Zahradnictví: Rodinný přítel

Vážím si pozvání Cinemartu na slavnostní premiéru, ale to bohužel ještě nedává automaticky pět hvězdiček. Četl jsem, co film znamená pro pana Petra Jarkovského i Honzu Hřebejka, ale i když bych rád, nemůžu jinak. Zhruba první hodinu jsem absolutně netušil, která bije, která postava patří ke které, proč postavy z první scény zmizeli z děje, atd. Proč se ve filmu nic neděje nebo o co v něm vlastně jde ? Pak, když jsem si vysloveně přetrpěl první hodinu sice začne svítat, ale zase ty dialogy...Fakt chtejí ženy bejt zbouchnutý v době kdy si myslí že nepřežijou ?? (viz postelový dialog).Mimochodem ta scéna je jinak skvěla zahraná, Anička je výborná, ale tohle ?, Pak střih a projíždí se rusák na koni v domě na samotě u města ??? No nechci se v tom radši moc pitvat, ale nudilo mně to. V podstatě se jedná o dialogovou interiérovku s naprosto brutálním střihem, kde vyčnívají kvalitní práce, tu interiéry, tu herecké výkony (Aňi a David Novotný ) i když Ondra Sokol a herec.... fakt sorry jako. Zkrátka to nejnudnější, co jsem od mého oblíbeného dua Hřebejk - Jarkovský viděl. (26.04.2017)

Bylo to pro mě velkým zklamáním, já jsem každou chvíli čekala, kdy ten Sokol plácne nějakou hlášku .. bylo to divné vidět ho v takové roli. Přesto, že film byl plný úžasných herců, mě nijak neoslovil, dokoukala jsem ho do konce z důvodů, aby mi utekla v buse cesta domů z práce. Uvidíme, co nás čeká v dalších dvouch dílech. (03.10.2017)

Vypelichané melodrama s amputovanou hlavou. Deset minut jsem smál představě Ondřeje Sokola o charakterním herectví, zbytek nesoudné stopáže meditoval o tom, jak může v roce 2017 udělat kdysi soudné tvůrčí duo něco tak chatrného. Takže: za prvních 10 minut se stane cca pětinásobek toho, co ve zbytku filmu. Hodinu a půl sledujeme bezkrevnou čechovovskou variaci, z níž protektorátní všednost vyznívá jako trýznivá nuda, kterou zpestří jen nechtěně pedofilní etudy strýčka Jiřího a momenty, kdy si Sokol a Geislerová v duchu šestákových čtení pro paní a dívky sdělují, že k sobě asi cítí něco náklonnost a že to teda asi nebude tím, že pan Jiří jest věrný rodinný přítel. Neděj některých rodinných seancí pro jistotu opakuje i voiceover. Cudný ráz jednoho domu se třemi sestrami naruší vpád Sabiny Remundové, který byl původně nejspíš zamýšlen pro nerealizovaný film Slunce, seno, protektorát. Když už se zdá, že budeme 130 minut sledovat jen ketaminové rodinné sedánky s příšerně prkennými promluvami, udeří velké drama, protože se vrátí někdo, koho postavy nečekají, ale čeká ho divák, protože nejspíš ví, že je to jako ten "Kodet z Pelíšků, ale mladej". Hrozící drama ovšem Jarchovský zdárně zažehná tím, že jednu z postav nechá umřít na tyfus, což nám jiná postava sdělí krásným voiceoverem, v němž slovesa končí na libé archaické -ti. Tahle zborcená struktura se spoustou nedějových míst svádí ke spekulacím, že se Hřebejk režijně pokouší o artové kouzlo všednosti, jaké známe třeba z filmů Hirokazu Koreedy. Jeho režijní vedení je nicméně totálně mrtvičné a ne, insitní motivy draného peří a občas rozklepané snímání z ruky nepokládám za režijní koncepci. Když už se zdá, že válka, která subjektivně trvá 30 let, konečně končí a film s ní, připomene nám potitulková scéna, že jsou tu stále dilemata, které musí řešit zbytek trilogie. Rodinné kroniky nám mají připomínat tíhu plynoucího času. Zahradnictví nám připomíná, že není nic horšího, než když místo času filmového pocítí divák existenční tíhu své prdele na sedačce kina. Pro mě je tohle nové dno tvůrčí dvojky, která kdysi podobný žánr uměla udělat s lehkostí a humorem. [ano, řemeslně je to samozřejmě v pořádku a za prvních snesitepných 15 minut přiznávám tu původně odepřenou jednu hvězdu, jsem, podobně jako Ondra Sokol, "dobrý člověk"] (26.04.2017)

"Zahradnictví: Rodinný Přítel" alebo prvá časť Hřebejkovej veľkej trilógie. Bol som úprimne zvedavý na to, ako sa tento projekt vyvŕbi, no reálne mám teraz pocit, že druhou polovicou filmu to tvorcovia skoro zabili. Okey... ale k tomu sa dostanem. Prvá polka filmu je podľa mňa celkom okey. Udalosti z roku 1939 sú podané celkom dobre a trošku je človek zvedavý, kam sa to posunie. Potom sa dostaneme do roku 1944, keď vidíme doktora Erbena, ako sa snaží pomáhať trom sestrám, ktorých manželia boli zatknutí a súčasne sa starať aj o ich dve deti. Myslím si, že táto časť je najlepšia. Má dostatok energie, má vtipné momentky a ich strávené Vianoce sú veľmi príjemné. Dokonca som si tu začal aj film celkom užívať. Len ako to býva, musíme prejsť potom do vážnejších tém a tak na scénu prichádza správa o smrti Jindřicha. Od tohto momentu to začína ísť dole vodou. A myslím tým úprimne, že to ide dole vodou. Sabina Remundová je neskutočne nesympatická a hoci tam nemá veľkú rolu, tak som musel prevracať očami kedykoľvek niečo povedala. A potom to v druhej polke nesmeruje absolútne nikam. Ideme od bodu A do bodu B a otvárajú sa scénky s postavami, ktoré absolútne nechcem sledovať, rozprávame osudy, ktoré ma netrápia a dozvieme sa detaily, bez ktorých by som sa obišiel. Jediný, kto je počas filmu celý čas dobrý sú Anna Geislerová, Ondřej Sokol a Josefína Marková. Tá podáva najmä v druhej polke vynikajúci výkon. Keby som si to rozdelil, tak prvá polka filmu je podľa mňa pozerateľná, druhá je absolútne špatná. Keď to teda dám dokopy, výsledne to je proste špatný film. A mrzí ma hodnotenie, ktoré mu musím udeliť, lebo rozhodne som mal pocit, že tam je potenciál na to, aby to bolo oveľa lepšie. Len ten scenár nepustí a hlavne, ako som už povedal, to v druhej polke filmu absolútne utopia. Hodnotenie: D+ (04.09.2018)

Kdyby kvůli ničemu jinému, tak za "Pelíšky" si Hřebejka s Jarchovským budu vždycky nesmírně vážit. Na jejich nový poměrně ambiciózní projekt jsem se tedy docela těšila a moje první dojmy byly veskrze pozitivní... dokud jsem se o filmu nezačala bavit s dalšími lidmi a neuvědomila jsem si jeho zásadní nedostatky. Délka: smrtící a navozující subjektivní pocit ČTYŘhodinové stopáže. Skalní fanoušci "Pelíšků" (já) se navíc v každé větě postav snaží najít avizovanou spojitost a přestávají se soustředit na děj. Ostatní diváci si film můžou paradoxně více užít a být překvapeni některými zvraty. Většina scén ale buď příběh vůbec neposouvá kupředu, nebo diváka zmate. Pochválit ovšem musím dobové kulisy a výpravu vystihující atmosféru dobu (to Hřebejk vždycky uměl) a také výkony většiny herců (hlavně dětí!). Na snímek se skutečně hezky dívá (i přes zmiňovanou délku) a já pevně věřím tomu, že mnohé otázky, které "Rodinný přítel" nahodil, v září zodpoví jeho pokračování. P. S. Vypořádat se s nejvýznamnější postavou snímku voiceoverem o jedné větě je fakt hrozná prasárna. (27.04.2017)