Tvář vody

Krásné filmové pohlazení, které potěšilo jak nádherně odvyprávěným sci-fi příběhem z dob, kdy nebylo potřeba zahlcovat diváka efekty, tak i kreativním stylistickým rukopisem, který zvládá příběh nenásilně upgradovat na dnešní divácké požadavky. Sice slabé emoce a trochu přeplácaný scénář, ale výborní herci a špičková režie odkazující k filmovým vzorcům padesátých let.. Více zde (15.02.2018)

Po většinu času se jedná o velmi příjemný snímek, jenž diváka zaujme takřka ve všech svých aspektech. Z téměř pětihvězdičkového dojmu ho však v druhé polovině začne táhnout dolů (prakticky až ke 3*) fyzično mezi tvorem a hlavní hrdinkou. Hodnotím s přivřenýma očima 4* skrze úvodní půlku, herecké výkony i celkové zpracování. (28.05.2018)

Vilém Býkovský míval bizarní, fantaskně temný potenciál jako málokdo. Někdy před 11 lety však, jako jeho zjevně velký vzor Štefan Hracíkopec, prošel přechodem, ztloustnul, začal chovat kočky a točit troubící jeleny a panenky s porcelánovýma hlavama pro hormonálně destabilizované prasnice či náctileté homodebily, ze kterých se chce nemenopauzujícímu heterosexuálnímu divákovi akorát tak Blade. Těchto Padesát odstínu puškvorce kombinovaných s RyboÍtým satanžel není výjimkou. A tak si němý, neskonale iritující, odpudivý babochlap ze zoufalství narazí žábochlapa, neštítíc se mezidruhového křížení se s ním bez váhání vytře, a já v tom lepkavém přívalu estrogenní červenoknihovní prudy jen čekal, kdy ta piča naklade ichtylovi jikry a on mezi žábrami procedí „FrogÍtý foun houm“, čímž si brnkne do Vodníkova pro stěhováky. Sice nutno na druhou stranu uznat, že je ten přiteplený kýčovitý opruz skvěle zrežírovaný, výborně zahraný (Míša Šanón je snad slizštější než cigánské hračky) a vizuálně retropotuněný tak, že i ty vajíčka natvrdo asi vytáhli po šedesáti letech z mrazáku, nicméně nemasochisticky založený, duševně zdravý jedinec taky přece nezačne dobrovolně píchat enormně otylé padesátky se třemi bradami, aby se pokochal fakt realistickým knírem, hmatatelnou sadou ojetých pneumatik a autentickým puchem žluklé rybiny. (14.01.2018)

FILM aneb dílo jako ze zlaté éry biografu. Dá se v něm tzv. "číst" a každý si v něm najde (pokud hledá) to svoje opodstatněné vysvětlení, proč se zrovna ta která scéna odehrává, a těm kterým zlým/dobrým postavám se právě dějí ty které věci... Popisuje se to těžko, ale kouká se na to v takovým tom melancholicko-zamilovaným oblouznění - teda aspoň na mě to bezvýhradně platilo. Moc tvůrců tohle neumí, vyvolat skrze svá díla ryzí esenci starodávné, neposkvrněné romance. Bude to ve mně růst, musím za plnej počet... Jen škoda, že tyhle oscarovky často neumí být drastičtějští s víc fatálním tahem na branku. Stejně bych tu sošku dal nejvíc Loganovi (z toho, co jsem zatím viděl). (07.03.2018)

Zabíjané mačiatka, medzidruhová erotika a odhryznuté prsty Proste nádhera. Dojímavý Love Letter kinematografii 50-tych rokov má síce zopár problémov, ale všetky ich prebíja Del Torrove tlčúje srdiečko. Nakoniec ma tam najviac štvalo, že ani jeden z filmov, ktoré pozerali hlavné postavy som nepoznal :) 9/10 (17.02.2018)