Podivné zahrady

Neviem, či Nemci mohli byť takí dôverčiví alebo hlúpi, ale ako vymyslený príbeh o ľudskej statočnosti to môže byť. Hlavne začiatok filmu je veľmi nudný, ale s jamou prichádzajú filozofické momenty a potom tie naozaj silné. Je ich však zúfalo málo a sú vo filme tak osamotené, že to filmu vystačí len na tri hviezdy. –––– Jestliže jsme vůbec schopni z paměti vše vymazat, pak je smutek nepatřičný. – Jenomže vědomí toho, že jsme z paměti vše vymazali, může být zdrojem utrpení. –––– Máme dost slov na vyjádření toho, co cítíme. Ale to, co cítíme tady, musel cítit Adam v ráji. (25.01.2018)

Francouzský snímek o velkém hrdinství z doby 2. světové války. Příběh vážný, avšak lidský a to i se špetkou odlehčeného humoru. Tak tohle Francouzi vždy uměli. Mnohé takové snímky dodnes nezestárli a dokáží oslovit i dnes. Dokáže to po mnoho let i tento? Mohl by. Příběh se samozřejmě nemůže brát vážně, ale na druhou stránku - co kdyby. (29.06.2015)

Nosný nápad fajn, ale ne v tomhle kabátě a s těmito herci. Pokud chtěli natočit film o tom, jak dva vesničani sabotovali německou armádu a co to všechno nečekaného přineslo, měli vzít vážnější herce (což blbec k večeři Jacques Villeret prostě nebyl) a nedělat z toho komedii. Anebo to vzít na způsob sedmé roty povidlácku a pak ale netlačit na pilu u jámy. On ten motiv s německým klaunem je totiž hodně silný a dojemný. Špatný dabing, v němž neminete Švarce, Terše ani Jakuba Saice (Zavřel a Rychlý super). (21.12.2023)

Jak jsem zjistila, tak jsem film viděla už dřív, ale teprve teď k němu píšu komentář. Chvíli jsem přemýšlela o tom, proč je zařazen do kategorie drama, protože na mě rozhodně alespoň v první polovině filmu tak nepůsobil. Celé jádro příběhu je o tom, jak si nedělat unáhlené názory o lidech kolem nás, včetně svých rodičů, jak bylo vidět i v příběhu mladého Luciena vzhledem ke svému otci. A tak mu přítel jeho otce Jacques začne vyprávět jeden téměř zapomenutý příběh z války. Jednou jsem slyšela moc hezká slova : "Dřív než budeš soudit můj život, obuj si moje boty a projdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy a zažij moji bolest. Projdi roky, kterými jsem prošel já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopl já! Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já! A až potom můžeš soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš." Určitě to platí nejen pro Luciena, ale všeobecně pro každého z nás. (25.12.2014)

Prijemny maly francuzsky film o dvoch bojazlivych dedincanoch, ktory sa kvôli zene zapoja pocas 2. svetovej do odboja. Jacques Villeret a André Dussollier su skvela dvojka, ktora sa uz stretla aj v predoslych filmoch a stale medzi nimi funguje komedialna chemia. Horsie je to so vsetkymi ostatnymi postavami, ktore nie su prilis zaujimave a zo samotnej zapletky sa dalo tiez vytazit viac. Napriek tomu ma film prijemnu atmosferu aj ked sa miestami deju smutne veci a hlavne vdaka ustrednej dvojici sa oplati vidiet. 6/10. (25.12.2014)