Půlnoční míle

Komorní příběh chlapce, kterému zabili snoubenka s kterou se rozchází pár dní před osudným dnem. Stávají se sice přáteli, ale nikdo kromě nich o tomto rozhodnutí neví. A z těmito indíciemi začíná celý film. Chlapec se po zmíněné smrti usídlí u rodiny zemřelé a i když tomu nechce zamiluje se do místní rebelky. Postupně se rodina dozvídá všechny podrobnosti a pravdu, která jim zůstala utajena a chlapec nachází smysl svého života, který hledal. Vše končí šřastně. Herecké obsazení nemá chybu....Hoffman zase září.....Gylenhaal je uhrančivý a velmi perspektivní herec s velkou budoucností a Sarandon je klasicky dobrá........malý film o krizi po smrti blizkého a snahy pokračovat dále v životě. 80% (27.08.2005)

Velké drama, které se s přehledem obejde bez velkých vypjatých scén. Jaké to je, když rodiče zůstanou sami s potenciálním manželem své mrtvé dcery. A jaké to je, když všechno, co zůstalo nevyřčené, nabývá stále větších rozměrů a vyslovit pravdu je čím dál těžší. Velice silné 4* - tu pátou si zatím nechávám v záloze, protože o sobě dobře vím, že při pohledu do očí Jakea Gyllenhaala trochu ztrácím soudnost a tím pádem i smysl pro objektivitu :-) (26.03.2010)

Zemřela dcera a do hrobu dána, rodiče po ní zůstali. Rodiče a snoubenec (a pomstychtivá prokurátorka). Není to ale žádná deprese o truchlení, nýbrž citlivě natočený příběh o takové netradiční skoro-rodině. Dustin Hoffman a Susan Sarandon jsou tradičně skvělí, ale hlavní postavou zůstává Jake Gyllenhaal. A pověsti jednoho z nejtalentovanějších mladých herců současnosti dostál (70%). (04.11.2006)

Předešílám, že hodnotím jako velice dobré tři hvězdy. Co mi zabránilo dát víc je několik momentů filmu, které podle mě do opravdu dobrého filmu nepatří. Hlavně občasná teatrálnost, která útočí na divákův smysl pro realitu poněkud příliš slzychtivě. Navíc myslím, že ve skutečnosti nepřináší nic nového oproti jiným filmům, řešícím podobné problémy. Mám na mysli vynikající Obyčejní lidé od Redforda. (04.11.2006)

Film, který je především krásný v tom, že zcela jednoduše pochopíte, co jím chtěl básník (v tomto případě režisér) říci. Příběh je velice silný, a i když plyne velice pomalu a nepotrpí si na zjevné dramatické situace, přeci jen poznáte, že veškeré drama se odehrává v samotných postavách a jejich pocitech. A je to právě kvůli hercům, kteří těmto duševním dramatům dodávají potřebnou šťávu. Nade všechny vyčnívá Jake Gyllenhaal, který skrze nevyslovené emoce a hrající oči dokáže vyslovit přesně to, co chce říct, i když vlastně mlčí - nádhera. O výběru hudby ani nemluvě... (04.11.2006)