Ztracená tvář

Patvar a nic než patvar. Amen. Scénář má hrubě nevyvážený prvky komedie - scificosi, první půlka filmu je minimálně výborná, vtipy fungují skvěle a Vlastimil Brodský je, jak jinak, výborný, jenže... Pak... Nastane zlom, druhá půlka už se bere moc vážně a vtip je tu sporadický, k domu si přidejme fakt [_bacha, tady trošku vyzradím děj_], že Brodský v podstatě už jenom dabuje a vznikne nám jenom - velká nuda. Za zpackanou druhou půlku a přehnaný, nevtipný a celkově nedobrý závěr mám nutkání odebrat i tu třetí *. Dodám, že části, kdy hlavní hrdina vede hovor s divákem jsou super. (26.03.2013)

Asi takhle - nápad to má dobrý, i ten příběh je dobře vedený a myšlenku to má zajímavou, jenže celkově jsem z toho filmu měl pocit, že jde jenom o krátkou historku zbytečně nataženou na celovečerák. Humorem mě to taky zrovna dvakrát nechytlo, ale zase na druhou stranu to má zvláštní atmosféru a scéna v kostele mi, i když vzdáleně, připomněla scénu z Cabiriiných nocí. Tak jako tak, není to špatný film, ale mě moc neoslovil. 3* (04.12.2019)

,,Nemáš chuť se třít, vokoune?" Jediný moment, kdy jsem se opravdu zasmál. Jinak jako komedie mi tenhle snímek nepřijde, špatný ale není. Kdysi se mi líbil více, připadal mi strašidelný. Nyní oceňuji herecké výkony - vynikající V.Brodský, F.Filipovský i M.Vášová. M.Růžek může hrát postavu jakou chce, ale jeho démonický obličej z něj nakonec vždy udělá padoucha ( na což si častokrát stěžoval...) Černobílá kamera a slumy na okraji města, stejně jako interiér kostela ( s osazenstvem úděsných mrzáků) či nevěstince, vytvářejí temnou atmosféru. Lékařské experimenty pak zavání strachem z neznámého. Závěr hodně metaforický, ale celkově jde o film, na který se dá stále dívat. (10.12.2011)

Přiznám se, že kdysi mi ten film připadal zcela podprůměrný, nové shlédnutí mi vyjevilo jedno memento, které zřejmě měl autor namysli - pozor na zneužití vědy; nejenom navíc kvůli snaze na vědeckém objevu především vydělávat. Motiv tohoto filmu byl využit později v komedii "Pane, vy jste vdova!". Změna tváře nezmění chování člověka... Člověk sám se mění změnou tváře. Nebo ne? To nakonec z toho filmu vůbec nebylo jasné - a co bylo jasné nejméně, to byl závěr toho filmu. Takže film hodnotím průměrně. Navíc se ještě přiznám k tomu, že po čtení Verneovek mi v klukovském věku následně Josef Nesvadba žánr sci-fi znechutil. Nijak jsem jeho sci-fi povídky nestrávil. A ještě jeden trapas, zpočátku jsem zaměnil Filipovského za Macháčka, pak jsem v tom faráři Filipovského pouze tušil. (24.02.2016)

Raný zástupce české školy crazy komedie tentokráte parodující brakové detektivní romány (s mírně satirickým podtónem). Film podle námětu a scénáře známého českého autora sci-fi Josefa Nesvadby není úplným vrcholem tohoto zajímavého žánru, k dílům pánů Brdečky a Lipského může jen obdivně vzhlížet, ale přesto dokáže obstojně zaujmout diváka i po padesáti letech - nabízí třeba originální postmoderní tvůrčí prvky, jako občasné prolínání pásma vypravěče a pásma postav, která interaktivně reagují na sebe navzájem, nebo variaci téhož, kdy vypravěč a hlavní hrdina splývá a jeho ústy pak promlouvá a obrací se přímo do kamery směrem k divákovi. Nelze si nevšimnout ani variovaného motivu klasického příběhu o Frankensteinovi, monstru s cizí (transplantovanou) tváří - tvář Kráječe odkazuje nepřímo i k jeho filmové podobě (a transplantovaná tvář nakonec vždy také zrodí monstrum...). Škoda faktu, že snímek ke konci krapet ztrácí dech a že je celý takový trochu ,,schmutzig" (nejúděsnější byly pak ,,flashbacky" a ,,vize", které jakoby byly natočeny na vybledlém materiálu), filmová mizanscéna na mne chvílemi působila špetku zvláštním dojmem. Každopádně už jen díky skvostnému hereckému obsazení stojí za to si tuhle crazy komedii čas od času připomínat... (09.12.2011)