Okno do dvora

"I'm not much on rear window ethics." Moc bych si přál napsat k "Oknu do dvora" nějaký moudrý a zároveň krásný komentář, protože jenom takový a žádný jiný, by si tenhle mistrovský thriller zasloužil. Obávám se ale, že vzhledem k mým omezeným spisovatelským schopnostem, bych ho nedokázal stvořit k mé úplné spokojenosti. Spokojím se tedy pouze s konstatováním, že jde o jeden z mých nejoblíbenějších Hitchcockových filmů; že J. Stewart je jako příležitostný šmírák neodolatelný; a že G. Kelly je tak nadpozemsky nádherná, že jsem to nevydýchal dodnes :-). Právě kvůli ní, a jí podobným kráskám z let dávno minulých, tak moc miluju staré filmy. (05.11.2004)

.... a pak hlavní (negativní) postava pohlédla tím nejděsivějším pohledem směrem k Stewartovi, který držel v rozklepané ruce dalekohled a já (člověk, který se rozpadá na kusy v podobných situacích) hledám svůj dech, kterej je momentálně někde v koutě a ječí hrůzou. Nechápu to. Střih. Tma, klapání bot na chodbě a následnej stín pod prahem dvěří, který značí, že tady půjde za chvíli do tuhýho. ŠLO. Hitchcock saje z diváka všechnu energii, aby ji vzápětí vhodil zpět v podobě velkýho a v té chvíli naprosto oprávněnýho: "Ufff!". Jak jsem říkal, nechápu jak to, že Alfred skoro celý film táhá za nitky úplně v poklidu. Nemůže nastat nic, co byste nečekali, říkáte si. Pak příjde perfektní facka, která vás probere a utvrdí v tom, že v Alfredovo filmech člověk nikdy neví a mlčíte. Zpocenej a totálně vysátej odcházím do sprchy, abych si nakonec film přehrál v hlavě ještě jednou a utvrdil se v tom, že Hitch je obchodník s hrůzou! Takhle se to dělá, páni režiséři... (15.02.2009)

(1001) Ty neustálé zatmívačky! Příliš okaté ukončení obrazu, příliš málo času na rozeznění pocitu. Nad pohyblivými rozhledy z okna se pousměji, ale chybí mi gradace, napětí, nějaké odlišení od formálního cvičení. Když jsem viděla, že Grace Kelly hrdinu políbila rty natřenými výraznou rudou rtěnkou a na jeho tváři po nich nezůstaly žádné stopy, tak jsem se musela zabavit představou, že její figuru nikdo jiný než hlavní hrdina nevidí a že je to duch, který ho pomáhá strážit před pocitem bezmoci poté, co se jeho naivní pohled na dobrodružný svět z odstupu přes foťák začal hroutit, a co si uvědomil, že je malý chlapeček uvězněný v těle starého muže, po jehož smrti se na světě nic nezmění. Jimmy Stewart je totiž ve své roli velmi úsměvný a v jeho klatě modrých očích mi chybí jiskra inteligence nebo nějaké vědomé přítomnosti. Kdyby se tak tvůrci nezaobírali zaváděním tekoucí vody do všech fiktivních studiových bytů a raději se soustředili na to, aby ten vesmír vypadal skutečný i na plátně. (16.03.2015)

Mnozí považují Okno do dvora za nejlepší Hitchcockův film. A pravděpodobně se k nim přidám i já. Ať už kvůli Grace Kelly (pojem bohyně ani přibližně nevystihuje krásu této skvělé herečky), Jamesovi Stewartovi nebo tomu lahůdkovému finále, kdy napětí dosahuje maximálních hodnot. Zkrátka a dobře, pokud chcete vystihnout tento film jedním slovem (což zřejmě není ani dost dobře možné, ale přesto se o to pokusím) tak by tím slovem byla DOKONALOST. (31.08.2010)

Moje očakávanie boli buď priveľké, alebo som samotného Alfréda doposiaľ dostatočne neodhadol. Čakal som, dúfal som, že vzhliadnem niečo atmosferické, čo ma pred spánkom dostatočne "napne", no v mojich očiach zostalo len pri výbornom scenári, ktorý "rejžo" dokonale zabil svojim odľahčený spôsobom podania. No a bohužiaľ, keď k tomu prirátam tú dlhočiznú stopáž, vďaka ktorej som miestami doslova prepadal nude, skutočne nemôžem inak, len Okno do dvora zakotviť na čistej "trojke". Normálne ma to mrzí ... (09.07.2017)