Režie:
Martin McDonaghScénář:
Martin McDonaghKamera:
Ben DavisHudba:
Carter BurwellHrají:
Frances McDormand, Caleb Landry Jones, Kerry Condon, Sam Rockwell, Clarke Peters, Darrell Britt-Gibson, Woody Harrelson, Abbie Cornish, Riya May Atwood (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Mildred Haynesové (Frances McDormand) zavraždili dceru. A protože se vyšetřování už několik měsíců bezvýsledně vleče, rozhodne se jednat. U vjezdu do města vylepí na tři billboardy velmi kontroverzní vzkazy adresované váženému šéfovi místní policie (Woody Harrelson). Tímto nezvyklým činem začíná bitva mezi Mildred a zástupci zákona. Když se do věci vloží ještě další policista (Sam Rockwell), nevyzrálý maminčin chlapeček se zálibou v násilí, souboj mezi místním policejním oddělením a osamělou, ukřivděnou a hlavně rozzuřenou bojovnicí se může rozjet na nejvyšší obrátky. (Cinemart)
(více)Videa (4)
Recenze (1 150)
║Rozpočet $15miliónov║Tržby USA $48,746,792║Tržby Celosvetovo $114,201,721▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA ║ Tržby za predaj DVD v USA ║ Režisér Martin McDonagh opäť dominuje v tom čo je najlepší, bezprostredná dravosť a dôvtipnosť scén ako na bežiacom páse. Tento krát som dosť spokojný že film berie ocenenia a zaslúžene. Je to dejovo pútavé, nechýbajú trefné scénky, ktoré dostanú do kolien, k tomu výborné postavy, ktoré sa neskutočne dopĺňajú. Rockwell je živel, postavu ma šitú na mieru a Frances McDormand sa tu vôbec nestratí a tiež exceluje. Gradácia deja až do konca, príbeh má odbočky, zvraty, záver taký aký som očakával, režisér sa pohral s našou predstavivosťou. /100%/ ()
"Už jsi vyvěsila ty billboardy, abys nasrala poldy?" Vyvěsila, nasrala, zapálila jim stanici a ještě šla na rande s trpaslíkem. Mildred byla zkrátka fajn, šerif Willoughby byl taky sympaťák, ale nejlepší byl "mučitel negrů" strážník Dixon. Mně se to tedy dost líbilo, i když celé to vyšetřování šlo tak nějak odnikud nikam, ale bylo zajímavé sledovat, co dokáží tři růžové billboardy na místě, kudy nikdo nejezdí. Že nic? I já jsem si to myslel, ale scénárista rozhodl jinak a to je dobře. ()
(1001) Olala, don't funk with my billboardy. Musím o tom ještě přemýšlet a čekala jsem něco trochu jiného, což není chyba samotného filmu. Možná se mi časem rozloží, o čem to bylo. Vývoj postav nepochopitelný v daném časovém rámci. S některou doprovodnou hudbou jsem měla mírné problémy, zejména s těmi písničkami, kousky napsané Carterem Burwellem jsou the top. A ještě mi tam neseděla spousta podivných detailů, jakože třeba v rámci poslední scény v autě je z jednoho úhlu vidět ve tváři Frances spoustu nervozity, pohybuje pusou a sahá si rukou na tvář a hned v dalším navazujícím záběru z jiného úhlu je její obličej kamenný, nehybný, ruku má někde jinde... Nevím, no. Ve filmu o niterním prožitku mi takovéhle věci přijdou přinejmenším velmi rušivé. Nebo třeba celá ta scéna, kde všichni jako jedna šťastná klaka vylepují na shořelé billboardy duplikáty plakátů je náladou a vším úplně mimo kontext všeho, co se zatím stalo, a ze zpětného pohledu i co se ještě stane. Takové skoky a výkyvy mi dost maří snahu se na film napojit, respektive celý projekt ve mně vytváří velmi nedefinovatelný dojem. Ještě před měsícem bych nemyslela, že něco takového řeknu, ale já teď držím pěsti tomu Dunkerku, ať vyhraje, co se dá. (Lucas Hedges zase skvělý, ten mi udělal velkou radost.) ()
Vzácný příklad filmu, u kterého jsem si hrozně přál, aby šlo o seriál a já si tak mohl na ploše deseti hodinových dílů užívat interakci všech postav. Martin McDonagh možná nenapsal (pokud mluvíme o ději) svůj nejlepší scénář, ale pokud jde o charaktery, ještě nikdy mě jeho paleta podivuhodných existencí tak nebavila. Životem otrávená Frances McDormand, buranský Sam Rockwell, otcovský Woody Harrelson nebo Peter Dinklage s psíma očima. Ti všichni byli do jednoho fantastičtí. Radost být v takové společnosti, i když je to v Ebbingu, Missouri, zapadákově s třemi bilboardy. 90% ()
Jakoby rejža nevěděl, jakou cestou se vydat, přičemž k mání byly cesty dvě - buď film o drásavém niterném prožitku, samotě, bolesti ze ztráty blízkého člověka, nebo černá komedie, která si dělá ze všeho prdel. Obě cesty se negují a nelze je skloubit. A výsledek dopadl přesně tak, jak neměl. Pakliže se zrovna odehraje hluboká scéna, výborně zahraná a zrežírovaná, nemá vůbec šanci v divákovi rezonovat, protože rejža se asi lekl, že to bude moc vážné, a tak šup tam s nějakým rádobyvtípkem nebo násilným odlehčením. Nebýt téhle kinematografické schizofrenie, myslím, že by to byl fucking good movie. Jenže - hlavní hrdinka je sice v depce, ale to ji neospravedlňuje k jejímu v podstatě prasáckému jednání, je to normální blázen a nám je předkládán jako oběť. Tohle na filmu nenávidím. Jestli už teda trestat pachatele, měla jít Mildred mručet na hodně dlouho. Chování Willoughbyho připomínalo scénáristické sebeukájení. Další rozpolcenost, tu dojemné, tu zbytečně přepálené. Celkový dojem po zčernání obrazovky se rovná nule - žádné velké poselství, žádný velký účinek, jen střípky dobrých scén (rybaření u řeky, brčko, dopisy, první rozhovor na houpačce atd.). Rockwell rocks! ()
Galerie (62)
Zajímavosti (27)
- Během společné chvíle šerifa Willoughbyho (Woody Harrelson) a jeho manželky (Abbie Cornish) můžeme slyšet větu „You got a real nice cock, Mr. Willoughby,“ o níž je řečeno, že jejím autorem je Oscar Wilde. Ve skutečnosti tato citace pravděpodobně z autorova díla nepochází. (AloeB)
- Frances McDormand (Mildred) váhala, jestli roli přijmout, ale nakonec ji přesvědčil její manžel Joel Coen. „V době, kdy mi byla role nabídnuta, mi bylo 58 let ... byla jsem znepokojena, protože ženy z těchto socioekonomických vrstev nečekaly na první dítě až jim bude 38 let. Nějakou dobu jsme o tom debatovali a nakonec mi můj manžel řekl: Prostě zmlkni a udělej to.“ (willy1)
Reklama