Vysloužilí lvi

Dva zapšklí dědci se postupně mění v přátelské staříky, kteří svého synovce naučí mnohé o životě. Klišé jak kráva, ale tentokrát obdařené dávkou milého humoru, kvalitního herectví a pohádkové připitomělosti. V podstatě jde o to, že každý může mít bohatý život, jinými slovy „jaké si to uděláš, takové to máš“. Čas strávený se lvy ze sekáče nelze označit za kdovíjak přínosný, vlastně neříkají nic nového a ani to staré nedokáží zaobalit, vyvolávajíc pocit deža neví. Deža totiž moc dobře ví, ale vem to lev. Herci jsou sympatičtí, vtipní, nesená myšlenka v sobě má i přes značnou ojetost špetku povzbuzujícího kouzla a sto minut se nakonec nejeví jako tak dlouhá doba. Kukuřičné děti nechť si jednu hvězdičku přidají. 80% Zajímavé komentáře: Angerr, genetique, sidzej (08.02.2007)

O dvou kmetech, kteří měli vše, byli ve všech válkách, opíchali všechny ženské (ale milovali každý jen jednu - aby to byla ta pravá láska; a nejlépe barovou zpěvačku), zestárli do moudrosti, smířili se se světem, aby pak mohli s nadhledem a stařeckou shovívavostí tomu světu vyprávět. Nekonfliktní pohodový snímek o lidskosti a všech těch zapomenutých dobrých a tradičních hodnotách, jemuž by si jen zrůda dovolila dát odpad. No a já nehodlám nikterak protestovat. (31.07.2012)

Pravdu povediac, nečakane dobrý film. Naozaj. Také to, pekné klišé - áno, tak to môžem nazvať. Ale, v jednoduchosti je krása a to je na tom zábavné, že aj keď je to trápne, smutné, vždy sa na tom pobavíte a zamyslíte. Najlepšie na tom je, že na tento film si nebudete asi dlho pamätať, lebo život vám nezmení, ale preto si ho môžte pozrieť aj päť - šesť krát :-) (02.11.2008)

Milé a zábavné hlavne vďaka perfektnej dvojici bratov Gartha a Huba v podaní skvelých R. Duvalla a M. Cainea. Trochu podivne vyznel záver, ktorý akýmsi zvláštnym spôsobom ukazuje, kto mal vlastne pravdu ohľadne pôvodu tých všetkých peňazí, ale aj napriek tomu film ako celok je vtipné a hlavne oddychové sústo pre celú rodinu... (05.02.2007)

"Umřít máme na co? Na stáří?" A to byste chtěli zemřít v devadesáti při průletu stodolou hlavou dolů v dvojplošníku z první světové války? Tak to bych bral. Stejně tak bych chtěl mít koule na to, abych si zabojoval se sultánem o princeznu, místo koukání na televizi střílel po podomních obchodních a v důchodu učil mladé gaunery slušnému chování. Jenže ty koule mám trošku menší, pěsti o dost pomalejší a nemám stodolu plnou peněz, takže si o tom mohu jen tak snít. Nejlépe při sledování snímku Vysloužilí lvi, protože strejdové Garth a Hub byli přesně tak zábavní, jak bych chtěl v důchodu být. (18.11.2018)