Snílci

Snílci je snímek s lehce erotickou tématikou, ale o které to ve výsledku není. Je to především příběh o svodomyslných bohémech, co se nebojí inspirovat. Postavy se pohybují na prahu mládí a stáří a tak se nelze divit některým jejich lehce extrémistickým názorům. Bernardo Bertolucci (jehož všechny filmy budu muset ještě určitě dohnat) se zde trošku vysmívá svému mladšímu já, zdá se mi. A daří se mu to překvapivě skvěle. A byť snímek nemá výraznější příběh, film vcelku uteče. Skvěle odkazuje na starší filmy (které jsem také ještě neviděl až na dvě výjimky). S tím souvisí asi má nejvetší výtka k filmu. K tomu aby si film člověk mohl plnohodnotně užít je dle mého třeba mít pořádně nakoukáno (ať už francouzskou novou vlnu či odkazované ještě starší snímky) a to bohužel zatím nemám. Ale rozhodně dalm tomuto snímku následnou druhou šanci až se drobet dovzdělám.7/10. (06.05.2021)

Kravina bez pořádného příběhu, která mě bavila díky lásce k filmu a slušné dávce erotiky v podání Evy Green. Ta se evidentně naučila za 10 let hrát, čímž se v kombinaci s jejím tělem, které tady využívá jako hlavní zbraň, usadila v současnosti v mojí topce. Doporučit se tohle ale nikomu neodvážím. 70% (31.05.2014)

Eye candy řešení schematismu kolem roku 1968 a aféry francouzské kinematéky. Takže naštěstí mnohem důležitější, než Henri Langlois, je znalost filmů s Gretou Garbo a Marlene Dietrich, potažmo aplikace filmové slasti na domácí orgie. Takže je libo masturbovat před fotkou z Modrého anděla? Užívejte si a zapomeňte na Godarda. (24.11.2014)

Atmosférická snímka Bernarda Bertolucciho (POSLEDNÉ TANGO V PARÍŽI, ZVODNÁ KRÁSA) sa odohráva vo filmársky/divácky vďačnom Paríži. To jej dáva veľmi veľa. Samotný príbeh/scenár ej strašne nezaujímavý a ani postavy ma nedostali na svoju stranu. Okrem atmosféry je druhým (a posledným?) výrazným plusom Rojkov hŕstka otvorených erotických scén. Tie občas jemne pripomínajú až porno. Fanúšikovia Evy Green a Michaela Pitta si v nich rozhodne prídu na svoje. Viac v mojej recenzii na Recenzie.org: http://recenzie.org/mladezi-nepristupne/368-rojkovia-4o- (30.01.2005)

Snílci nejsou o příběhu, ale o výrazných postavách a jejich vzájemných vztazích, přičemž režisér je dovádí do natolik extrémních poloh, že je těžké k nim zaujímat pozitivní postoj a sympatizovat s nimi. Ačkoli je trio hrdinů poměrně slušně herecky zastřešeno, nejsou jejich postavy natolik dobře napsané (ačkoli jde o adaptaci literární předlohy), aby utáhly celý film. Otevřené sexuální scény film akorát zdržují, nejsou nijak zajímavé a v důsledku zavání obyčejnou samoúčelností, konstruktem a snahou šokovat. Mnohem zajímavější jsou Snílci ve chvílích, kdy otevřeně vyznávají lásku kinematografii. Bertolucciho odkazy jsou do detailu propracované, často prostříhávané s citovanými originály, nenápadně doplňované hudbou z dobových francouzských filmů a ve výsledku fascinující. Filmové umění je pojítkem celého snímku, díky němu se postavy sešly a je také impulzem k mnoha jejich činům. Ozývají se hlasy doby... krizový rok 1968, válka ve Vietnamu, snaha o revoltu, Mao C-Tung. Ale stejně jako Paříž samotná jsou všechny zatlačeny do pozadí coby zajímavá kulisa a zůstávají ve skutečnosti zjednodušeny a nevyužity. Bertolucciho Snílkům se nedá kvalitativně vytknout nic, protože jedna dokonaleji natočená scéna střídá druhou a úhly kamery, kompozice záběru, barevná stylizace, všechno je jako vystřižené z učebnice na filmové škole. Bohužel jeho snímek je, přes neustálé řeči o citech, lásce a velkých myšlenkách, ve výsledku chladný a odtažitý, což v kombinaci s pomalým tempem nakonec ústí v prachobyčejnou vznešenou nudu s několika velmi zajímavými scénami a filmovými postupy. Jen pevně doufám, že Bertolucciho nechytá stařecká fascinace sexem a životem mladých, ale dočkáme se od něj zase nějakého mistrovského kousku, kde využije své schopnosti i bez laciných kontroverzních berliček. (15.11.2005)