Záře

Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete. (22.02.2009)

ted už mi je jasné, že mám velkou slabost pro hudební dramata... geoffrey rush je naprost úžasný, i když ve filmu má zhruba polovinu času celkové délky... vztah otce a syna není nenávistný, spíš je to neopětovaná láska... a to bolí ještě víc. (22.09.2010)

Tak tohle mi nedělejte. Prosím žádné dojetí před spaním. Kdyby v tom bylo aspoň trochu nátlaku a kýčovitosti, abych se ubránila lítosti a místo toho se trpce zasmála, ale ono ne. Hicks jde na mě tvrdě a poctivě. (03.03.2009)

Životní role G. Rushe! Skvělá ukázka tenké hranice mezi genialitou a šílenstvím. (26.05.2003)

Pokud nemáte rádi klasickou hudbu, tak vám ji tenhle film možná trochu přiblíží. Nemá cenu k tomu psát nic víc - Geoffrey Rush je borec, hudba je kosmická síla. Nechte se unést. (09.10.2012)

Snímek "Záře" jsem viděl kdysi jako školní promítání, nejspíš to bylo jen na televizi ve třídě, ale už tenkrát to ve mně zanechalo silný dojem. A ten se opakoval i při druhém zhlédnutí. Jak Geoffrey Rush, tak Noah Taylor a Armin Mueller-Stahl hrají naprosto strhujícím způsobem, který zasáhne hluboko. (23.03.2016)

V tomto snímku jsem se poprve setkala s Geoffrey Rushem a od té doby vyhledávám filmy ve kterých hraje. Málokdy jsem zklamaná. Samotná ZÁŘE je velmi silný film. (19.05.2014)

Stejně jako u Hilary a Jackie strašně smutný film o genialitě, která pak často znamená prokletí. Naštěstí někdy ne úplně ve všem. (18.07.2010)

Kdyby David Helfgott bydlel na Maria Hilfer Straße, měl by to jistý. Komu pánbůh, tomu všichni svatí, možná už neplatí. Romantickou hudbou se nezabývám (tj. neposlouchám ji doma), a tak mě nezajímají ani její interpreti, kterým se říká virtuósové. A tak jeho romantický životopis jsem sledoval trochu odtažitěji, než by bylo záhodno. (15.10.2022)

+4* nenechal jsem si ujít tento oceňovaný film na prestižních soutěžích a není divu, když téma se festivalům přímo podbízí. Jedná se o životopisný snímek současného hudebního skladatele, který měl nelehké dětství, což se na něm hodně podepsalo. Má divoce znejišťující rozjezd, ale jak se divák zorientuje, tak už všechno jede ve svých kolejích. Je to veskrze optimistický film, který snad nikoho nemůže urazit. I ode mě dostane silnější 4 hvězdičky, a to jen kvůli tomu, že mě podobná témata neberou, jinak by to asi bylo za 5, protože to vše zvládá bez zbytečného sentimentu, patosu a klišé, kterého je plno v americké produkci. [ PŘÍBĚH: 3 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (12.03.2016)

Film, ktory stoji a pada na hereckom vykone Geoffreyho Rusha : 80 % (31.12.2016)

Rush je opravdu pan herec. 5* (30.11.2009)

Zatmění rozumu na základě příliš silného emočního prožívání vlastního výjimečného nadání. Podobných případů je v lidských dějinách více a to nejen v hudbě. Říká se tomu pohlcení. Je však nutné přiznat, že některá lidská díla jsou naprosto šílená – geniálně šílená nebo šíleně geniální. ___ Naskytuje se otázka – dokáže každý hudební skladatel zahrát vlastní skladby nebo pro jeho práci postačí, když je dokáže "uslyšet" a zapsat, neboli nakolik virtuózní byli slavní hudební geniové? Otázka se týká pouze skladatelů předelektronické éry, protože dnešní syntezátory a počítače umožňují každému hudebnímu geniovi stvořit a zahrát vlastní skladbu i bez dobrého, natož dokonalého zvládnutí hudebních nástrojů, neboli dejte géniovi do ruky digitální nástroj, a stane se z něj člověk-orchestr. (25.10.2012)

Na začátek je nutno říct, že vykon Geoffreyho Rushe v tomto filmu je naprosto odzrbrojujícíl Pro mě je to asi nejlépe zahraný "blázen". Nestaví jako většina na "připitomělých" obličejích a výrazech (a zároveň je to opak Petera Sellerse v Byl jsem při tom), ale jeho skoro až maniakální projev s neustálým breptáním je takový, že jsem se až divil, že se při hraní opravdu nezbláznil. Film samotný je také výborně a citlivě natočený, jen si myslím, že by si zasloužil o něco delší stopáž...na konci se mi zdálo,že ta druhá půlka utekla až moc rychle a výsledný dopad na člověka tak mohl být silnější. (16.12.2008)

Zajímavý příběh o velmi talentovaném pianistovi, kterému se jeho talent stal osudným. Ale i přes všechny překážky nakonec našel své štěstí. David Helfgoot (dobrý Geoffrey Rush, jako dospívající Noah Taylor a jako dítě Alex Rafalowicz), nadaný pianista, byl už od útlého dětství nucen plnit nenaplněné sny a touhy svého otce Petera (dobrý Armin Mueller-Stahl), absolutního monarchy v království své rodiny. Citová vydírání a hrozby se po Davidově demonstrativně protestujícím odjezdu do Londýna mění v úplné odmítnutí. To a emocionální náročnost Rachmaninova pak znamenají psychický pád, který vrhne Davida do paralelního žití. Ale přes všechno se díky hudbě a lásce, která představovala velké vypětí starostlivosti, dostává zpět na vrchol k hudbě. Z dalších postav: první Davidův soukromý učitel Ben Rosen (Nicholas Bell), levicová spisovatelka Katharine Susannah Prichard (Louise Wakefield), londýnský profesor Cecil Parkes (John Gielgud), a Sylvia (Sonia Todd) s Gillian (Lynn Redgrave). Zajímavé ve stavu, kam až může dojít křehká lidská duše. Ale i přes svůj handicap neschopnosti reality nachází své štestí. (21.04.2011)

1586. hodnocený film: (10.09.2015)

Silný, emočne veľmi silný film. Toho STASI agenta co hral otca by som s chuťou pustil nohami dopredu cez mlynček na mäso. Sa divím, že Rush nedostal za ten výkon Oskara. Ku koncu som plakal spolu s ním. (31.05.2017)

Ze začátku zajímavé a všemi připomínaný herecký výkon Geoffrey Rushe je opravdu mimořádný, nicméně obsahově to brzy začne být takové monotónní a bez jakýchkoli wow momentů, takže dohromady čistý, snadno zapomenutelný průměr. 50% (06.08.2022)

Rush a Mueller-Stahl, to je koncert non plus ultra. A navic se hraje Rachmaninov - velka pastva pro usi und dusi (21.11.2006)

54. Zlatý Glóbus za rok 1996 - cena (1) - *Nejlepší herec (drama) - Geoffrey Rush + nominace (4) - Nejlepší film (drama), Nejlepší režie - Scott Hicks, Nejlepší scénář - Jan Sardi, Nejlepší hudba - David Hirschfelder (12.12.2008)