Powder and Petrol
VOD (1)
Obsahy(1)
Voskovec s Werichem zde vytvořili svéráznou dvojici - nešikovného řidiče autokaru a stejně nešikovného dopravního strážníka, kteří se zamilují do mladé herečky. Jejich potřeštěné námluvy sice nevyjdou, zato se z obou kumpánů stanou úspěšní revuální komici. (oficiální text distributora)
Recenze (63)
Jako záznam skečů z Osvobozeného divadla má film nespornou hodnotu, po filmové stránce však náležitě skřípe. Pospojování nápaditých čísel nápodobou grotesek často příliš nefunguje a občas je hodně násilné. Navíc většina herců hraje neomezeně prkeně a vyvolává nechtěné salvy smíchu. Prvky absurdního humoru však vytvářejí docela zajímavou a ojedinělou odrůdu dobové veselohry. ()
Tenhle film od známého dua Voskovec a Werich se tak trochu vymyká z tehdejší prvorepublikové produkce a to právě považuju za záměr a jeho velké plus, protože se podařilo natočit něco neotřelého a originálního, i když je to trošku přitažené za vlasy a nerealistické. Ale to mi nebránilo, abych si z filmu odnesla zajímavý zážitek. ()
Pánové Voskovec a Werich ukazují, že jejich síla nebyla jen ve slovním humoru, i když především Werich se svými slovy proslavil, ale i v klasické grotesce, kterou "Pudr a benzin" rozhodně je. Právě to groteskní kouzlo, které je dáno místy i absencí zvuku, se mi velmi zamlouvalo a tuhle jejich první filmovou produkci musím ocenit celkem vysoko. ()
"Moje buřina, stála celých 35Kčs, pocem, sem. Počkej, já ti ji vyndám, sem na kraj si stoupnu, tam nebude velká hloubka. Pomóc, topím se, vytáhněte mě". 45% ()
Jedna z prvních zvukových komedií a zároveň typ komediálního filmu, který je vlastně docela jinou komedií, než se za první republiky běžně točilo. Jakmile je na scéně V+W, je to o čtyř až pěti hvězdách. Bohužel ale ve filmu vystupují i jiné postavy, které mají své pasáže a ty nejsou ani z poloviny tak dobří. Příkladem může jít Ela Šárková, která rozhodně hereckým talentem nesrší, ba je přímo amatérská. Jen tanec jí šel. To tuto komedii sráží minimálně o jednu hvězdu. Druhou hvězdu ubírám za scénář, který oproti budoucím pracím V+W je o něco více průměrnějším, než nadprůměrnějším. 65% ()
Pudr a benzin je prvním filmovým experimentem talentovaných a sebevědomých mladíků. Na výsledku je to poznat a hlavní dějová linka je druhořadá. Tou nejsilnější zbraní se stal jejich důvěrně známý svět zábavné revue. Tím je dán základ, vše ostatní se jeví jako nechtěně zanedbaný doplněk a ochranná podpora. Sehranost šoféra Jiřího Voskovce a dopravního strážníka Jana Wericha je natolik zásadní, že zábavný prvek filmu funguje a ostatní méně přehlednější situace lze odpustit. Nemá smysl se v intelektuálním opojení a následné kocoviny ohánět termínem dokumentární film, byť je tato osvobozená prvotina především výpovědí doby. Cíl byl jiný, zkušenosti omezené, nadšení neutuchající a dravost ctižádostivá. Na sugestivně líčené drama to nestačilo, na osobitý filmařský debut díky tvárnosti a přizpůsobivosti již ano. Okouzlení groteskou němé éry je klíčovým momentem dynamického dua, jejich duch už nesl znaky přemýšlivého osvícení. Hlavní ženskou postavou spontánní zábavy je mladá nadějná herečka Marta Malá (půvabná Ela Šárková) s kostrbatější romantickou i dramatickou úlohou a módní atraktivní doplněk vytrvalých klaunů. Hlavní mužskou dramatickou postavou je Martin bratr Josef Malý (velmi zajímavý Bohuš Záhorský) s dramatickou vložkou rozmáhajícího se nešvaru závislosti a nelegálního organizovaného zločinu. Jeho morální dilema je kouskované a slouží jen k posílení závěrečné exhibice královských šašků. Z dalších rolí: úspěšný skladatel a autor divadelních her se žárlivým nedorozuměním romance Jiří David (příjemný Vojta Plachý-Tůma), laskavý libretista Richard (zajímavý Josef Skřivan, též v roli nerudného domovníka), z abstinence nevrlý baletní mistr Joe Brock (zajímavý Joe Jenčík), seriózní ředitel Čedoku (příjemný Miloš Nedbal), dotěrný vůdce zločinecké bandy Max (pozoruhodný Jan Sviták), ředitel divadla Marek (Alexander Třebovský), nespokojený policejní inspektor Vodička (příjemný Josef Kotalík), či vítězně poražený černý boxer (Battling Mathar). Pudr a benzín je smyslná zábava osvobozeného revue, klasické písně jsou chytlavé a důvtipně využívají slovních hrátek. Tolik zajímavých tvůrčích osobností pohromadě, kromě již zmíněných také Ježek, Honzl, Vích, Trégl a Steklý, se nevidí každý den. ()
Nektere scenky jsou usmevne, nektere uz mene. Kazdopadne by cele dilo vice fungovalo na divadelnich prknech, to uz by nam ale po teto legendarni dvojici moc nezbylo... Hodnoceni necham na trech. ()
Mně osobně přijde tento film nejblíž tomu, co ti dva v divadle dělali. Dělali samý blbosti s tímhle filmem se to má taky tak. Je tu ale pár hluchých míst, ovšem zase mnohem méně než v pozdějších filmech. Celý výlet do přírody a boxerské utkání je velká pecka. Závěr možná trochu pokulhává, ale za vidění rozhodně stojí všecko. 85% ()
Hmm... ()
Pro pametniky a fanousky super vzpominka na perfektni presocialisticke klauny V-W. Dneska vsak vetsina vtipu nefunguje, dej take slaby. ()
Oproti všeobecnému názoru, že hodnota tohoto snímku spočívá hlavně v zdokumentování scének z Osvobozeného, si na něm ještě víc cením té neotřelé formální hravosti, které jinak většina lidí bůhvíproč říká „nefilmovost“. Má-li někdo rád takové Monty Pythony, nemůže přece Pudr a benzin považovat za nedostatečně filmový film. — Pro správný kontext je ovšem třeba dodat, že já na tomhle vyrůstal, dokonce jsem měl to štěstí vidět to jako kluk začátkem 80. let v rámci filmového klubu mládeže ještě na plátně původního malenovického kina Květen, typické to prvorepublikové dělnické kinoboudy, tedy v dokonale stylovém prostředí. Zas na druhou stranu, už tenkrát si mí vrstevníci povětšinou klepali na čelo, na co to proboha chodím. — Pletu se, nebo ten klavírista, který pohřebním pochodem „okomentuje“ konkurzní výkon Voskovce s Werichem v divadle, je Ježek osobně? A není snad takováhle hudební replika postavy přímo z plátna krásný a neobvyklý nápad (jeden z mnoha drobných detailů, které mě na tomhle filmu ani po letech nepřestávají bavit)? ()
Přestože filmu chybí jednotný rytmus (jde vlastně jen o sled různě dlouhých komických scének s naprosto odlišnou dynamikou – absurdních dialogů, fyzických akcí, honiček), jednotná poetika (divadelní scény, často převzaté přímo z jednotlivých her vedle scén výsostně filmových – např. úvodní jízda ulicemi Prahy) a pevná dějová linka (zkoušení nové revue ozvláštněné milostným a kriminálním motivem), nedá se říct, že by byl první vstup do filmové tvorby pro Voskovce a Wericha nějakým neúspěchem. Především ve scénách, odehrávajících se mimo divadelní budovu, se ukazuje znalost progresivní části světové kinematografie i jistá vynalézavost a snaha o specificky filmový jazyk. Hned úvodní scéna, ve které spolu se směrovou šipkou autokaru v popředí projíždíme ulicemi Prahy, sledujeme ruch velkoměsta, provoz, reklamní poutače, a jenž nakonec končí velmi nápaditě natočenou havárií (většina se odehraje ve zvukové stopě, vidíme jen rozbité sklíčko na směrové šipce) působí velmi moderně (především v kontextu tehdejší české produkce). Snaha o zachycení ruchu velkoměsta a silničního provozu je typická pro avantgardu. V tomto ohledu jsou příznačná i povolání dvou hlavních hrdinů – řidiče autokaru Voskovce a dopravního strážníka (že by odkaz na kolektivní hrdiny oblíbených grotesek britské firmy Keystone?) Wericha. Za podrobnější zmínku stojí i scéna automobilové honičky V a W s pašeráky kokainu. Dynamicky natočená scéna (tak, že při promítání působí zrychleně) doprovázená svižnou hudbou Jaroslava Ježka v sobě nezapře inspiraci nejslavnějšími filmovými groteskami. Dokonce dojde i na kropení protivníků hadicí. Na scénách výletu do přírody (při němž cestování s absurdním množstvím nábytku a jeho rozmísťování po lese je krásným ironizováním tehdy populární městské víkendové zábavy) a návštěvy „boxmače“ vidíme snahu zasadit příběh do reality moderního velkoměsta. ()
Nudaaaaaaaaaaaaaa....takové best off jinak skvělých divadelních scének v nesmyslné surrealistické montáži. Snad jediné pozitivum je, že to není politická agitka, jako třeba Rub a líc. Přitom divadelní hry, na nichž je tento film založen, jsou perfektní a neztratily nic ze své aktuálnosti ani vtipnosti. ()
Z trojice filmů Hej rup a Svět patří nám určitě ten nejpovedenější (Peníze nebo život si nějak nepamatuju). Zápletka s kokainem je sice vysoce naivní až slabomyslná (strážník volající na celou ulici "jdeme zastavit auto s kokainem!"), ovšem pořád lepší a méně stísňující než schematický boj s nacisty nebo vykořisťovateli. ()
Z hlediska filmového řemesla patrně nic moc; poslepované epizody ve stylu starých dobrých slapsticků. Ale když oni dva jsou tak skvělí a navíc nám tenhle film dochoval ukázky z inscenací Osvobozeného divadla... ()
Je to klasické dielo V+W. 60%. ()
Pořád jsem slyšel o slavném filmu V+W udr a benzín, když jsem se konečně k němu dostal , byl jsem zklamán. Obyčejná, průměrná komedie, jakých byly natočeny spousta. Nic víc, nic míň. ()
Málokdy to píši, ale k tomuto filmu nemám co napsat, co již zde nezmínil http://www.csfd.cz/uzivatel/2107-marigold/. Jedině snad vítka o naivitě tvůrců je pro mě příliš silná. Ono naivní byla skoro celá naše ranná zvuková kinematografie. Ale kdo má rád humor ústředního dua, tak jejich debutu hodně odpustí. A kdo ho rád nemá, tak ať mojí maličkosti neleze na oči:-) ()
Dnes už jaksi postarší záležitost téhle legendární dvojice, která toho má za sebou mnohem více kvalitnějšího. ()
První skoro hodina je někdy fakt hodně nudná, například piknik, od divadla je to pak už klasický V+W. Tím jsem přemýšlel, že zvednu hodnocení na 4*. K tomu mě nakonec přiměla spoře oděná Ela Šárková, která teda byla na svou dobu nezvykle vysportovaná (baletem), dost v kontrastu s ostatními tanečnicemi. Nostalgie u toho hodnocení taky zapracovala, scénu s Mogulem mám pevně vrytou do paměti. ()