem ve filmu ale paradoxně slouží k tomu, že hrdina znovu naváže kontakt s vnějším světem). Zosobněním naštvanosti na rychle se měnící svět je devětasedmdesátiletý učitel češtiny v důchodu. Většinu potřebných informací o něm se dozvíme z několika úvodních záběrů, příkladně využívajících vypravěčské zkratky. Škoda, že ne všechny z motivů představených na začátku kvůli charakterizaci hlavního hrdiny jsou později rozvedeny. Důsledněji Mádl pracuje pouze se skutečností, že Rypar dříve učil češtinu. ___ Je sympatické, že Rypar přes své předsudky, shrnuté do věty „Falšujete tenisky, neplatíte daně“, přistupuje k novému nájemníkovi poměrně chápavě. Nenaplňuje tak bezezbytku stereotypní roli zapšklého stárnoucího xenofoba (viz třeba švédský Muž jménem Ove). Stejně tak se scénář, balancující vyjma občasných úletů na pomezí dramatu a komedie, vyhýbá jiným zjednodušením učiněným „populisticky“ pouze kvůli komediálnímu efektu. Způsob, jakým Rypar mladíka obeznámí s faktem, že nemůže opustit jeho byt, protože by jej někdo mohl legitimizovat, má poněkud výhružný charakter a chvíli to vypadá, že se film překlopí do bytového psychothrilleru. Také později, když si na sebe oba muži začnou zvykat, se nelze zbavit nedobrého pocitu z toho, že starý bílý muž ve svém bytě odměnou za vykonávání domácích prací „hostí“ bezprizorného přistěhovalce. Vzhledem k tomu, že jej občas proti jeho vůli zamyká v pokoji a trápí jej s kondicionálem (i když Song má stále problém dát dohromady jednoduchou větu), nejde o úplně rovnocenný přátelský vztah, ale spíše o civilizovanější formu otrokářství. ___ Ještě víc nežádoucích konotací vyvolává Ryparovo laškování se sousedkou mladší o padesát let (kterou chce sice ve skutečnosti dohodit Songovi, ale řada „creepy“ scén vyznívá tak, že si na ni sám dělá zálusk), vyplňující prostřední část filmu. Právě na nikam nevedoucí podzápletce s mladým párem odnaproti se ukazuje nedomyšlenost vyprávěcí struktury, potažmo nezacílenost filmu, i další nedostatky. Vychází najevo plochost postavy Songa, o němž se na rozdíl od Rypara už nic nového nedozvídáme a který se nijak nevyvíjí a zůstává velmi pasivní figurou (ve vyprávění je primárně od toho, aby posloužil Ryparově dějové linii a pomohl odhalit, že Rypar má více vrstev). ___ Pochybnosti vyvolává také nekonzistentní charakterizace postav. Kde se například v deprimovaném Ryparovi, vykřikujícím ve slabší chvilce, že mu celý svět může políbit prdel, náhle vzala hravá stránka, projevující se lepením vzkazů na trsy „warholovských“ banánů? Pokud má na jeho psychiku takhle ozdravný účinek přítomnost Vietnamce, který mu snaživě luxuje koberce, není to z filmu zřejmé. Vzniká dojem, že tvůrci jen potřebovali nějakou neškodnou zábavou vyplnit cca čtyřicet minut filmového času před tím, než postavy nasměrují k novému cíli a nechají je posunout se v příběhu dál (Rypar sám příznačně v jednu chvíli pronese, že stejně nemají nic lepšího na práci). Nebýt registrace na Facebooku, která později vede k jednomu dojemnému setkání a milému cameu, postava sousedky, o jejíž hledisko je vyprávění (dosud vázané jenom na Rypara a Songa) rozšířeno, by ve filmu vůbec nemusela být. ___ Nevyrovnanost Na střeše se znovu projevuje těsně před koncem, kdy dochází k výraznému zpomalení a film udržující si dosud nadhled se stává silně sladkobolným. Konec ale přichází v dobře načasovaný moment, takže průhledná hra na divákovy city nestačí zkazit dojem z celého filmu. ___ Na střeše je snímkem mnoha rozporů. Vypráví sice dobově relevantní příběh o přátelství navzdory generačním, jazykovým i kulturním rozdílům, ale díky charismatu Aloise Švehlíka je přesvědčivější jako nadčasová výpověď o stáří a samotě v rychle se měnícím světě. Je to film o schopnosti přizpůsobit se změně i film o neochotě cokoliv měnit. Je mnohým zároveň a přitom toho v něm na sto minut stopáže není dost. Kdyby měl autor lépe ujasněno, kterým směrem chce vyprávění vést a které z jeho mnoha rovin více akcentovat, mohlo by jít o mnohem lepší film. 55% ()

Galerie (29)

Zajímavosti (22)

  • Film se při hlasování akademiků České filmové a televizní akademie o vyslání českého filmu do boje o Oscara dostal do nejlepší trojice, ovšem zvítězil film Nabarvené ptáče (2019). (JoranProvenzano)
  • Natáčení snímku Na střeše bylo dočasně pozastaveno z důvodu úmrtí hlavního protagonisty Jana Třísky. Po jeho smrti byl do hlavní role obsazen Alois Švehlík. (majky19)
  • Nejnáročnější bylo natáčení na střeše. Na scény na okraji střechy měli herci profesionální zajištění – kaskadéry a dvojníka pro Aloise Švehlíka. (Zdroj KVIFF)

Reklama

Reklama