Člověk není sám

Nepěkný komunistický výukový film o tom, že donášet a bonzovat je správné. Snaha vylíčit StB jako užitečnou organizaci, kde jsou dobří pracovití lidé je nechutná záležitost. Zejména plukovník a poskok majora Jirky Sováka je odporně slizký. Zdeněk Kampf nehraje zbabělého inženýra moc dobře. Jiřinka Švorcová opět přehrává, jak je jejím dobrým zvykem. Celkově je to pozoruhodný paskvil. (18.12.2009)

Dá se s přehledem souhlasit s většinou místních komentářů. Film je totiž opravdu plný různých jak přiběhových tak dialogových nesmyslů. Ne nesmyslů logických, ale spíše morálních či přímo bytostních. Snímek není ničím jiným než reklamním produktem tehdejší vládnoucí strany. Režim v něm propaguje sám sebe, pomocí slabého a vykonstruovaného děje. Tvůrci vybrali do vymyšlených postav herce známé i neznámé a pokud se na jejich výkony podívám nezaujatým okem, u nikoho z nich nikde nenacházím žádný přesvědčivý, natož pak výborný přednes. Až u srdce bolí, při pohledu na některé přední české herce, jak se doslova před kamerou ponižují svým nic říkajícím projevem. Samotná pointa děje budí svou naivitou útrpný úsměv na rtech a nedokázal ve mě vzbudit ani ten falešný pocit nostalgie. Nestačím se kolikrát divit co jsme v minulosti všechno stihli natočit a co mě televizní stanice ještě v budoucnu z našeho archívu dokážou představit. (11.01.2010)

Dílo, které je vždy stěžejním bodem jakékoliv festivalové přehlídky československé normalizační kinematografie. Ač má „Člověk není sám“ tendenci hrát si na neškodnou a řemeslně slušně zvládnutou kriminálku, jednak toto není pravda a jednak jde o film velmi nebezpečný. Zcela totiž ve smyslu dneška legalizuje práci StB a tuto činnost vědomě polidšťuje. V tomto případě totiž staví příslušníka StB do role spasitele údajně politicky nevyzrálého výzkumného pracovníka, vše se odehrává s nepřesvědčivým šarmem, vtipem a bodrostí. Klíčovou roli v tomto záchranném procesu sehrává až nelidský kladná předsedkyně ZO KSČ v podání nikoho jiného než Jiřky Švorcové. Zvláště úsměvná je z dnešního pohledu její filmová stížnost, že ostatní kolegy všichni oslovují titulem a vykáním, jen jí křestním jménem. Je se čemu divit, bere tuto ženu někdo ještě dneska vážně? Režisér Josef Mach byl jedním z těch, kteří byli v 60. letech uklizeni do pozadí mnohem schopnějšími autory, avšak v 70. letech navázali na svou tvorbu z let padesátých, kde mu lze toliko přiznat jako polehčující okolnost, že filmy „Vzbouření na vsi“ (1949), „Rodinné trampoty oficiála Tříšky“ (1949) nebo „Akce B“ (1951) nepatřily mezi ty alarmující zástupce prvního období temna v československé kinematografii. (23.11.2012)

Jiřina Švorcová jako bezpříkladně kladná funkcionářka, která v roce 1953 (!) chce, aby vynikající vědecký pracovník (otřesný brněnský herec Zdeněk Kampf) byl převeden z ponižující archivnické práce, kterou vykonává od roku 1948 za trest za to, že jeho kamarád přešel "za kopečky", zase zpátky do výzkumu. Jejímu nadřízenému se samozřejmě nechce a do toho všeho se starý kamarád vrátí, pravděpodobně jako agent. Náš vědátor, neschopný praktického života (jinak by věděl, že ho má hned udat StB), jej nechá dvě noci přespat. Poté kamarád uzme jeho klíče od chaty a tam již jej za pár dní najde StB mrtvého. Vědátor je okamžitě zatčen (ZA CO?? ptáte se? Tak to jste v té době asi nežili) a uvržen do vazby (zde potkává svého "kamaráda do deště" v neuvěřitelně půvabném podání skvělého Jana Libíčka). Hodný estébák (Jiří Sovák) se mu snaží pomoci, zrovna tak, jako kádrovačka (Švorcová). Vědátor nakonec nabídne estébákovi, že mu nakreslí plány svého úžasného vynálezu - ne proto, aby se vykoupil z vězení, ale proto, že už mu "to" uzrálo v hlavě a musí "to" ven, jinak bude pozdě a vynález vynaleznou na kletém Západě! Estébák proti vší logice souhlasí a vozí služebním autem - bez vědomí svého nadřízeného (Vladimír Šmeral opět předvádí jednoho ze svých dýchavičně proletářských plukovníků) - vědátora do laboratoře výzkumného ústavu (!!!!). Ke cti této nesmyslné a absurdní grotesky nutno říci, že nekončí happy endem v podobě propuštěného vědátora, vrhajícího se do náruče soudružsky horoucí funkcionářky, alébrž jej ponechávají (logicky) otevřený - inu, vynález už "vyplivl", tak mu dáme těch patnáct let... (11.05.2007)

Režisér Josef Mach byl podle mě vynikající profesionál, hlavně proto, jak se dokázal pohybovat skrze žánry. V jeho filmografii najdeme velmi dobré filmy, průměrné i vyslovený odpad, mezi který musím bohužel zařadit tuto těžce prorežimní normalizační agitku se špionážní zápletkou. Nezachránili ji ani Sovák s Libíčkem či Šmeralem. Záhadou je mi obsazení hlavní role brněnským hercem Zdeňkem Kampfem, který je v tomto filmu přímo tragický... (08.08.2008)