Ztracená tvář

„Čím budou ty vaše ručičky zlatější, tím líp pro mne, hahaha.“ Páter Hopsasa, profesor MUDr. Kirchenbruch atd. Když Kráječ říká „jsem děsnej fanda na knížky, jednou jsem dokonce vyloupil půjčovnu“, míní tím pravděpodobně, že je milovníkem literatury a že vyloupil knihovnu. Režisér prakticky neznámého jména Hobl mě ani napotřetí nezklamal. Opět krásná podívaná, opět přesný delikátní humor v lehce stravitelném, nicméně výživném filmu, opět pečlivost v každé drobnosti, důraz na každé marginální postavě. Opět trefné postižení jisté stránky „ducha doby“ (s Marvanem také parodie na Hříšné lidi města pražského – tři roky před jejich vznikem). Opět geniálně jednoduché hrátky s filmem (tentokrát vložky s vědeckou prezentací, ilustrační výjevy v kostele, wtf odnikud se vynořující staré postavy, jistě najdete další prvky, viz též Radek99). Opět podobenství (nebudu moralizovat, zmíním jen nepodstatný detail: Kráječ a dr. kráječ). Nezanedbatelným kladem je, že Hobl dokáže ve své komedii i z Filipovského vykouzlit zajímavou figuru (viz jedinou páterovu scénu, potom ovšem Kráječ), oprostiv ho od jeho typické polohy (prostě „ztracená tvář“). (Dále SPOILERY) Úvod: Brodský představuje svou epochální vědecko-lékařsko-spasitelskou metodu, načež začínají titulky u ležící gangsterské pistole. Atd., atp. Jeho doktor Bartoš začíná jako karikatura doktora Galéna (také on je lékařem chudých), během okamžiku se změní v dandyho, jemuž svět leží u nohou (milenka věda se změnila v prostoduchou slečinku s tenisovou raketou), nazítří je psancem a končí s tváří gangstera jako parodie vynálezce krakatitu. Brodského židovsko-goebbelsovského ksichtu bylo sice škoda, tato ztráta je však více než nahrazena příběhem prototypických tváří, jejich metamorfózami, odlučováním a setkáváním. „Až dosud jsem byl, jak dobře víte, přesvědčen, že člověka určuje za prvé prostředí, za druhé chování, za třetí motivace.“ Pointa mě, po okamžiku finální šokantně aktuální apokalyptiky, pravda poněkud zaskočila svým „vše se v dobré obrátilo“, ale jak se ukazuje, ono je to s tou vlastní tváří také všelijaké. Ostatně, „nehne se ani myš, střílíme bez výstrahy!“ (05.03.2012)

Ono je to takové moc šestákové, naivním ztvárněním podsvětí i společenských vrstev to připomíná Osvobozené divadlo a filmy V+W. Herecky ovšem vedeno spíš jako němá groteska, herectví bez přehrávání si udržel jen Brodský. Ocenění si zaslouží nápad a především odvaha jej realizovat. A kdo viděl Face/Off, jen si cimrmanovsky potvrdí, že "zlaté české hlavičky opět pomohly k úspěchu filmařům jiných zemí..." :) (24.12.2018)

Dlouho jsem ten film sháněl a pamatoval si z něj jen pár záblesků. Nějakého škaredého chlapa, zlého kněze a několik ošklivých obrázků. Když jsem film viděl znovu, všechno tam skutečně bylo. Pavel Hobl nepatří mezi nejznámější ani nejúspěšnější české režiséry, ale tohle je zkrátka film na rok 1965 tak jiný, odvážný a neuvěřitelný, že musí uvíznout v paměti. Hra mezi horrorem a absurditou. Podivné jednání postav (za všechny úžasný Martin Růžek). Promluva k divákovi. Chvíli se vám dělá špatně z odříznutých tkání, zachvíli se smějete nad nějakou (v dobrém slova smyslu) připitomnělou situací. Brodský je výborný, Filipovský ještě lepší a Delmare bohužel hraje spíše vzhledem než charismatem. První půlka filmu je opravdu úžasná, potom to trošku ztrácí dech. Ale i tak si budu Ztracenou tvář vždy pamatovat jako jeden z nejzajímavějších a nejvýraznějších českých filmů. Traktát o lidské povaze. (22.10.2009)

Film vpravdě démonický. Já se nestačím divit, co všechno se ještě mezi (pro mě neznámými) filmy z 60. let skrývá. Tento jsem nikdy neviděl a možná díky tomu jsem dospěl bez nočních můr. Famózní je tu jak Brodský tak Růžek, ale výborné postavy mají i Filipovský či Marvan. A konec konců, dobře zapadá i tvář Freda Delmara. Příběh je chytře vymyšlený a skvěle se na to dívá i díky zajímavým prvkům (reakce postav na vypravěče, hororové vize). Rozhodně důstojný předchůdce perel typu "Pane, vy jste vdova". (02.05.2017)

Námět filmu je hodně zajímavý. Na tehdejší dobu vlastně i originální. Trošku mi to přopadalo jako nějaký komiks. Dovedla bych si představit, že bych se do tohoto příběhu někdy začetla. Když jsem byla malá holka, tak mě tenhle film děsil. Dnes na mě působil pomerně zvláštním dojmem. Po strachu už ale nebylo ani památky. Marvanovi asi byly role policajtů souzeny. (19.09.2012)