Okno do dvora

po hodně vlažném začátku, kdy jsem měl víčka jako z olova, jsem vážně zdejších 90% nechápal... cca po hodině začal mít film ten správný náboj a vzbudil jsem se... :-) už kvůli vám všem a Alfredovi jsem se chtěl vydrápat na 4*, ale označení "klasika" není všechno a z tohoto filmu to prostě nezapomenutelný zážitek neudělá... jako celek nemůžu jinak než lehce nadprůměrných 60%. (04.04.2008)

Čekala jsem, že Okno do dvora bude, jako každý zhlédnutý Hitchův film, svíravě stmosférické. Čekala jsem, že nadcharismatický James Stewart a kráska z nejklasičtějších Grace Kelly podají svůj životní výkon. Ale nečekala jsem, že je to tak ironicky vtipné, že inteligentní dialogy jiskří ve stylu každý s každým, a že si Okno do dvora v budoucnu otevřu vždy, když zrovna nebudu mít Vertigo...Jak se tak dívám, máme nové sousedy naproti. Asi si po vzoru Jamese obstarám dalekohled, zrcadlovku a sádru a opráším myšlenku, že zvědavost je nebezpečná, protože sledovaného redukuje na objekt pod voyerskou lupou. A víte, co udělá zvíře, když ho zaženete do kouta? Zaútočí. (08.10.2007)

Je zbytečné psát o tom, v čem je tento originánlní Hitchcockův thriller skvělý. Spíše bych chtěl upozornit na jeho největší slabinu, kterou je podle mě hudba. Tentokrát se pera chopil Franz Waxman a jeho kompizce se skutečně hodí do prostředí, v němž se film odehrává, ovšem nehodí se k samotnému příběhu. Velká škoda, že si tehdy taktovkou nezamával Hitchcockův dvorní skladatel Bernard Herrmann. Schválně jsem si zkusil pustit skladbu Temptation z Herrmannova Psycha k jedné ze scén, kdy se hlavní hrdina v noci dívá dalekohledem do "onoho" bytu, a atmosféra byla opravdu mrazivější. (07.06.2004)

Mistr napětí tentokráte bez napětí:) Okno do dvora je výborným snímkem se skvěle budovanou atmosférou. Nejedná se o nijak dramaticky vršený příběh s šokujícím rozuzlením. Okno do dvora spíše než vzrůstající napětí a strach nabízí pohled na značné množství humorných vsuvek, dialogů a krásnou, noblesní Grace Kelly. Největší strach jsem měla v jedné ze závěrečných scén, kdy "dotyčný" vstoupil do potemnělého pokoje Jamese Stewarta a na okamžik tak vstoupila do hry pověstná Hitchcockova hra se stíny a tmou. Během sledování jsem se ani jednou nepodívala na hodiny, zdařile postupující děj bez slabého místa mi nedovolil upřít zraky jinam, zato jsem však často přemýšlela nad tím, kam se poděl Alfredův styl. Nejsem zklamána, jen to byl jiný Hitchcock. (21.01.2012)

Moje očakávanie boli buď priveľké, alebo som samotného Alfréda doposiaľ dostatočne neodhadol. Čakal som, dúfal som, že vzhliadnem niečo atmosferické, čo ma pred spánkom dostatočne "napne", no v mojich očiach zostalo len pri výbornom scenári, ktorý "rejžo" dokonale zabil svojim odľahčený spôsobom podania. No a bohužiaľ, keď k tomu prirátam tú dlhočiznú stopáž, vďaka ktorej som miestami doslova prepadal nude, skutočne nemôžem inak, len Okno do dvora zakotviť na čistej "trojke". Normálne ma to mrzí ... (09.07.2017)