poster

Na střeše

  • Slovensko

    Na streche

Drama / Komedie

Česko, 2019, 97 min

Režie:

Jiří Mádl

Scénář:

Jiří Mádl

Kamera:

Martin Žiaran

Hudba:

René Rypar
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • filmfanouch
    ****

    Jiřího Mádla mám jako herce skutečně rád. Hereckou školu sice nevystudoval, okamžitě se ve svém hereckém debutu Snowborďáci stal mladým talentem a vypracoval to tak daleko, že si dovolím tvrdit, že Jirka Mádl jeden z nejlepších českých herců současnosti! Mladý klučina z Českých Budějovic co měl v hlavě jenom hokej to vypracoval skutečně daleko a před pár lety si řekl, že by nebyl špatný nápad zkusit i režírovat dle vlastního scénáře. V roce 2014 tak dodal film Pojedeme k moři a bylo to něco! Mádl totiž dodal hravý, dojemný snímek ukázkově natočený s láskou k řemeslu a bylo tak jasné, že po režijním debutu bude stát za to ho sledovat. Před 2 roky Mádl oznámil projekt zvaný Na střeše ve kterém si měl hlavní roli zahrát Jan Tříska. Tříska však nešťastně na podzim téhož roku zahynul a Mádl tak musel najít náhradu kterou ve finále našel v Aloisi Švehlíkovi. Po 2 letech je film konečně tady a...... Mádl to zase dokázal! Nemá cenu srovnávat filmy Pojedeme k moři a Na střeše, protože každý z filmů je výrazně odlišný, i když ne zas tak moc. Stejně jako Pojedeme k moři je Na střeše především komorní záležitost založená na postavách, jejich vztazích a vývojích. Mádl dodal další parádně dialogy napsaný scénář a i když námět není moc originální, je alespoň zdařile zpracovaný. Mádl si vybral velice zajímavé téma a to vztah starého českého důchodce a vietnamského mladíka. Skrz něho sice ve filmu nedostaneme tak drsnou podívanou jako 2 roky starý seriál Pěstírna nebo tak perfektní sociální sondu jako je aktuální seriálová pecka MOST!, minimálně ale dostaneme nějaký solidní nástin toho jak si Vietnamci žijou v České republice. A především Duy Anh Tran je solidní castingová trefa (narodil se v Čechách, takže umí plynně česky, ale v rámci scénáře musí hrát někoho kdo český téměř neumí). Tohle opravdu není Gran Torino jak Mádl zdůrazňoval. Dají se v něm sice najít jisté paralely, Na střeše má ale svůj vlastní styl a kdo tak čeká jakýsi český remake Gran Torina bude ve finále hodně překvapený. Alois Švehlík je perfektní castingová trefa a dokonalá náhrada za Honzu Třísku. Nyní po shlédnutí se snažím představit si v roli Třísku a na tu roli by fakt hrozně sedl. Zároveň mi ale stejně ideální přijde Alois Švehlík. A i když je vidět jak aktuálně na tom České lvy jsou (to je vidět na tom, že Jan Palach má 8 nominací!), bylo by hodně fajn kdyby si někdo na Švehlíka za rok vzpomněl a tu nominaci mu střelil. Jak tak větším, silnější herecký výkon v české kinematografii pravděpodobně už tenhle rok neuvidíme.... Jiří Mádl je velice dobrý tvůrce a z jeho tvorby opravdu čiší láska k řemeslu, s divákem hraje čistou férovou hru a dokáže vymyslet kreativní dějové oblouky a zajímavé režijní postupy. Kamera Martina Žiarana sice nějak převratná není, v rámci možností je ale dobrá. Zvuk se v rámci české kinematografie povedl nejlépe za celou dobu. Hudba René Rypara celkem dokáže lahodit uším.... Ve finále mi ale přece jen chyběl nějaký tah na bránu. Během Pojedeme k moři dokázal Mádl naservírovat několik zvratů a ty pomalu vedl k mind-fuckovému finále, zatím co v Na střeše je jeden menší zvrat, který je navíc okamžitě smeten ze stolu. Finále, které mělo diváka navíc ve finále pravděpodobně dojmout nakonec nedoznívá tak působivě.Několik vedlejších postav (domovník Kokeš v podání Adriana Jastrebana, mladý milenecký sousedský pár v podání Vojty Dyka a Márie Bartalos) jsou finále celkem nevyužiti a vypadá to tak, že by stačilo kdyby v celém filmu byli jen dva herci a to Švehlík a Tran. Mohli jsme se více dozvědět o minulosti Rypara (to, že byl učitel češtiny, komunista a rodina mu utekla je jediný známý fakt, který nám scénář nadělí). Mohli jsme dostat nějakou větší emoční dohru. Nějaký nečekaný konec. To ale ve finále vůbec nevadí. Na střeše je pořád parádně napsaná česká věc, která je navíc i zručně natočena a je jednou z nejlepších českých věcí, která u nás za posledních let vznikla. Scénář je protkaný plný parádních dialogů včetně citace Oscara Wildea, Švehlík herecky jede jako bůh a Mádl je oficiálně pan režisér. Takže Jirko, píšu si tě na seznam žádaného zboží a do pár let chci zase něco fakt dobrého! Už ne Svěrák nebo Hřebejk, ty jsi budoucnost! Viděno v kině: 2x(8.2.2019)

  • major.warren
    *****

    Na film Jiřího Mádla Na střeše s Aloisem Švehlíkem jsem se už dlouho těšil, ovšem kvůli úmrtí Jana Třísky jsem se bál, že film vůbec nevznikne. Podotýkám, že Na střeše je můj vůbec první film roku 2019, i když mohl být v premiéře už v létě (nebýt úmrtí Igora Hnízda) a na lvy soutěžit už za měsíc, ale nyní si tak budou Alois Švehlík a Jiří Mádl muset na svého českého lva ještě rok počkat:-). Na střeše je totiž vynikající a Tříska se musí tam nahoře usmívat a cením, že mu film v duši věnovali. Jirka Mádl, který mi kdysi podepsal fotku, natočil perfektní dramatickou komedii na úrovni Lepší už to nebude či klidně i těch Nedotknutelných. S prvním srovnáním je to skvělé, s druhým tady chybí trochu té dramatičnosti. A to ne ani tak v příběhu, jako v dialozích, které měl Jirka, především u profesora Rýpara udělat trochu tvrdší. Přeci jen ta lítost, kdyby Song skočil...no nevím nevím, a hlavně to, že si k sobě vůbec nehledají cestu, prostě se to stane a konec, ovšem pak by to zase možná ztratilo svou komediální upřímnost a lehkost. Ale trochu dramatičnosti v dialozích mi tam prostě chybí. Ovšem z hlediska dramatické komedie, já opravdu nemám moc co vytknout a jsem rád, že se podobný film v české kinematografii ještě pořád najde. Alois Švehlík Třísku nahradil skvěle a jde si pro lva. Výkon závěru kariéry:-). Jeho profesor je vtipný, tvrdý, upřímný, duchaplný, inteligentní, a ta gesta, to Švehlík prostě umí. Duy Anh Tran též skvěle doplňuje ústřední tandem a teda jede jedna báseň. Plus pár obličejů jako Jastraban, Dyk, který situaci pořádně zamíchá, ruská dívka či skutečný syn David Švehlík jsou nepostradatelnou součástí příběhu. Jiří Mádl vévodí zase scenáristicky. Režijně je ještě co zlepšovat, ale scénář, opravdu palec nahoru. Mádl skvěle pracuje s vizualitou, herci a skvostnou hudbou Reného Rýpara, možná trochu hůře se střihem, dialogy jsou umírněné, stejně tak samotný příběh a humor. Mádl by se v budoucnu měl držet svého autorského stylu, protože je vidět, že s ním dokáže vyrobit nádherné věci a plně ho využívá. Srovnávat něco s Gran Torinem, to bych úplně nedělal. Tady to s tím má společného možná trochu nerudného dědka a jednoho Vietnamce. Nepovažujte tenhle film za drama, jinak budete možná zklamaní, protože čisté drama to opravdu není. Je to drama-komedie, kterou bych pouštěl od rána do večera, s prominutím českým tvůrcům, jejichž filmy si hrají na komedii, leckdy dramatickou a jejichž tvůrci si myslí, jaké mají hlášky a humor. Ale opravdu nemají. Halda výmyslů, to je bohužel status dnešní české komedie, ať už romantické, tak podobně dramatické. Tohle je ukázka perfektního scénáře, skvělého obsazení, vše dělané s citem, jemností, žádný pokus o vtip, a když tak suverénně, a s tím, že ví kdy v čem přestat. Pro mě i pro Mirku Spáčilovou, zatím český film letošního roku, který, bojím se, že už nic nepřekoná. Ale nevadí. Stačí vidět v kině jeden takový film, abyste pochopili, že to pořád jde. Když je Mádl Na střeše, tak se to rovná 75% a pět hvězdiček. Nejlepší scénu nedokážu určit, ale rozhodně podotknu scénu s policií, lasagnemi a večeří. Takže ty nejvtipnější, ale to je jen hrst dobrých scén z tohoto filmu. Konec není epický, ale i tak se dá:-).(9.2.2019)

  • dO_od
    ****

    // Mádl kouzlí nejen nádhernými výhledy na Prahu, ale i překvapivě citlivě podaným příběhem, který sice působí navenek dost průhledně (aneb ohánět se frází, že všichni jsme jen lidi, a přitom polidšťovat starého komunistu, je velice odvážný tah, obzvlášť když se jeho účast na minulém režimu ve filmu nikdy pořádně nevysvětlí), nicméně přesto nabídne pár nečekaných zvratů, a nakonec dojde k relativně uspokojivému konci. To je v mých očích velké plus, obzvlášť u českého filmu. Švehlík samozřejmě výbornej, autentickej, procítěnej výkon, mladý Duy Anh Tran ale vůbec nezůstává pozadu, a tady si imho Mádl zaslouží další velkou pochvalu za vedení herců. Kolem a kolem jednoduchej, přesto odvážnej, dobře odvyprávěnej film, kterej se alespoň snaží o to říct něco chvályhodného. Možná to neříká úplně nejlíp, ale já to beru. 8/10(19.2.2019)

  • Matty
    ***

    Jiří Mádl si za téma svého druhého filmu zvolil mezilidské vztahy v době, kdy se lidé spíš uzavírají do svých malých mikrokosmů (Facebook ovšem ve filmu ale paradoxně slouží k tomu, že hrdina znovu naváže kontakt s vnějším světem). Zosobněním naštvanosti na rychle se měnící svět je devětasedmdesátiletý učitel češtiny v důchodu. Většinu potřebných informací o něm se dozvíme z několika úvodních záběrů, příkladně využívajících vypravěčské zkratky. Škoda, že ne všechny z motivů představených na začátku kvůli charakterizaci hlavního hrdiny jsou později rozvedeny. Důsledněji Mádl pracuje pouze se skutečností, že Rypar dříve učil češtinu. ___ Je sympatické, že Rypar přes své předsudky, shrnuté do věty „Falšujete tenisky, neplatíte daně“, přistupuje k novému nájemníkovi poměrně chápavě. Nenaplňuje tak bezezbytku stereotypní roli zapšklého stárnoucího xenofoba (viz třeba švédský Muž jménem Ove). Stejně tak se scénář, balancující vyjma občasných úletů na pomezí dramatu a komedie, vyhýbá jiným zjednodušením učiněným „populisticky“ pouze kvůli komediálnímu efektu. Způsob, jakým Rypar mladíka obeznámí s faktem, že nemůže opustit jeho byt, protože by jej někdo mohl legitimizovat, má poněkud výhružný charakter a chvíli to vypadá, že se film překlopí do bytového psychothrilleru. Také později, když si na sebe oba muži začnou zvykat, se nelze zbavit nedobrého pocitu z toho, že starý bílý muž ve svém bytě odměnou za vykonávání domácích prací „hostí“ bezprizorného přistěhovalce. Vzhledem k tomu, že jej občas proti jeho vůli zamyká v pokoji a trápí jej s kondicionálem (i když Song má stále problém dát dohromady jednoduchou větu), nejde o úplně rovnocenný přátelský vztah, ale spíše o civilizovanější formu otrokářství. ___ Ještě víc nežádoucích konotací vyvolává Ryparovo laškování se sousedkou mladší o padesát let (kterou chce sice ve skutečnosti dohodit Songovi, ale řada „creepy“ scén vyznívá tak, že si na ni sám dělá zálusk), vyplňující prostřední část filmu. Právě na nikam nevedoucí podzápletce s mladým párem odnaproti se ukazuje nedomyšlenost vyprávěcí struktury, potažmo nezacílenost filmu, i další nedostatky. Vychází najevo plochost postavy Songa, o němž se na rozdíl od Rypara už nic nového nedozvídáme a který se nijak nevyvíjí a zůstává velmi pasivní figurou (ve vyprávění je primárně od toho, aby posloužil Ryparově dějové linii a pomohl odhalit, že Rypar má více vrstev). ___ Pochybnosti vyvolává také nekonzistentní charakterizace postav. Kde se například v deprimovaném Ryparovi, vykřikujícím ve slabší chvilce, že mu celý svět může políbit prdel, náhle vzala hravá stránka, projevující se lepením vzkazů na trsy „warholovských“ banánů? Pokud má na jeho psychiku takhle ozdravný účinek přítomnost Vietnamce, který mu snaživě luxuje koberce, není to z filmu zřejmé. Vzniká dojem, že tvůrci jen potřebovali nějakou neškodnou zábavou vyplnit cca čtyřicet minut filmového času před tím, než postavy nasměrují k novému cíli a nechají je posunout se v příběhu dál (Rypar sám příznačně v jednu chvíli pronese, že stejně nemají nic lepšího na práci). Nebýt registrace na Facebooku, která později vede k jednomu dojemnému setkání a milému cameu, postava sousedky, o jejíž hledisko je vyprávění (dosud vázané jenom na Rypara a Songa) rozšířeno, by ve filmu vůbec nemusela být. ___ Nevyrovnanost Na střeše se znovu projevuje těsně před koncem, kdy dochází k výraznému zpomalení a film udržující si dosud nadhled se stává silně sladkobolným. Konec ale přichází v dobře načasovaný moment, takže průhledná hra na divákovy city nestačí zkazit dojem z celého filmu. ___ Na střeše je snímkem mnoha rozporů. Vypráví sice dobově relevantní příběh o přátelství navzdory generačním, jazykovým i kulturním rozdílům, ale díky charismatu Aloise Švehlíka je přesvědčivější jako nadčasová výpověď o stáří a samotě v rychle se měnícím světě. Je to film o schopnosti přizpůsobit se změně i film o neochotě cokoliv měnit. Je mnohým zároveň a přitom toho v něm na sto minut stopáže není dost. Kdyby měl autor lépe ujasněno, kterým směrem chce vyprávění vést a které z jeho mnoha rovin více akcentovat, mohlo by jít o mnohem lepší film. 55%(8.2.2019)

  • mh.mail
    ****

    80% — Příjemné, vlastně po filmu Pojedeme k moři ani ne překvapení. Krásný komorní příběh vyprávějící o setkání dvou svým způsobem cizinců — vietnamský mladík Song je skutečným cizincem v cizí zemi a profesor Rypar (vynikající Alois Švehlík) je cizincem v dnešní době, kterou dílem nechápe a dílem nemá rád. Toto setkání se postupem času změní ve formu přátelství a oba muži se navzájem obohacují — Rypar uči Songa česky a hledá mu nevěstu, aby nebyl vyhoštěn, Song Rypara zase na oplátku naučí zacházet s počítačem a používat internet. A nakonec zprostředkuje setkání, ve které starý pán už ani nedoufal. Jiří Mádl dokázal, že úspěch filmu Pojedeme k moři nebyl náhodný jako zlatá medaile Ester Ledecké v Super-G, ale podařilo se mu na něj navázat neméně úspěšně. Bavilo mě to.(7.2.2019)

  • - V námětu filmu lze najít podobnost s filmem Gran Torino (2008). Oba filmy obsahují prvek sblížení starého zatrpklého muže s mladým asijským chlapcem a následné ovlivnění jejich životů. (Terminer)

  • - Jiří Mádl dopsal scénář už v roce 2011. (Jeansoul)

  • - Phonga, jednoho z vietnamských kluků z pěstírny, zahrál Viet Do Pham, který je ve skutečném životě právník. (nicholasdol)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace