Pancho's Wedding
Scénář:
Rudolf HrušínskýKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Vlasta Matulová, Jindřich Plachta, Josef Kemr, Jarmila Májová, Eva Klenová, Saša Rašilov st., Miloš Nedbal, František Kovářík (více)Obsahy(1)
Přihlouplý Pedro si má vzít krásnou Rositu, do které se zakouká i dobrodruh Pancho - během cesty za ní se Pancho ocitne ve vězení, kde ho oklame mazaný desperát a ten se rozhodne Rositu získat pro sebe. (oficiální text distributora)
Recenze (28)
No ano, když se řekne westernová parodie, každého okamžitě napadne 'Limonádový Joe'. Ale proč, když už něco takového bylo natočeno v roce 1944. Do kin sice vzešel až dva roky poté, ale to na věci nic nemění. Nejzajímavější na celém projektu je fakt, že za celým projektem stojí samotný Rudolf Hrušínský, který snímek napsal, natočil a zahrál si v něm rovnou hlavní roli. Co se týče naší české továrny na sny zvané Barrandov, dodnes ne zrovna obvyklý počin. Žánr na svou dobu nezvyklý a tak není od věci, že kritika celý snímek totálně strhala, což zřejmě způsobilo to, že se Rudolf Hrušínský už k režii nikdy nevrátil. Jeho nadšení a smysl pro fantazii je však na snímku znát. Co se týče atmosféry, tak přeci jen už krapet zahlodal zub času, takže je potřeba se na to dívat okem shovívavým. Zkrátka a dobře, zcela stejně, jako na každý jiný film z oné doby. Příběh a styl humoru je postavený tak dobře, že to i dnes hrají leckteré divadelní soubory. Námětově jde o milostný příběh zasazený do exotického prostředí, který pro Rudolfa nebylo nic neznámého. Tzv. milovníky hrál před tímto počinem a hrál je i poté. Těžko říct co ho k tomu vedlo, ale udělal si z toho legraci povedenou. ()
Koukám, koukám, a nestačím se divit. Pancho má takhle nízký rating? Já sám za sebe jsem rozhodně tak na 80%, navíc jsme se vždy doma bavili Hrušínského skutečně docela vtipným scénářem. Kdo by to od něj tehdy čekal, že? ()
Přiznávám, že jsem dlouhou dobu vůbec netušil, že Mistr našeho herectví Rudolf Hrušínský kdysi dávno dva filmy také režíroval. Ani jeden z nich není vyloženě vynikající, ale oba jsou povedené a potěšily mě. "Pancho" je nesmírně zajímavý už svým žánrem "mexický western". Kde jinde můžete vidět Jindřicha Plachtu s náušnicí v uchu? ()
Hodně pobavilo, klidně ještě jednou někdy za delší dobu. Herci jsou skvělí, ostatně v parodii snad ani jinak nelze. I když v této kategorii to na „limonádníka“ nemá ani omylem. Strhávám bodíky za zpočátku hodně zbytečného zpěvu. ()
Podarené dielko, aj za málo peňazí pomerne veľa muziky. Scenáru i realizácii nechýbala dynamika, stále sa čosi dialo, bola tam akcia, humor, ten správny koniec, i love story, ale tu by som tvorcom vytkol výber oboch hlavných postáv. Obaja to hrali toporne, ťažko im bolo čosi veriť, ženská postava snáď ešte o level slabšia. ()
Těžko říct, čeho je to vlastně parodie. Výše zmiňovaný western snad připomínají jen masky, kostýmy a sem tam nějaký ten výstřel z pistole. Každopádně je zde vidět radost z konce války, protože za okupace by parodie amerických rodokapsů těžko vznikla. Jak už to tak ale v Československu chodilo, místo souboje pistolníků, byť zábavně provedeného, sledujeme zase love story. Jednotlivé gagy jsou pozoruhodné (třeba šerifa dělá pupkatý chlápek, který poměrně jednoduše chytí kvalitního pistolníka apod.) a některé zapojení herců vtipné - třeba Josef Kemr, ale jinak jde vlastně o klasický námět z prvorepublikových romantických komedií, akorát přenesený do zaoceánské krajiny. Zajímavé je, že jde o poslední režii legendy Rudolfa Hrušínského a jeho první a poslední scénář stejně jako Františka Salzera. Těžko říct, proč R. H. už na režisérské stoličce nepokračoval. Jako hlavní a mnohem povedenější parodii ale vidím Limonádový Joe aneb Koňská opera. ()
Ten film je neuvěřitelně hloupý. Děj nemá logiku. Vtipného tam také není nic. Je to takové zoufalství. Film se začal točit za protektorátu. Po válce se tedy nějak dokončil, ale výsledek je žalostný. ()
Svěží parodie, zároveń druhý a poslední režijní pokus Rudolfa Hrušinského nejstaršího byl natočen na sklonku roku 1944, ale na plátna se dostal po úpravách až v roce 1946. Zde se také objevuje poprvé v celovečerním filmu ve svých šestapadesáti letech Jarmila Kurandová. ()