Na střeše

Když občas sem tam někde čtu rozhovor s Jiřím Mádlem (a to je záměrně nevyhledávám) doslova kvetu. Některé jeho internacionální názory zejména na migraci a na Čechy jako takové jsou občas na pěst. Bohužel má potřebu být v tomto ohledu dost aktivní až to smrdí jistou politickou angažovaností. Jenže on je ta generace co už komunisty nezažila a potřebuje mít v té nudě z blahobytu nějakého třídního nepřítele a dělat rebélie. To mi na něj dost štve, protože kdyby zůstal u scénářů a režií udělal by lépe. Tam je totiž dle mého názoru opravdu ve svém rybníce a řemeslo mu jde pěkně od ruky. Poslední mnou viděný Modelář (2020) sice nebyl nic moc, ale Na střeše se povedlo na jedničku. Když se tak zamyslím nad tím kdo by byl v hlavní roli lepší, zda pan Tříska nebo pan Švehlík, musím uznat že ač si tam Třísku musíme jen představit, Švehlík byl určitě lepší. Smrt pana Třísky pádem z Karlova mostu vyvolala potřebu přeobsadit hlavní roli a bohudík někoho napadl pan Švehlík. Toho mám nesmírně rád a musím uznat, že role mu padla jako ulitá. A navíc s radostí konstatuji, že nestárne! Nevím proč, ale tak nějak mi to připomnělo Gran Torino. Lukáš Duy Anh Tran hrál také skvěle a jak už jsem psal jinde, já tyhle filmy o pěti hercích odehrávajícíc se na pár metrech čtverečních zbožňuji. Herci ale musí mít co hrát a tady měli. Celý film by parádní, nenudil a pro mne nejúžasnější scéna byla za hvězdnaté noci na Petříně. Tady nemohu jinak a táhnu věží o pět polí v před . * * * * * (13.11.2020)

Mám pro klan Švehlíků slabost, výborní herci, dobře se na ně kouká a ještě lépe poslouchá, hlasové charisma ani jednomu z nich nelze upřít. No a je-li Jiří Mádl "za" a ne "před", nemám problém. Na střeše je mýma očima kouzelná pohádka o dobru s růžovými lístky, které zas jednou po právu zvítězí nad zlem a od toho se odvíjí mé shovívavé hodnocení, bylo mi potěšením. (07.09.2019)

Na filmu je hodně znát, že Mádl situaci nepodcenil, téma i formu studoval a vycizeloval si pro svůj projekt Na střeše nejuniverzálnější příběh světové kinematografie. Setkání dvou generací, setkání dvou národností, hledání smyslu života v bezvýchodné situaci. Alois Švehlík a Lukáš Duy Anh Tran se stali ideálními představiteli dvou odlišných světů naprosto přirozeně. Není proto nutné truchlit po Třískovi, protože s ním by to byl zase docela jiný zážitek. Společně s Miss Hanoi zaceluje Na střeše další bílé místo na naší kulturní mapě. (04.10.2021)

Po přečtení obsahu jsem od filmu nečekal žádný zvláštní zážitek, ale byl jsem příjemně překvapen. Alois Švehlík snímku s přehledem kraloval a Jiří Mádl si s nenápadným tématem velice šikovně pohrál, co si napsal, to i zrežíroval a já ho musím za obojí pochválit. Jiřího Mádla jsem si jako herce nikdy neoblíbil, ale pokud bude takto psát a točit, rád se na jeho filmy podívám. Velice mě bavil nenápadný a přitom skvělý humor, který perfektně vyvažoval dramatické pasáže, celá tahle nenápadná záležitost se mi hodně líbila. (22.10.2019)

Já čumim. I kdyby to podle nějaký bichle o teorii filmu nebylo dokonalý, tak mě to náladu moc nepokazí, protože takový knížky já nečtu. Naopak si hodně vážím lidí, kteří u nás v Čechách dělají filmy ne na parádu (což se ve finále většinou rovná k zblití), ale pro zážitek. A sledovat vývoj týhle český verze Gran Torina zážitek byl. S Jirkou Mádlem bych na pivo jít asi nepotřeboval, ale pochválit ho dokážu klidně tady a hned. (15.07.2020)